Marianne Hoppe - Marianne Hoppe
tento článek potřebuje další citace pro ověření.Únor 2016) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |
tento článek lze rozšířit o text přeložený z odpovídající článek v němčině. (Srpen 2010) Kliknutím na [zobrazit] zobrazíte důležité pokyny k překladu.
|
Marianne Hoppe | |
---|---|
narozený | Marianne Stefanie Paula Henni Gertrud Hoppe 26.dubna 1909 |
Zemřel | 23. října 2002 | (ve věku 93)
obsazení | Herečka |
Aktivní roky | 1933–1991 |
Manžel (y) | Gustaf Gründgens (1936–1946; rozvedený) |
Partneři | Thomas Bernhard |
Děti | 1 |
Marianne Hoppe (26. dubna 1909 - 23. října 2002) byl a Němec divadlo a film herečka.
Život a dílo
Narozen v Rostock, Hoppe se stala přední dámou divadelních a filmových scén v Německu. Narodila se v bohaté rodině statkářů a původně byla soukromě vzdělávána na otcově soukromém majetku. Později navštěvovala školu v Berlín a v Weimar, kde začala navštěvovat divadlo.[1]
Hoppe poprvé vystoupil v 17 letech jako člen skupiny Berlín je Deutsches Theater pod ředitelem Max Reinhardt. V roce 1935 ji najal kontroverzní německý herec a ředitel Pruského státního divadla za Třetí říše, Gustaf Gründgens. Oni byli oddáni od 1936-46, až do jejich rozvodu. V rozhovoru několik let po skončení manželství Hoppe prohlásil: „Byl mojí láskou, ale nikdy mojí velkou láskou, to byla práce.“[1]
Jedna z postav ve filmu Mefisto byl údajně založen na ní. Hoppe se netajila svými kontakty s nacistickou elitou ve 30. a 40. letech, včetně pozvání na večeři Hitlerem.[2] Její role v Der Schimmelreiter (Jezdec na bílém koni, 1934) ji proslavila téměř přes noc, zatímco její „árijská“ tvář z ní udělala miláčku nacistické elity.[1] Později Hoppe označila toto období svého života za „černou stránku v mé zlaté knize“.[1]
Během svého působení v domě pruského státního divadla Schauspielhaus vyvinula Hoppe svůj analytický přístup k herectví, který podle ní spočíval v jejím „rozebrání každé věty“ a osvojení jazyka. Tato metoda měla být spojována s Hoppe po celou dobu jejího pracovního života.[1] V roce 1946 se jí narodilo jediné dítě, Benedikt Johann Percy Gründgens.
O čtyři roky později po jejím rozvodu s Gründgens měla Hoppe velký úspěch Blanche Dubois v Tennessee Williams je Tramvaj do stanice Touha, a stále častěji hrály avantgardní role, napsané autory jako např Heiner Müller (Quartett, 1994) a Thomas Bernhard, která se stala jejím partnerem i v soukromém životě. Stala se oblíbenou mezi mladými a ikonoklastickými režiséry Claus Peymann, Robert Wilson a Frank Castorf.[1]
Smrt
Hoppe zemřel v Siegsdorf, Bavorsko, v roce 2002 z přirozených příčin, ve věku 93. „Německé divadlo ztratilo svou královnu“, uvedl Claus Peymann z Berliner Ensemble, jehož divadlo uvádělo Hoppeho poslední představení v Bertolt Brecht je Resistible Rise of Arturo Ui, v prosinci 1997.[2] V jednom ze svých posledních rozhovorů Hoppe uvedl: „Mám štěstí každý den. To vyžaduje disciplínu, ctnost, kterou by měl mít každý slušný herec na půli cesty.“[1]
Ocenění
- 1987 Bavorské filmové ceny Nejlepší herečka
- Bavorské filmové ceny 1996, čestná cena[3]
Částečná filmografie
- Jidáš z Tyrolska (1933) - Josefa
- Country Schoolmaster (1933) - Ursula Diewen
- Jezdec na bílém koni (1934) - Elke
- Problémy s Jolanthe (1934) - Anna, seine Tochter
- Schwarzer Jäger Johanna (1934) - Johanna Luerssen
- Alles hört auf mein Kommando (1935) - Hella Bergson
- Seržant Schwenke (1935) - Maria Schönborn, Verkäuferin im Blumenhaus Floris
- Die Werft zum Grauen Hecht (1935) - Käthe Liebenow
- Anschlag auf Schweda (1935) - Regine Kessler
- Wenn der Hahn kräht (1936) - Marie
- Žena bez důležitosti (1936) - Hester
- Der Herrscher (1937) - Inken Peters
- Kapriolen (1937) - Mabel Atkinson
- Gabriele: eins, zwei, drei (1937) - Gabriele Brodersen
- Falešný krok (1939) - Effi Briest
- Kongo Express (1939) - Renate Brinkmann
- Sbohem, Franzisko (1941) - Franziska Tiemann
- Stimme des Herzens (1942) - Felicitas Iversen
- Romance v moll (1943) - Madeleine
- Potřebuji tě (1944) - Julia Bach
- Das Leben geht weiter (1945) - Lenore Carius
- Das verlorene Gesicht (1948) - Johanna Stegen
- Osud z druhé ruky (1949) - Irene Scholz
- Pouze jednu noc (1950) - Die Frau
- Muž mého života (1954) - Helga Dargatter
- Třináct starých oslů (1958) - Martha Krapp
- Zvláštní hraběnka (1961) - Mary Pinder, verw. Kretén
- Poklad na Stříbrném jezeře (1962) - Paní Butlerová
- Masakr v Marble City (1964) - paní Brendel
- Deset malých indiánů (1965) - Frau Grohmann
- Der Tod läuft hinterher (1967, televizní minisérie) - Madame Brassac
- Špatný tah (1975) - Mutter
- Marianne a Sophie (1983) - Marianne
- Francesca (1987)
- Bei Thea (1988, TV film) - Thea Ammer
- Schloß Königswald (1988) - Gräfin Hohenlohe
- Tassilo (1991, TV seriál) - Maximiliane
- Der Tod kam als Freund (1991, TV film) - Frau Weinstein (finální filmová role)