Marc Ogeret - Marc Ogeret
| Marc Ogeret | |
|---|---|
| narozený | 25. února 1932 Paříž, Francie |
| Zemřel | 4. června 2018 (ve věku 86) Semur-en-Auxois, Francie |
| Žánry | Chanson |
| Zaměstnání (s) | Zpěvák, skladatel |
| Nástroje | Zpěv |
| Aktivní roky | 1954–1990 |
| Štítky | |
Marc Ogeret (Francouzština:[maʁk oʒɘʁe]; 25. února 1932 - 4. června 2018) byl francouzský zpěvák.
Životopis
Ogeret se narodil v Paříži v roce 1932. Jeho matka byla švadlena a jeho otec pracoval ve zdravotnictví ministerstva války.[1] V 17 letech opustil školu a pracoval jako učeň ve slévárně. Později pracoval v a Renault automobilka.[1] Někteří komici mezi jeho přáteli ho přesvědčili, aby se k nim přidal jako herec a doprovázel je svou kytarou.[2]
Ogeret začal zpívat kolem roku 1954 písní od skladatelů, jako jsou Félix Leclerc a Léo Ferré mimo kavárny. Filmový režisér Pierre Prévert, bratr básníka Jacques Prévert, mu dal příležitost zpívat v pařížských kabaretech.[1]
Ogeret nahrál svoji show věnovanou básním Louis Aragon. V roce 1965 mu byla nabídnuta zahajovací akce Georges Brassens na Bobino scéna.[1] V roce 1968 nahrál dvě sady revoluční písně, ale problém byl odložen kvůli Události z května 1968 ve Francii. Proslavil se střízlivým ztvárněním anarchistických a komunistických hymen jako např Internationale.
Také nahrával mořské chatrče a Le Condamné à mort, soubor básní napsaných Jean Genet o homosexuálním sexu ve vězení. Udělal turné v SSSR v roce 1974.[2]
Na konci 70. let nahrál čtyři studiová alba Aristide Bruant písně. Žil s celoživotní partnerkou Anitou a měli spolu dceru Zoé.[2]
Stal se rytířem (Chevalierem) Ordre des Arts et des Lettres v roce 1996.[3] Ogeret zemřel 4. června 2018 ve věku 86 let.[4][5]
Diskografie
- 1962 : Les Mains d'Elsa (Productions Pacific)
- 1967 : Marc Ogeret chante Aragon
- 1968 : Autour de la Commune (Móda)
- 1968 : Šansony «contre» (Móda)
- 1970 : Chansons de la Marine en Bois (Vogue, SLVLX45)
- 1970 : Chansons salées de la Marine (Vogue, SLD735)
- 1970 : Le condamné à mort, báseň Jean Genet, hudba od Hélène Martin (Cavalier LM940)
- 1972 : Rencontres (Vogue, SLD839)
- 1973 : Chansons de révolte et d'espoir (Móda)
- 1976 : Představte si (Vogue, LDA2023)
- 1978 : La mer (Vogue, LDSE55)
- 1978 : Ogeret chante Bruant (Vogue, LDA2032) - Nouveau prix Académie Charles Cros.
- 1978 : Ogeret chante Bruant. Chansons et monologues Svazek 1 a svazek 2 (CD Sony)
- 1979 : En toi (Vogue, VG407)
- 1980 : Šansony „contre“ (pokračování) (Vogue, VG408574)
- 1981 : Vivre (Vogue, 101634)
- 1984 : Le Condamné à mort (Jean Genet, Hélène Martin ), nová nahrávka, Vogue, VG 409 540068)
- 1986 : Berger de paroles (Granit)
- 1987 : Nous ferons se lever le jour, básně a písně od Paul Vaillant-Couturier, Réveil des combattants RC 001
- 1988 : Chante la Révolution, Double album 30 cm, Socadisc Sc 370 (CD Socadisc, 1997)
- 1990 : Témoignage sur la période 1940-1945 & Chante la résistance
- 1990 : Ogeretská zpěvačka Jean Vasca (Le Petit Véhicule)
- 1992 : Chante Aragon (Second Intermède) (EPM)
- 1996 : Chorály de marins (EPM)
- 1999 : Ogeret chante Léo Ferré (EPM)
Ocenění
- 1962: Grand Prix du Disque[6]
- 1978: Grand Prix du Disque
- 1983: Rytíř Ordre des Arts et des Lettres[3]
Reference
- ^ A b C d Le Hall de la Chanson. „Marc Ogeret“. Centrum národní de dokumentace pédagogique. Citováno 3. srpna 2020.
- ^ A b C „Rozhovor s Marcem Ogeretem“. Časopis Je Chante (francouzsky). 12. prosince 2009. Citováno 3. srpna 2020.
- ^ A b „Promotions dans l'ordre des Arts et Lettres, chevaliers et officiers“. Archivy Nationales (francouzsky). Citováno 3. srpna 2020.
- ^ AFP (5. června 2018). „Disparition du chanteur Marc Ogeret, interprète d'Aragon“. Le Figaro (francouzsky). Citováno 3. srpna 2020.
- ^ AFP (5. června 2018). „Mort du chanteur engagé Marc Ogeret, interpretète d'Aragon“. Franceinfo (francouzsky). Citováno 3. srpna 2020.
- ^ Autor, skladatel a zpěvák Marc Ogeret převzal 29. března 1963 v restauraci „La Colombe“ v Paříži cenu Prix De L'Académie De La Chanson., Getty obrázky.
