Martial Gueroult - Martial Gueroult

Martial Gueroult^[1] (Francouzština:[ɡeʁu]; 15. prosince 1891 - 13. srpna 1976) byl a Francouzský filozof počátku a poloviny 20. století. Jeho primární oblasti výzkumu byly v 17. - a Filozofie 18. století stejně jako dějiny filozofie.

Životopis

Gueroult se narodil 15. prosince 1891 ve městě Le Havre na severozápadě Francie. A veterán obou za prvé a Druhá světová válka, byl oceněn Légion d’Honneur [Čestná legie] a dvakrát s Croix de Guerre [Kříž války]. Bylo to během jeho doby jako válečný vězeň v Německo že Gueroult začal sepisovat své první filozofické dílo Johann Gottlieb Fichte, později se stát L’Évolution et la structure de la doctrine de la science ve společnosti Fichte [Evoluce a struktura Fichteho doktríny vědy].^[2]

První akademické jmenování Gueroult bylo na Univerzita ve Štrasburku. Ve třicátých letech strávil Gueroult nějaký čas v University of Sao Paulo v Brazílie kde pracoval společně s dalšími francouzskými intelektuály jako např Roger Bastide, Claude Lévi-Strauss, Pierre Monbeig a Ferdinand Braudel rozvíjet nově založenou univerzitu společenské vědy programy.^[3] Vrátil by se do Francie, aby přijal pozici u Sorbonna ale v roce 1951 byl jmenován nástupcem Étienne Gilson na Collège de France. Gueroult přejmenoval svou pozici na „Histoire et technologie des systèmes philosophiques“ [„Historie a technologie filozofických systémů“] a je zde, dokud nezůstane v důchodu v roce 1962.

Myslel

Gueroultovo dílo se vyznačovalo velkou pozorností věnovanou dějinám filozofie - kterou považoval za vznešenou jako filozofie sama - a silnou poptávkou po systematičnosti. Odmítl také filozofické uchýlení se k transcendence. Proti němu se postavila polemická debata Ferdinand Alquié vztahující se k Descartes, protože ho Gueroult studoval „podle řádu“ (synchronně), zatímco Alquié se více zajímal o jeho historický vývoj, když ho studoval diachronně. Gueroult se obecně zajímal o „podmínky možnosti dějin filozofie“. Zemřel před dokončením svého opusu s názvem Dianoématique, který se skládal ze dvou knih, z nichž první byla pojmenována Dějiny dějin filozofie a druhý Filozofie dějin filozofie. Druhý díl položil otázku: jak jsou možné dějiny filozofie, vzhledem k tomu, že filozofie má za cíl studovat věčné pravdy a že historie je školou skepticismus ?

Význam

Gueroultův vliv byl primárně omezen na Francii, kde jeho práce začaly být považovány za klasiku v dějinách filozofie. Byl velmi vlivný na myšlenky francouzských myslitelů 20. století, jako např Maurice Merleau-Ponty, Jules Vuillemin, Michel Foucault, Pierre Bourdieu, Gilles Deleuze a Geneviève Rodis-Lewis.

Bibliografie

Knihy

• L’Antidogmatisme de Kant et de Fichte. [Antidogmatismus Kanta a Fichteho] 1920.
• L’Évolution et la structure de la doctrine de la science ve společnosti Fichte. [Evoluce a struktura Fichteho doktríny vědy] Paříž: Les Belles-Lettres, 1930.
• La Philosophie transcendentale de Salomon Maimon. [Transcendentální filozofie Salomona Maimona] Paříž: Presses Universitaires, 1931.
• Leibniz: Dynamique et metaphysique; suivi d'une note sur le principe de la moindre action ve společnosti Maupertuis. [Leibniz: Dynamika a metafyzika; Následuje poznámka o principu nejméně účinné akce v Maupertuisu] Paříž: Les Belles-Lettres, 1939.
• Étendue et psychologie ve společnosti Malebranche. [Rozšíření a psychologie v Malebranche] Paříž: Les Belles-Lettres, 1939.
• Descartes selon l'ordre des raisons, T. 1: L'Âme et Dieu et T. 2: L'Âme et le corps. Paříž: Aubier-Montaigne, 1953. (Roger Ariew, trans. Descartova filozofie vykládaná podle řádu rozumu, T. 1: Duše a Bůh a T. 2: Duše a tělo. Minneapolis: University of Minnesota Press, 1984 - 1985).
• Nouvelles réflexions sur la preuve ontologique de Descartes. [Nové úvahy o Descartově ontologickém důkazu] Paříž: J. Vrin, 1955.
• Berkeley: Quatre études sur la perception et sur Dieu. [Berkeley: Čtyři studie o vnímání a Bohu] 1956.
• Malebranche, T. 1: La vision en Dieu, T. 2: Les cinq abîmes de la Providence; A. L’ordre et l’occasionalisme et B. La nature et la grâce [Malebranche, T. 1: Vision in God, T. 2: The Five Chasms of Providence; A. Řád a příležitostnost a B. Příroda a milost] Paříž: Aubier-Montaigne, 1955 - 1959.
• Etudes sur Descartes, Spinoza, Malebranche et Leibniz. [Studie na Descartes, Spinoza, Malebranche a Leibniz] New York: George Olms, 1970.
• Spinoza, T.1: Dieu (Ethique, I) et T.2: L'Âme (Éthique, II). [Spinoza, T.1: Bůh (etika, I) a T.2: Duše (etika, II)] Paříž: Aubier-Montaigne, 1968 - 1974.
• Études sur Fichte. [Studie o Fichte] 1979.
• Dianoématique, T. 1: Histoire de l'histoire de la philosophie (sv. 1: En Occident, des origines jusqu'à Condillac [1984], sv. 2: En Allemagne, de Leibniz à nos jours [1988], sv. 3: En France, de Condorcet à nos jours, [1988]) a T. 2: Philosophie de l'histoire de la philosophie [1979]. [ Dianoematics, T. 1: History of the History of Philosophy (Vol. 1: In The West, From its Beginnings to Condillac [1984], Vol. 2: In Germany, From Leibniz to Our Days [1988], Vol. 3: Ve Francii Od Condorcetu po dnešní dobu) a T. 2: Filozofie dějin filozofie [1979] ] 1979 – 1984.

Články

• „Nature humaine et état de nature ve společnosti Rousseau, Kant et Fichte.“ [„Lidská přirozenost a stav přírody v Rousseau, Kant a Fichte“] Cahiers pour l’Analyse 6 (1967): 2 – 19.
• „Dějiny filozofie jako filozofický problém.“ Monist 53 (1969): 563 – 587.
• „Spinozův Dopis o nekonečnu (Dopis XII, Louis Meyer).“ v Spinoza: Sbírka kritických esejů, editoval Marjorie Grene a přeložil Kathleen McLaughlin, 182 - 212. New York: Doubleday, 1973. Původně publikováno v Martial Gueroult, „Appendice Nº 9: La lettre sur l’infini (Lettre XII, à Louis Meyer),“ Spinoza, T.1: Dieu (Ethique, I), 500 - 528 (Paříž: Aubier-Montaigne, 1968).
• „Metafyzika a fyzika síly v Descartovi.“ v Descartes: Filozofie, matematika a fyzika, editoval Stephen Gaukroger,? -? Sussex: Harvester Press, 1980.

Reference