Marino Perez - Marino Perez - Wikipedia

Marino Perez (26. prosince 1946 - 26. července 1991), známý také jako Esteban Perez, je považován za jeden z největších bachateros všech dob. Známý jako „Otec Bitter Bachaty“, Perez psal hudbu, která se často zabývala útrapami vězeňského života, prostitucí a jeho bojem s alkoholismem. Jeho kariéra vyvrcholila v 70. a 80. letech dlouhým seznamem hitů, včetně Ay Mami, La Historia De Marino, a Žádná La Quiero Ver Con Otro.[1]

Životopis

Perez se narodil Carmen Perez a Arcadio Astacio 26. prosince 1946 v Guayabo Dulce, provincii Hato Mayor del Rey, Dominikánská republika.[2] Jako mladý chlapec Perez lovil ryby a plaval v místní řece, později ho inspiroval k psaní písní o svých zkušenostech s přírodou. Perez začal pracovat ve čtrnácti letech jako řezač cukrové třtiny a vydělával pouze 35 centů za cestu. V této době se jeho sestra Leonidas „Morena“ Rondon Perez přestěhovala do Placer Bonito v ulici 34 Maria Quirino v sousední provincii San Pedro de Macorís. O devět let později se Perez rozhodl přestěhovat do San Pedro de Macorís, kde navázal kontakt s místními hudebníky Negro Sánchez, Suri Domínguez, Julito Reyes a Ramón Marrero. Perez se s nimi setkal v Sánchezově domě v Loma del Cochero, kde hráli a skládali písničky pod limoncillo strom. Během těchto let nahrál Perez své první a druhé album „Sin Rumbo“ a „Entre Copa y Copa“, které však neuspěly.

V 70. letech založil Christopher Acosta skupinu „Los Dominicanos del Ritmo“, později známou jako „Los Cibernéticos“, ke které se Perez připojil. Skupina se setkala v zábavním centru „El 28“ na ulici 30 de marzo vedle sportovního areálu. Tam se Perez setkal s Cristóbalem Acostou, Ángelem Guerreroem, Sijo Osorií, José Venturou, Juanem Bautistou, Tonym Santosem, Pepillem, majitelem „El 28“, a dalšími.

Po prvním Perezově hitu „Aclamando El Licor“ byly jeho písně široce vysílány. Podporovali ho vysílací společnosti Gregorio Justiniano v Radio Mar, Michel a Domingo de los Santos v Radio Dial a Edwin Emmanuel (el bravo) v Radio Oriente. Perez a Los Cibernéticos pořádali hojně navštěvované akce v diskotékovém klubu Apollo. Marino popularizovalo mnoho písní, včetně „El Trago de Olvidar“, „De Taberna en Taberna“ a „La Espero Bebiendo“. Mnozí Marino milovali a uznávali, ale jeho požitek z večírků, žen a alkoholu vedl ke špatné pověsti. V některých částech společnosti nebyl dobře přijat a z této kritiky čerpal inspiraci pro napsání „Que Sigan Criticando que Yo Sigo Gozando“. Díky svému talentu mohl Perez najít inspiraci v rčení, prázdninách, příbězích a dokonce tragických událostech. Hudebník, který byl na vrcholu své kariéry, Wilfrido Vargas, našel některé Perezovy hity a upravil je, což vedlo k ohromnému mezinárodnímu úspěchu. Navzdory úspěchu svých alb však Perez žil svůj život v chudobě, protože bachateros byl nedostatečně placen.

V roce 1991 byl Marino přijat do San Pedro Medical Center pro jaterní cirhózu a krátce tam zůstal, než se vrátil ke své rodině. Zemřel o dva dny později ve svém domě na ulici Romana Gonzales v sousedství Mejico č. 145 v San Pedro de Macoris, kde žil se svou matkou, sestrou a dvěma dcerami Raysou Pérezovou a Johannou Veronikou.

Pérez byl znám jako jeden z nejautentičtějších představitelů bachaty. Jen několik minut po odvysílání zpráv Radio Dial o jeho smrti se město San Pedro de Macoris stalo mořem slz a zármutku nad tak velkou ztrátou. Jeho pohřeb je připomínán jako jedna z nejemotivnějších a nejnavštěvovanějších událostí v historii města. Když pohřební kolona dorazila na hřbitov vedle Santa Fe, ocas byl stále v parku Duarte. Skladby Marina Pereze stále žijí na všech stanicích po celé zemi, a to i po letech po jeho smrti. Veřejnost nadále nakupuje jeho desky a je považován za hudební ikonu pro svou kariéru v lidovém umění.[1]

Diskografie

  • La Tragedia de un Veneno (1970)
  1. La Tragedia de un Veneno
  2. Acabaré con el Licor
  3. Pero No Me Olvides
  4. Regresa Mi Amor
  5. Puedes Andar con Quien Quieras
  6. A Esa No lo Pruebas Tú
  7. De Eso Me Río Yo
  8. ¿Por Qué Me Abandonaste?
  9. Tus Lindos Ojos Mi Amor
  10. No la Olvidaré
  • Boleros (1979)
  1. ¿Detrás de Quién Volviste?
  2. La Madre Fue Culpable
  3. Desde Que Te Fuiste
  4. Quiero Beber
  5. Žádný Vuelvas a Molestarme
  6. Sólo Así Eres un Hombre
  7. Huérfano de Amor
  8. El Último Que Ríe
  9. Sígueme
  10. Žádné sójové tonto
  • Los Éxitos de Marino Pérez (1979)
  1. Chiquitita
  2. Una Copa Más
  3. Vine a Buscarte Morena
  4. Princesita
  5. Yo Que Sí, y Tú Que No
  6. Déjala Tranquila
  7. La Pago Yo o la Paga Ella
  8. Carita de Santo
  9. La Desflorada
  10. Sígueme
  • Por Mi Madre Que Yo No Fui (1980)
  1. La Esperaré Bebiendo
  2. No la Quiero Ver con Otro
  3. Vine a Buscarte Morena
  4. El Trago de Olvidar
  5. Sígueme
  6. Déjala Tranquila
  7. Yo Que Si, y Tú Que No
  8. La Mujer Que Me Comprende
  9. Por Mi Madre Que Yo No Fui
  10. Yo No Puedo Más
  11. Déjala Pasar
  12. Pena y Sentimiento
  13. La Alabanciosa
  14. Vámonos a Caballito
  15. Por Andar de Parrandera
  • De Eso Me Río Yo (1981)
  1. De Eso Me Río Yo
  2. Contestación al Puñalito de Acero
  3. El Trago del Olvido
  4. De Qué Tú Privas
  5. Asesíname
  6. Traicionera Sin Bandera
  7. Bebiendo Seguiré
  8. Sentado en la Pared
  9. Žádný Te Puedo Olvidar
  10. Te Llevaré Conmigo
  • 15 Éxitos (1985)
  1. Con el Pecho y el Corazón
  2. Ay Mami
  3. El Último Golpe
  4. La Ruta Desaparecida
  5. Ay! Moreno, Ay! Bendito
  6. Esa Me la Llevo Yo
  7. La Comezón
  8. Perdida
  9. Dónde Está Mi Mujer
  10. El Recuento de Marino
  11. Amor a la Buena
  12. Con el Bate en la Mano
  13. Como Tú Ninguna
  14. ¿Cuándo Vendrás?
  15. Paloma Herida
  • Sv. 2 (2002)
  1. Yo No Puedo Más
  2. De Tu Boca Quiero un Beso
  3. Ne y Ne (El Dado y el Vironay)
  4. Hay Amor
  5. Yo la Quisiera Olvidar
  6. Esta Noche
  7. Por Mi Santa Madre
  8. Mujer Traidora
  9. Muero Por Ti
  10. Qué Felicidad

Reference

  1. ^ A b Hernandez, Deborah Pacini (1995). Bachata: Sociální historie dominikánské populární hudby. Philadelphia: Temple University Press. ISBN  1-56639-299-3.
  2. ^ „Marino Perez“. Záznamy iASO. 2. března 2008. Citováno 13. června 2014.