Klášter Matejče - Matejče Monastery
![]() | tento článek lze rozšířit o text přeložený z odpovídající článek v srbštině. (Prosinec 2015) Kliknutím na [zobrazit] zobrazíte důležité pokyny k překladu.
|
![]() | |
Klášterní informace | |
---|---|
Celé jméno | Klášter Nejsvětější Matky Boží |
Ostatní jména | Matejić |
Objednat | Srbský ortodoxní |
Založeno | 1357 |
Věnovaná | Nanebevstoupení svaté matky |
Řízené církve | Kostel Nanebevzetí Panny Marie |
Lidé | |
Zakladatel (é) | Stefan Uroš V |
Stránky | |
Umístění | Matejče, Obec Lipkovo, Severní Makedonie |
Veřejný přístup | Ano |
The Klášter Nejsvětější Matky Boží (srbština: Манастир Пресвете Богородице), běžně známý jako Matejče (Матејче) nebo Matejić (Матејић), je ze 14. století Srbský ortodoxní klášter nacházející se v obci Matejče na svazích Skopska Crna Gora, blízko Skopje a Kumanovo. Ve vesnici žije 89% muslimských Albánců a 10% pravoslavných Srbů (sčítání lidu z roku 2002).
Klášter byl postaven ve 14. století na troskách staršího byzantského řeckého kostela postaveného v letech 1057–59, což je patrné ze zachovaných řeckých nápisů.[1][2] Poprvé to bylo zmíněno v roce 1300 v chrysobull srbského krále Stefan Milutin (r. 1282–1321). V polovině 14. století srbský císař Stefan Dušan (r. 1331–1355) zahájil rekonstrukci kláštera, který dokončil jeho syn Stefan Uroš V v roce 1357 (stává se jeho nadací). Mince Uros V byly nalezeny na místě.[3] Izajáš Srb a Vladislav Gramatik žil v klášteře. V 18. století byla střecha odstraněna pohovkami a položena na mešitu Eski v Kumanovu, poté se zhoršila. V letech 1926–34 byl klášter zrekonstruován.
Je navržen v půdorysu cross-in-square (jak je také Markův klášter a Klášter Banja ).[4] Kopule nese stejnou techniku exonarthex jako Hilandar.[5] Byl namalován v letech 1356–57.[6]
Klášter byl obsazen albánskými povstalci a během roku sloužil jako základna Povstání v Makedonské republice (2001).[7][8] Srbský patriarcha Pavle vydal prohlášení pro OSN týkající se ničení srbských klášterů v Kosovu a hrozby zničení klášterů v Makedonii.[9] Exteriér kostela nebyl poškozen, nicméně interiér a inventář byly odcizeny nebo spáleny.[9] V regionu došlo během konfliktu k emigraci Srbů.
Galerie
Znesvěcená freska
Znesvěcená freska
Kristus mluví s ženami v Jeruzalémě
Modlit se před pruty nápadníků, Virgin svěřená Josefovi, Zvěstování Panny Marie
Příprava kříže
Sv. Petra a Pavla kázání v Římě
Ukřižování
Cyklus Skutků apoštolů - Svatý Petr káže v Jeruzalémě
Cyklus ekumenických rad - rada cara Stefana
V kontakion
VI oikos
Reference
- ^ "Radoslav M. Grujić: PRAVOSLAVNA SRPSKA CRKVA". Svetosavlje.org. Citováno 2016-01-02.
- ^ Marković 1920.
- ^ „Novac Cara Stefana Urosa V Nejakog (1355-1371)“ (PDF). Ubs-asb.com. Citováno 2016-01-02.
- ^ Abstrakty příspěvků. 1–9. Konference o byzantských studiích. 1975. str. 37.
- ^ Воjислав Ђурић (1989). Dečani i vizantijska umetnost sredinom 14 veka: Medjunarodni naučni skup povodom 650 godina manastira Dečana septembar 1985. Primljeno na 9 skupin Odeljenja istorijskich nauka, održanom 25. novembra 1987; Ured. Vojislav J. Djuric. Српска академиj наука и уметности.
- ^ Richard Hamann-Mac Lean; Horst Hallensleben (1976). Die Monumentalmalerei in Serbien und Makedonien: Grundlegung zu einer Geschichte der mittelalterlichen Monumentalmalerei in Serbien und Makedonien. W. Schmitz. p. 34.
- ^ „ISTORIJSKA SANSA DA SRBI I ALBANCI POSTIGNU SPORAZUM“ (PDF). Rastko.rs. Citováno 2016-01-02.
- ^ „Vreme 540 - Eksplozija krize u Makedoniji: Rat i (li) mir“. Vreme.com. Citováno 2016-01-02.
- ^ A b „Generální tajemník NATO a odpověděl patriarchovi Pavlovi: Vesnice byla zbořena a církev neporušená v Matějevaci“. Arhiva.glas-javnosti.rs. Citováno 2016-01-02.
Další čtení
- Elizabeta Dimitrova (2002). Manastir Matejče. Centar za kulturou i duhovno nasledstvo Kalamus. OCLC 55758039.
- Vasilije Marković (1920). Pravoslavno monaštvo i manastiri u srednjevekovnoj Srbiji. Srpska Manasterska S̆tamparija.