Marija Šimanska - Marija Šimanska

Marija Šimanska
narozený(1922-04-23)23.dubna 1922
Daugavpils, Lotyšsko
Zemřel10. července 1995(1995-07-10) (ve věku 73)
Riga, Lotyšsko
Národnostlotyšský
Ostatní jménaMaria Szymańska, Maria Vladislavovna Šimanskaâ
obsazeníchemik
Aktivní roky1948–1994

Marija Šimanska (polština: Maria Szymańska; 1922–1995) byl Lotyš chemik polského dědictví. Byla jednou z nejplodnějších vědců své doby v Lotyšsko a byl oceněn řadou medailí a ocenění.

Životopis

Marija Šimanska se narodila 23. dubna 1922 Daugavpils, Lotyšsko polským rodičům. V roce 1940 ukončila středoškolské studium polštiny na gymnáziu Daugavpils a zapsala se na Lotyšská univerzita. Po jediném semestru ve farmaceutické škole odešla Riga a vrátil se do Daugavpils, aby se připojil k polskému podzemí.[1] Byla zatčena a poslána k Koncentrační tábor Stutthof v únoru 1943.[2] Na konci válka v roce 1945 se vrátila do školy a chemii ukončila v roce 1948. Šla pracovat do Institute for Forestry Problems Institute a současně studovala na PhD. Když v roce 1952 získala doktorát, stala se jednou z prvních tří sovětských žen, které dosáhly doktorátu z chemie.[1]

V letech 1957 až 1975 byla zástupkyní ředitele Ústavu organické syntézy a založila tam laboratoř katalytické syntézy,[3] kde zkoumala heterocyklické sloučeniny a katalytické transformace. Vyvinula mnoho nových katalyzátorů, analytických činidel a lékařských procesů a byla jednou z nejplodnějších vědkyň v Lotyšsku. Šimanska publikovala přes 450 výzkumných prací[1] a byl tvůrcem 56 vynálezů. Působila také jako redaktorka Latvijas Ķīmijas Žurnāls (Latvian Chemical Journal)[3] Lotyšské akademie věd a Latvijas Farmaceitu Žurnāls (Lotyšský farmaceutický časopis). Šimanska také působil jako prezident vědecké společnosti lotyšských farmaceutů v letech 1978 až 1994.[1]

Během své kariéry získala uznání za svou práci, včetně Ceny státního laureáta Lotyšské sovětské socialistické republiky v roce 1965; the David Hieronymus Grindel Medaile; the Solomons Hillers [lv ] Medaile; a Arvīds Kalniņš [lv ] Medaile. V roce 1992 byla jmenována předsedkyní Lotyšského svazu Poláků a téhož roku[1] byl jmenován čestným členem Lotyšská akademie věd.[4] Posmrtně jí byla udělena Gustavs Vanags Cena laureátky a diplom za její výzkum v oboru Netradiční metody katalytické chemie heterocyklických sloučenin.[1]

Zemřela 10. července 1995 v Rize a byla pohřbena na katolickém hřbitově Daugavpils.[1]

Vybraná díla

  • Šimanska, Marija (1989). Aptiekāru svaros– godaprāts (v Rusku). Riga: Cīņa.
  • Šimanska, Marija Vladislavovna (1990). Vanadievye katalizatory okislenija geterocikličeskich soedinenij (v Rusku). Riga: Zinātne.
  • Šimanska, Marija (1990). „Kā likvidēt zāļu deficītu?“. Latvijas Ārsts (3): 78–79.

Reference

  1. ^ A b C d E F G „Marija Šimanska“ (v lotyštině). Daugavpils, Lotyšsko: Latgales Centrālā bibliotēka. Citováno 27. listopadu 2015.
  2. ^ Caune 2004, str. 145.
  3. ^ A b Stradiņš & Grosvalds 1994, str. 42.
  4. ^ Silin̦š 2003, str. 356.

Bibliografie

externí odkazy