Marta Kubišová - Marta Kubišová

Marta Kubišová
Marta Kubišová portrait.jpg
Základní informace
narozený (1942-11-01) 1. listopadu 1942 (věk 78)
České Budějovice České Budějovice, Protektorát Čechy a Morava
(současnost Česká republika )
Nástrojezpěvák
Aktivní roky1961-2017
ŠtítkySupraphon
Související aktyZlaté děti
webová stránkahttp://kubisova.cz/ http://www.martakubisova.cz/

Marta Kubišová (narozen 1. listopadu 1942 v České Budějovice ) je český zpěvák.[1] V době, kdy Pražské jaro z roku 1968 byla se svou písní „Modlitba pro Martu“ („Modlitba za Martu“) jednou z nejpopulárnějších zpěvaček v Československo.[1]

V roce 1967 zvítězila Zlatý slavík cena (anglicky: Zlatý slavík). Její píseň „Modlitba za Martu“ se stala symbolem národního odporu proti okupace vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Během Pražské jaro nahrála přes 200 záznamů SP a jedno LP, Songy a Balady (Písně a balady, vydané v roce 1969), který byl okamžitě zakázán z obchodů. V roce 1970 ji vláda falešně obvinila z výroby pornografických fotografií, které vedly k zákazu vystupovat v zemi až do roku 1989. Byla signatářkou Charta 77 proklamace. Její první LP po Sametová revoluce v roce 1989 došlo k opětovnému vydání Songy a Balady a kompilace starých písní s názvem Lampa.

Životopis

Narozen 1. listopadu 1942 v České Budějovice, Otec Kubišové byl kardiolog, matka matka v domácnosti, která v roce později prodávala desky Celetná ulice v Praze. V roce 1952 se rodina přestěhovala do Poděbrady. Po ukončení střední školy se chtěla dostat na vysokou školu a začala pracovat v poděbradských sklárnách. Její pěvecká kariéra začala taneční skupinou, která vystupovala v Nymburk u odpoledních čajů. V roce 1961 se dostala do finále v Hledáme nové talenty („Hledání talentů“). V roce 1962 přišla o práci ve sklářské továrně a ucházela se o divadlo Stop Theater v Pardubice. V roce 1963 se přestěhovala do Theater Alpha v Plzeň hrát v Černý sen, produkce od Ludvík Aškenazy. Začala spolupracovat s Václav Neckář a Helena Vondráčková v prosinci 1965, když se připravoval na představení Čekání na slávu. V roce 1967 zvítězila Zlatý slavík. Píseň „Modlitba za Martu“ s textem Petra Rady se stala symbolem národního odporu proti okupace vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. 1. listopadu téhož roku se spojila s Neckářem a Vondráčkovou a vytvořila populární skupinu Golden Kids. V roce 1969 získala druhou cenu Zlatý slavík a provdala se za filmovou režisérku Jan Němec. O rok později vyhrála Zlatý slavík potřetí, ale cenu musela převzít v utajení kanceláře Mladý svět časopis kvůli zahájení normalizace. Poslední představení Golden Kids se uskutečnilo 27. ledna 1970 v Ostravě.

V únoru 1970 jí vláda zakázala vystupovat v zemi pod záminkou údajné pornografie, a to na základě tří padělaných fotomontáží jako důkazu. Vzala ředitele nahrávací společnosti Supraphon, Hrabal, k soudu pro urážku na cti, a přestože zvítězila, její práva byla plně obnovena až o 20 let později, poté, co v roce 1989 padl československý komunistický režim.[2] Během této doby mohla vystupovat pouze na podzemních akcích pouze pro pozvání. V pozdní 1980, ona vyzkoušela, aby se stala zpěvačkou skupiny Plastoví lidé vesmíru, ale to tajná policie nepovolila.[3]

V roce 1971 potratila v osmém měsíci těhotenství a přežila klinickou smrt. Provdala se za režiséra Jan Moravec po rozvodu se svým manželem Jan Nemec, který emigroval do Spojených států. Po podpisu Charta 77, její pronásledování a sledování komunistickou státní tajnou policií eskalovalo. V letech 1977 až 1978 se účastnila jako mluvčí Charty 77.[4]

1. června 1979 porodila dceru Kateřinu. Dne 10. Prosince 1988 se po dlouhé nepřítomnosti pro veřejnost objevila na demonstraci k 40. Výročí univerzální deklarace lidských práv, během níž zpívala Československá státní hymna. Dne 22. Listopadu 1989, během Sametová revoluce, zpívala „Modlitbu za Martu“ a československou hymnu z balkonu Václavské náměstí. Poté následovalo opětovné vydání Songy a BaladyV roce 1990 se vrátila do studia a na jeviště. 2. června 1990 uvedla slavnou show „Marta v Lucerně“, za kterou byla v roce 1970 oceněna Zlatým slavíkem. Hudbu provedla skupina Energit a režie Lubos Andršt, s níž poté absolvovala turné po 60 koncertech po Československu a také na koncertech v Japonsku, Paříži a Berlíně. V roce 1991 spoluorganizovala adventní koncerty. O dva roky později se vrátila s Vondráčkovou a Neckářem v návratu Golden Kids. Dne 28. Října 1995 získala státní vyznamenání - Medaile za zásluhy - od prezidenta Václav Havel. Adam Georgiev vydala svou biografii, Chytat slunce (Chytit slunce), v roce 1995. Dne 7. března 1998 jí byla udělena Čestná medaile T.G. Masaryka na obřadu v tanečním sále města Pražský hrad. V říjnu 2002 jí byla udělena Vyznamenání sv. Václava. O tři roky později její druhá životopisná kniha Asi to tak sám Bůh chce, autor Luboš Nečas, byl publikován.

Několik let pravidelně připravovala recitály své domovské scény u Pražské divadlo Ungelt. Tam se také objevila v komorním muzikálu Líp se loučí v neděli, a za svůj výkon získala cenu Thálie. V roce 2005 vydala nové album, Vítej, lásko, jehož plný text napsal John Schneider. V roce 2008 vydala společnost Supraphon své první DVD.

V roce 2011 hra od Małgorzata Sikorska-Miszczuk na základě života Kubišové bylo představeno Mezinárodní divadelní festival DEMOLUDY v Olsztyn, Polsko.

Dne 1. ledna 2018 získala Kubišová státní vyznamenání Řád bílého dvojitého kříže (druhá třída) z Prezident Slovenska Andrej Kiska.[5]

Diskografie

Zlaté děti

  1. Mikrokouzelný cirkus (Supraphon, 1969)
  2. Golden Kids 1 (Supraphon, 1970)

Sólo

  1. Songy a balady (1969, 1990, 1996)
  2. Lampa (1990)
  3. Někdy si zpívám (1991)
  4. Songy a nalady (1993)
  5. Reka vuni (1995)
  6. Singly 1 (1996)
  7. Buh vi (1996)
  8. Nechte zvony znít (Singly 2) (1997)
  9. Dát mi kousek louky (Singly 3) (1998)
  10. Modlitba (Singly 4) (1999)
  11. Marta Kubišová v Ungeltu (1999)
  12. Tajga Blues (Singly 5) (2000)
  13. Ja jsem ja (2004)
  14. Vitej, lasko (2005)
  15. Vyznani (2010)
  16. Touha jmenem Einodis (2013)
  17. Magický hlas rebelky (2014)
  18. Duše (2016)

Filmy a televize

  1. Pátrání po Ester (2005)
  2. Kameňák 2 (2004)
  3. Zdivočelá země II (2001)
  4. Zpověď Ungelt (2000)
  5. Noční hovory s matkou (1999)
  6. Stalo se na podzim (1994)
  7. Hodnota tváře (1992)
  8. Zvláštní bytosti (1990)
  9. Vražda ing. Čerta (1970)
  10. Proudy lásku odnesou (1969) (TV)
  11. Bylo čtvrt a bude půl (1968)
  12. Kulhavý ďábel (1968)
  13. Gramo / Hit 68 (1968) (TV)
  14. Náhrdelník melancholie - Sedm písní Marty Kubišové (1968)
  15. Jak se krade milión (1967)
  16. Píseň pro Rudolfa III. (1967)
  17. Mučedníci lásky (1966)
  18. Vysílá studio A (1966)
  19. Revue v mlze (1966)

Viz také

Reference

  1. ^ A b Mareček, Luboš (8. listopadu 2009). „Marta Kubišová v Brně tvoří, že je ikona nejen na parádu“ (v češtině). Mladá fronta DNES. Citováno 1. března 2010.
  2. ^ Jan Sedmidubský: Husáku, proč? Příběh Marty Kubišové, Český rozhlas. V: Téma: Ozvěny normalizace. 40. – 42. minuta. 29. července 2007 (repríza)
  3. ^ Milan, Hlavsa; Pelc, Jan (2001). Bez ohňů je v podzemí. Praha: Maťa. ISBN  80-7287-020-3.
  4. ^ Müllerová, Alena; Hanzel, Vladimír (2009). „Slovníček“. Albertov 16:00 Příběhy sametové revoluce (v češtině). Praha: Nakladatelství Lidové noviny. p. 274. ISBN  978-80-7422-002-9.
  5. ^ "Slováci na výročí vyznamenávali. I Čechy Kubišovou a Pitharta". iDNES.cz. 1. ledna 2018. Citováno 2. ledna 2018.

externí odkazy