Mattavilasa Prahasana - Mattavilasa Prahasana

Mattavilasaprahasana ve starověku Sanskrt divadelní tradice Kutiyattam provedeno v Temples of Severní Kerala: Umělec:Mani Damodara Chakyar tak jako Kapali.

Mattavilasa Prahasana (Devanagari: मत्तविलासप्रहसन), (anglicky: Fraška opilého sportu) je krátký jednoakt Sanskrt hrát si. Je to jedna ze dvou skvělých divadelních her, které napsal Pallava King Mahendravarman I. (571–630 n. L.) Na začátku sedmého století v Tamil Nadu.[1]

Mattavilasa Prahasana je satira který si dělá legraci ze zvláštních aspektů kacíře Kapalika a Pasupata Saivitské sekty, Buddhisté a Džinismus. Dějem hry je Kanchipuram, hlavní město království Pallava v sedmém století. Hra se točí kolem opilých šašků Kapaliky žebravý, Satyasoma, jeho žena, Devasoma, a ztráta a zotavení jejich misky s lebkou. Obsazení postav se skládá z Kapali nebo Satysoma, neortodoxní saivitský žebrák, Devasoma, Partnerka Satysoma, a Budhistický mnich, jehož jméno je Nagasena, Pasupata, člen jiného neortodoxního saivitského řádu a Šílenec. The akt popisuje spor mezi opilým Kapali a budhistický mnich. Opilý Kapali podezřívá buddhistického mnicha, že ukradl jeho žebráckou misku vyrobenou z lebky, ale po vytaženém argumentu se zjistí, že jej odnesl pes.

Synopse

Mattavilasa Prahasana začíná vstupem dvou opilých Kapalikas, Satyasoma a jeho ženy, Devasoma. Plní opilých šašků klopýtají z hospody do krčmy a hledají další alkohol. Kapalikům se říká, že jsou stoupenci kacíře Saivite sekta jehož obřady zahrnovaly pití, divoký tanec a zpěv a rituální styk se svými partnery.[1] Když Satysoma žádá o další almužnu, uvědomí si, že ztratil svou posvátnou misku s lebkou. Devasoma naznačuje, že ji mohl nechat v hospodě, kterou předtím navštívili. K jejich zděšení to tam nebylo. Satyasoma má podezření, že si ho vzal pes nebo buddhistický mnich.

Na jeviště vstupuje buddhistický mnich Nagasena a Kapalika naznačuje, že je viníkem - tím, kdo ukradl misku s lebkou. Satyasoma kritizuje buddhistického mnicha tím, že krade, lže a touží po alkoholu, mase a ženách, i když to jeho náboženství zakazuje. Pokud jde o samotný buddhismus, Kapali ho obviňuje z krádeže nápadů od Mahábhárata a Vedanta.[2] Satyasoma argumentuje s mnichem, který popírá obvinění a spor nakonec vede k fyzické rvačce. Jak se boje stupňují, další žebrák, a Pasupata seznámí se s Satyasoma, vstoupí a zprostředkuje situaci. Vytažený argument pokračuje, dokud buddhistický mnich v zoufalství nedává svou žebráckou misku klamné Satyasoma.

Šílenec vstoupí na jeviště a v ruce má Satyasomovu pravou misku s lebkou. Šílenec získal misku od psa a mísa s lebkou se nakonec vrátila svému potěšenému, oprávněnému majiteli. Existuje šťastné řešení a všechny postavy odcházejí přátelsky.

Výklady

Došlo k silnému obrozeneckému hnutí hinduismus v jižní Indii během sedmého století a král Mahendra podporoval toto obrození. Vykopával chrámy v horách, z nichž většina byla zasvěcena Siva. Je to v této atmosféře tohoto osvícení, když Mahendrova hra, Mattavilasa Prahasanaměl největší účinek.

Všeobecně se má za to, že Mahendrova hra je satirou zvrhlých sekt své doby. Například Kapalika a Pasupata sekty musely být za Mahendrovy vlády považovány za zvláštní a král je ve své hře satirizuje. Kapalikové ztělesňovali vážný, ale podezřelý náboženský koncept: Tantrismu kde je náboženské osvícení dosahováno neortodoxními rituály. Některé z těchto notoricky známých rituálů byly Madya (alkohol) a Maithuna (rituální styk). Mezitím tyto rituály satiricky odráží Nagasena, buddhistický mnich, který se diví, proč buddhismus nedovoluje alkohol a ženy. Jainismus není ušetřen satirickým perem Mahendry, protože Devasoma i Satyasoma popisují Jaina jako kacíře.

I když hra má satirickou zápletku, poskytuje také zajímavý pohled do života Kanchipuram během sedmého století. Jsou zde odkazy na zvuky bubnů, mladých dám a různých květinářství. Král poukazuje na sváteční klima v hospodách a na zkažené dvory Kanči, kde byli úředníci někdy podpláceni. Je zde také zmínka o chrámových věžích.

Satyasoma obviňuje Buddhu z krádeže nápadů od Vedanta a Mahábhárata. Tato poznámka má vliv na věk bitvy Mahabharata a její epický příběh.

Adaptace

Adaptace tanečního divadla z roku 2003 Mattavilasa Prahasanam byl vyroben a představen společností SANGALPAM. V letech 2003-2004 proběhlo národní turné po Velké Británii. Režie: Stella Uppal-Subbiah, hra byla upravena tak, aby zvýraznila bharatanatyam, a získala skvělé recenze.[3]

Překlady

  • Mattavilasa Prahasana Fraška opilého sportu (1981), Michael Lockwood a A. Vishnu Bhat
  • Opilé hry (2001) David Lorenzen, editoval David Gordon White
  • Fraška opilého sportu (2003) Stelly Uppal-Subbiah [divadelní adaptace]
  • Mattavilasa Prahasana (1936) od N.P. Unni a Narayanan Parameswaran
  • Mahendravikrama Varmana (1998) od Urmibhushna Gupta
  • Dobrá nálada (1990, 1992), autor: Rahul Bonner

Viz také

Reference

  1. ^ A b Bhat a Lockwood, str. 51
  2. ^ Bhat a Lockwood, str. 53
  3. ^ Zarilli, http://www.phillipzarrilli.com/productions/drunkenmonk/index.html Archivováno 2008-12-02 na Wayback Machine .

Další čtení

  • Heras, Rev Henry. Studie z historie Pallavy. Madras: B.G. Paul and Company, 1933.
  • Chākyār, Māni Mādhava. Mattavilāsam. Kerala, 1968
  • Chākyār, Māni Mādhava. Nātyakalpadrumam. Nové Dillí:Sangeet Natak Akademi, 1975
  • Unni, NP. Mattavilasa na jevišti Kutiyattam Mattavilasam. New Delhi: Nag Publishers, 1997.
  • Unni, NP.Journal of Kerala Studies. Vol I, No I. New Delhi: Trivandrum, 1973.
  • Unni, NP. „Mattavilasa prahasana z Mahendravikramavarmanu“. Madras: College Book House, 1979.
  • Guptā, Urmibhūshṇa. „Mahendravikrama Varmana '. Nayī Dillī: Vāṇī Prakāśana, 1998.
  • Lockwood, M a AV Bhat. Fraška opilého sportu. Tambaram, Madras: MCC, 1981.
  • Barnett, Lionel D. Matta-vilasa, fraška Mahendravikrama-Varmana. Londýn: 1930.
  • Zarilli, P. Hra a její adaptace jako jihoasijské taneční divadlo 2003. Web. 13. července 2009 <https://web.archive.org/web/20081202064015/http://www.phillipzarrilli.com/productions/drunkenmonk/index.html >.
  • Fentress, Roy Kenneth. „Skalní svatyně Pallavy Mahendravarmana I.“. University of California, Berkeley: University Press, 1981.
  • Varma, Mahendra. „Mattavilasaprahasana. Angličtina a Sanscrit“. Dilli: Naga Prakasaka, 1998.
  • Jouveau-Dubreuil, Gabriel. "Conjeevaram nápis Mahêndravarman I". St. Joseph's Industrial School Press, 1919.
  • Aiyangar, Sakkottai K. Časná historie vaišnavismu v jižní Indii. London: Oxford University Press, 1920.

externí odkazy