Luigi Toro - Luigi Toro

Luigi Toro (3. ledna 1835, v Sessa Aurunca - 13. dubna 1900) byl italština malíř a vlastenec. Maloval historická plátna v a Romantický styl.

Životopis

Agostino Nifo u soudu Karla V. (olej 285x396 cm)

Luigi, který se narodil do rodiny s malými prostředky, byl v mladém věku sirotkem po otci.[1] V roce 1853 se zúčastnil Královský institut výtvarných umění v Neapoli a tam studoval pod Giuseppe Mancinelli, Domenico Morelli, a Bernardo Celentano.[2] Od roku 1856 do roku 1859 žil v Florencie, kde často navštěvoval Caffè Michelangiolo a setkal se s malíři Macchiaioli hnutí. V roce 1857 se přestěhoval do Říma, kde pracoval Francesco Coghetti.[3]

Kvůli kouzlu se přestěhoval do Paříže, když se v roce 1859 přestěhoval zpět do Itálie, aby se připojil k Cacciatori delle Alpi v bitvách proti Rakušanům. V roce 1860 se připojil k výpravě generála Enrico Cosenz spojit síly Garibaldi v Palermu. Při přistání se připojil k Garibaldinimu Kalábrie, který si později připomněl na obrazech zobrazujících Avamposti de 'primi 200 garibaldini sbarcati v Kalábrii a Průzkumníci Garibaldini v Kalábrii.[4]

Po Battle of the Volturnus dne 1. října 1860 byl povýšen na důstojníka Nino Bixio. Po sjednocení Itálie byl jmenován majorem Národní gardy a přispěl k úsilí o potlačování brigád na jihu.

Smrt Pilade Bronzetti v Castel Morrone, 1885 (olej na plátně 400x 610 cm)

V roce 1870 se přestěhoval do Říma, kde si otevřel studio Via Margutta #33.[5] V roce 1873 vystavoval na vídeňské Esposizione Internazionale a Riposo di cacciatori (Lovci v klidu).[6] V roce 1877 na Národní výstavě v Neapoli vystavoval: Agostino Nifo u soudu Karla V.. také maloval Smrt Pilade Bronzetti v Castel Morrone, na památku důstojníka, který zahynul v bitvě u Volturna[7][8][9]; a Taddeo da Sessa u Lyonského koncilu brání císař Frederick II.[10][11]

Poznámky

  1. ^ Mastrostefano, Maffei, Puccio, 2012, str. 25.
  2. ^ Mastrostefano, Maffei, Puccio, 2012, s. 28-9.
  3. ^ Borrelli 1921
  4. ^ Mastrostefano, Maffei, Puccio, 2012, s. 35-6.
  5. ^ Mastrostefano, Maffei, Puccio, 2012, str. 54.
  6. ^ Mastrostefano, Maffei, Puccio, 2012, str. 57.
  7. ^ Smrt Pilade Bronzetti byl přezkoumán uživatelem Gabriele D'Annunzio dne 10. července 1885 v deníku "La Tribuna" v Římě byl obraz darován Reggia di Caserta podle Intesa Sanpaolo del 29. září 2017)
  8. ^ Almerinda di Benedetto. Il Risorgimento sulla tela. La morte di Pilade Bronzetti di Luigi Toro (2011). I kvůli risorgimenti. La costruzione dell'identità nazionale. Citováno 2017-09-26.
  9. ^ „Alla Reggia di Caserta l'opera di Luigi Toro“. Archivovány od originál dne 9. 10. 2017. Citováno 2018-07-19.
  10. ^ Mastrostefano, Maffei, Puccio, 2012, str. 110, 116, 120.
  11. ^ Un Garibaldino pittore, článek Pasquale de Luca v L'Illustrazione italiana, Část 2, strana 16.

Bibliografie

  • Giuseppe Stopiti, vyd. (1885). „Toro, cavalieri Luigi“. Galleria Biografica d'Italia. Řím.
  • Angelo De Gubernatis; Ugo Martini (1889). „Toro (Luigi)“. Dizionario degli artisti italiani viventi. Pittori, sochaři a architekti. Florencie. p.524.
  • Nicola Borelli (1921). „Un artista e un patriota dimenticato. Luigi Toro“. Rivista Campana, periodikum trimestrale di storia, etnografia, lettere ed arte. Maddaloni. 1 (4). publikováno v „Un artista e un patriota dimenticato. Luigi Toro“. Il Mensile Suessano. Sv. XI č. 112. 1993. str. 1539–1545.
  • Agostino Mario Comanducci (1945). „Luigi Toro“. In Grafitalia (ed.). Dizionario illustrato dei pittori e incisori italiani moderni, 1800-1900. Milán.
  • Mastrostefano, Gaetano; Maffei, Maria Elena; Puccio, Gianluca (2012). Caramanica Editore (ed.). Luigi Toro, pittore e patriota dell'800. Marina di Minturno.