Maxime Steinberg - Maxime Steinberg

Maxime Steinberg
Maxime Steinberg 20avril 2008.jpg
Steinberg, na snímku v roce 2008
narozený(1936-12-13)13. prosince 1936
Brusel, Belgie
Zemřel26. července 2010(2010-07-26) (ve věku 73)
VzděláváníSvobodná univerzita v Bruselu
Známý jakoHistorik z holocaust v Belgii
Vědecká kariéra
Doktorský poradceJean Stengers
webová stránkawww.maximesteinberg.org

Maxime Steinberg (1936–2010) byl belgický historik a učitel, který rozsáhle psal o holocaust v Belgii. Byl popsán jako „hlavní belgický historik holocaustu“[1] a byl nejlépe známý svou třídílnou historií předmětu s názvem L'Étoile et le Fusil (francouzština; lit. „Hvězda a puška“), publikováno v letech 1983–87.

Životopis

Maxime Steinberg se narodil v židovský rodina v Brusel V Belgii dne 13. prosince 1936. Jeho otec emigroval z Polsko v roce 1930. Během druhá světová válka, jeho rodiče byli zatčeni a deportován do nacistických koncentračních táborů. Jeho matka byla zabita. Maxime a jeho bratr byli schovaní na venkově Valonský Brabant.[2]

Steinberg studoval na Svobodná univerzita v Bruselu (ULB) pod Jean Stengers, který se původně zajímal o historii belgické krajní levice. Pracoval jako učitel a byl aktivní v rámci Obecná unie veřejných služeb (Centrale Générale des Services Publics, CGSP) a byl politickým tajemníkem sekce školství Komunistická strana Belgie.[3] V roce 1982 se vrátil na ULB, aby pracoval jako Docent v Ústavu pro studium judaismu (Institut d'Etudes du Judaïsme). Doktorskou práci o holocaustu v Belgii dokončil v roce 1987 pod Stengerovým vedením. Byl prvním historikem v Belgii, který se zabýval přímo holocaustem.[4] Jeho role v belgické historiografii byla srovnávána s rolí Serge Klarsfeld ve Francii.[5]

Steinberg je nejlépe známý pro své magnum opus o holocaustu v Belgii, publikováno jako L'Étoile et le Fusil („Hvězda a puška“) v letech 1983 až 1987, který vyrostl z jeho disertační práce. Seriál „přinesl revoluci v historiografii o pronásledování Židů v Belgii“.[2] Bylo vydáno ve třech svazcích (čtyři svazky), které představují první vědecký příběh na toto téma.[2] V předvečer německé invaze v květnu 1940 žilo v Belgii přibližně 66 000 Židů, z nichž nejméně 28 000 bylo deportováno a zabito v nacistických koncentračních táborech. Pouze asi 4 000 mělo belgické občanství.[6] Podle historika Lievena Saerense, série

podrobně analyzoval kroky Němců k další izolaci Židů a zničující roli, kterou zde hrála „politika menšího zla“ belgických úřadů. Analyzoval to, co popsal jako „xenofobní paradox Endlösung '. Popsal, jak okupant při provádění „Endlösung“ zohlednil xenofobii belgických orgánů. Steinberg nepochopil tuto xenofobii jako zjevnou, všudypřítomnou nenávist k mimozemšťanům, ale jako historický fakt, že belgické orgány se necítí odpovědné za mimozemšťany pobývající na belgickém území. Teprve poté, co šlo o Židy naturalizované jako Belgičané, následoval formální protest belgických úřadů. Náležitá pozornost byla věnována odpovědnosti Spolku Židů v Belgii, založeného okupantem. Ale stejně udělal spravedlnost vůči nežidovským pomocníkům.[2]

Steinberg byl také známý jako veřejný historik. Sloužil jako historický znalec povolaný během hodně propagovaného procesu s Kurt Asche (1980–81) a byl ve výboru odpovědném za koncepci stálé expozice v Muzeum deportací a odporu v Mechelen, Belgie v roce 1995. Rovněž s ním byla konzultována Osvětimské muzeum. Byl jedním z odborníků konzultovaných ohledně literárního podvodu Misha: Mémoire of the Holocaust Years (1997) Misha Defonseca.[5]

Steinberg byl členem Union des Progressistes Juifs de Belgique.[7] Byl hlasovým kritikem Popírání holocaustu.[4]

Hlavní práce

  • Vyhlazování, Sauvetage et Résistance des Juifs de Belgique, Bulletin périodique de dokumentace č. 4. Bruxelles: S. Scheebalg, duben 1979; Holandské vydání: Uitroeiing, redding en verzet van de Joden v België„Periodiek van documentatie nr. 4. Brussel: S. Schneebalg, duben 1979; 63 str.
  • „Past zákonnosti: Sdružení belgických Židů“, in: Yisrael Gutman, Cynthia J. Haft (eds.), Vzory židovského vedení v nacistické Evropě 1933–1945. Proceedings of the Third Yad Vashem International Historical Conference, Jerusalem, 4-7 April, 1977 (Jeruzalém: Yad Vashem, 1979), s. 353–375. Dotisk v: Michael R. Marrus (ed.), Nacistický holocaust; historické články o ničení evropských Židů (Westport Ct. USA: Meckler, 1989; 15 vols.), Vol. VI-2, str. 797–820.
  • (s Serge Klarsfeldem) Die Endlösung der Judenfrage v Belgii. Dokumente (Konečné řešení židovské otázky. Dokumenty). New York / Paříž: Nadace Beate Klarsfeld / CDJC, 1980.
  • Le Dossier Bruxelles-Auschwitz. La police SS et l’Extermination des Juifs de Belgique. Bruxelles: Comité belge de Soutien à la partie civile dans le procès des officiers SS Ehlers, Asche, Canaris, odpovědné de la deportation des Juifs de Belgique, říjen 1980; 224 s. Holandské vydání: Dokumentace Brusel-Osvětim. De SS-politie en de uitroeiïng van de joden. Brussel: Steuncomité bij de burgerlijke partij in het proces tegen de voormalige SS-officieren Ehlers, Asche, Canaris, verantwoordelijk voor de wegvoering van de joden van België, duben 1981; 232 s.
  • (s Serge Klarsfeldem) Mémorial de la déportation des Juifs de Belgique. Bruxelles / New York: Union des Déportés juifs en Belgiques / Nadace Beate Klarsfeld, 1982; druhé, přepracované vydání Přepracované a aktualizované vydání v holandském jazyce: Memoriaal van de deportatie der Joden uit België. Brusel / New York: Vereniging der joodse weggevoerden en rechthebbenden v Belgii, Nadace Beate Klarsfeld, 1992.
  • L’Étoile et le Fusil, tome I: La otázka z let 1940–1942. Bruxelles: Vie Ouvrière, 1983.
  • L’Étoile et le Fusil, tome II: 1942: les cent jours de la déportation des Juifs de Belgique. Bruxelles: Vie Ouvrière, 1984.
  • L’Étoile et le Fusil, svazek III: La traque des Juifs, 1942–1944. Bruxelles: Vie Ouvrière, 1987; 2 svazky.
  • "Tváří v tvář Konečné řešení v okupované Belgii. The Church's Silence and Christian Action ', in: Yehuda Bauer et al. (eds.), Vzpomínka na budoucnost. Pracovní dokumenty a dodatky (Oxford atd.: Pergamon Press, 1989), sv. 3, str. 2745–2758.
  • Les yeux du témoin et le regard du borgne. L'histoire face au révisionnisme. Paříž: Le Cerf, 1990. Holandské vydání (přeložil Johan de Roey): De ogen van het monstrum. De holocaust dag in dag uit. Antverpy / Baarn: Hadewijch, 1992; 182 s.
  • „Židé v letech 1940–1944: Tři strategie pro řešení tragédie“, in: Dan Michman (ed.), Belgie a holocaust: Židé, Belgičané, Němci (Jeruzalém: Yad Vashem / Ramat-Gan: Bar-Ilan University, 1998), s. 347–372.
  • Un platí Occupé et ses Juifs: Belgique entre France et Pays-Bas. Gerpinnes: Quorum, en cooperation avec le Centre Européen d'Études sur la Shoah, l'Antisémitisme et le Génocide (CEESAG), laboratoire de l'Institut d'Études du Judaïsme près de l'Université Libre de Bruxelles (ULB), 1999 ; 314 s.
  • La Persécution des Juifs en Belgique (1940–1945). Bruxelles: Complexe, 2004; 318 s.
  • (s Laurence Schramem) Přeprava XX. Mechelen-Osvětim. Brusel: VUB Press, 2008.
  • (s Laurence Schramem, Wardem Adriaensem, Ericem Hautermannem, Patricií Rametovou) Mecheln-Auschwitz 1942–1944 (Brusel: VUB Press, 2009; 1600 s.).

Reference

  1. ^ „Po mnoha letech začíná Belgie zkoumat svoji válečnou spoluúčast“. Židovská telegrafická agentura. 22. října 2004. Citováno 12. září 2018.
  2. ^ A b C d Saerens, Lieven. „Smrt Maxime Steinberga, historika perzekuce Židů v Belgii“. Cegesoma. Citováno 12. září 2018.
  3. ^ Gotovitch, José (6. září 2010). „Maxime Steinberg ou l'oeuvre d'un pionnier“ (francouzsky). Politique. Revue belge d'analyse et de débat. Citováno 1. listopadu 2020.
  4. ^ A b Schram, Laurence (2011). „Hommage à Maxime Steinberg (1936 - 2010)“. Cahiers de la mémoire contemporaine (10): 423–426.
  5. ^ A b „Maxime Steinberg, historik de la persécution des juifs de Belgique“. Comité français de Yad Vashem. Citováno 23. července 2020.
  6. ^ Maxime Steinberg, La Persécution des Juifs en Belgique (1940–1945) (Brusel: Complexe, 2004), s. 132, 234, 279, 298; idem, L'Étoile et le Fusil, sv. 2: 1942: les cent jours de la déportation des Juifs de Belgique(Brusel: Vie Ouvrière, 1984), s. 240–243; idem, L'Étoile et le Fusil, sv. 3: La traque des Juifs, 1942–1944 (Brusel: Vie Ouvrière, 1987), svazek 2, s. 2 259.
  7. ^ „L'historien Maxime Steinberg est décédé“. RTBF Info. Belga. 26. července 2010. Citováno 19. března 2019.

externí odkazy