Marijan Varešanin - Marijan Varešanin

Baron

Marijan Varešanin
GdI Marian Varesanin von Vares 1909 Eugen Schöfer.jpg
7. Guvernér Bosny a Hercegoviny
V kanceláři
7. března 1909 - 10. května 1911
JmenovánFranz Joseph I. z Rakouska
PředcházetAnton von Winzor
UspělOskar Potiorek
Osobní údaje
narozený(1847-02-01)1. února 1847
Gunja, Slavonické království, Rakouská říše
Zemřel22.dubna 1917(1917-04-22) (ve věku 70)
Vídeň, Rakousko-Uhersko
NárodnostChorvat[1]
Alma materTereziánská vojenská akademie
Kreigsschule
ProfeseVoják
Vojenská služba
Věrnost Rakouská říše
(do roku 1867)
 Rakousko-Uhersko
(1867–1911)
Pobočka / službaRakousko-uherská armáda
Roky služby1866–1911
HodnostGeneral der Infanterie
Bitvy / válkyprvní světová válka

Marijan Varešanin von Varesch (1. února 1847 - 22. dubna 1917) byl Guvernér Bosny a Hercegoviny od roku 1909 do roku 1911.

Životopis

Varešanin se narodil v roce Gunja v Slavonie regionu (dnešní Chorvatsko), jako syn vojenského důstojníka. Navštěvoval kadetní školu v Rijeka a později se připojil Tereziánská vojenská akademie v Wiener Neustadt. Dne 19. srpna 1866 získal hodnost poručíka pěchotního pluku. V letech 1869 až 1871 se zúčastnil Kriegsschule ve Vídni a promoval s vyznamenáním.

Dne 7. března 1909 byl jmenován velitelem 15. sboru umístěného v Sarajevo, a zároveň guvernér Bosny a Hercegoviny. Dne 29. července téhož roku byl jmenován hlavním inspektorem vojenských jednotek. Brzy poté bylo velení 15. sboru předáno Moritz von Auffenberg. Varešanin však zůstal guvernérem Bosny a Hercegoviny a právě z tohoto důvodu byl po rakousko-uherské anexi Bosny terčem osamělé bosenské mládeže. Neúspěšný pokus o atentát na něj byl podán dne 10. června 1910 autorem Bogdan Žerajić který vystřelil pět střel z revolveru na Varešanina a šestou se zabil.[2]

Žerajićův pokus o atentát byl velkým povzbuzením Gavrilo Princip. Princip navštívil Žerajićův hrob, kde slíbil, že se pomstí, což udělal zabíjení Arcivévoda František Ferdinand v Sarajevu dne 28. června 1914.[3]

Přestože byl atentát neúspěšný, začal Varešanin uvažovat o svém odchodu do důchodu. Dne 10. května 1911 byla přijata jeho žádost o odvolání z funkce guvernéra a byl nahrazen Oskar Potiorek. Dne 10. července 1911 oficiálně vstoupil do důchodu po 45 letech služby.

Reference

Poznámky
  1. ^ Pederin, Ivan. „Theresianum, počeci njemačko – hrvatskih književnih i kulturnih odnosa i ilirizam“. Kolo. Matica hrvatska. Citováno 29. prosince 2012.
  2. ^ http://www.thenorthernecho.co.uk/history/war/wwone/
  3. ^ Albertini 1953, str. 50.
Bibliografie