Luhačovice - Luhačovice
Luhačovice | |
|---|---|
Město | |
 Centrum Luhačovic | |
 Vlajka  Erb | |
  Luhačovice Umístění v České republice | |
| Souřadnice: 49 ° 6'3 ″ severní šířky 17 ° 45'19 ″ východní délky / 49,10083 ° N 17,75528 ° ESouřadnice: 49 ° 6'3 ″ severní šířky 17 ° 45'19 ″ východní délky / 49,10083 ° N 17,75528 ° E | |
| Země |  Česká republika |
| Kraj | Zlín |
| Okres | Zlín |
| První zmínka | 1412 |
| Vláda | |
| • Starosta | Marian Ležák |
| Plocha | |
| • Celkem | 32,99 km2 (12,74 čtverečních mil) |
| Nadmořská výška | 253 m (830 stop) |
| Populace (2020-01-01[1]) | |
| • Celkem | 5,059 |
| • Hustota | 150 / km2 (400 / sq mi) |
| Časové pásmo | UTC + 1 (SEČ ) |
| • Léto (DST ) | UTC + 2 (SELČ ) |
| Poštovní směrovací číslo | 763 26 |
| webová stránka | www |
Luhačovice (Česká výslovnost: [ˈLuɦatʃovɪtsɛ]; Němec: Luhatschowitz) je lázeňské město v Okres Zlín v Zlínský kraj z Česká republika. Má asi 5 100 obyvatel. Lázně jsou největší v České republice Morava kraj.
Zeměpis
Luhačovice zabírají údolí, jehož nadmořská výška je minimálně 250 m. Severozápadní okraj údolí tvoří svahy Malého Kamenného. Jihovýchodní část je tvořena zalesněným Obětovým štítem (511 m n. M.). Jižní část údolí je obklopena vrchy Velké Kamenné (385 m), Solné (451 m), Zálužné (446 m), Lužné (428 m) a Ovčírny (429 m). Všechny tyto kopce jsou součástí Vizovická vrchovina a Bílé Karpaty. Nejvyšším vrcholem luhačovické oblasti je Komonec, 672 m nm. Východní a jihovýchodní části okolí Luhačovic jsou součástí CHKO Bílé Karpaty).
Dějiny
Luhačovice jsou poprvé zmíněny v historické listině z roku 1412.[2] Předpokládáno však mělo být před rokem 1287. Na konci 16. století se Luhačovice staly hlavním městem panství s 12 vesnicemi. Od roku 1629 do roku 1945 panství a venkovské panství patřilo rodině Serényi.[2] V roce 2016 však byl majetek restituován baronce Isabelle Thienen-Adlerflycht, rozená hraběnka Serény.
Rodina Serényi jako první využila minerální prameny v této oblasti a vybudovala lázně. Místní názvy svědčí o tom, že prameny zde byly známy a využívány od doby, kdy se oblast začala osídlovat; jsou poprvé zmíněny v knize z roku 1669 Tartaro Mastix Moraviae podle Johann Ferdinand Hertodt von Totenfeld.
Nová etapa rozvoje lázní i města se objevila na počátku 20. století, kdy do Luhačovic přišel český lékař František Veselý. Rozhodl se získat finanční prostředky na přeměnu Luhačovic na moderní české lázně založením a akciová společnost, která převzala lázně pod kontrolou Serenyisů v roce 1902. Stále se na nich však významně finančně podílely. Vzdálená a obtížně přístupná poloha lázní byla překonána, když zde byla v roce 1904 postavena místní železniční trať, ještě předtím, než se počet návštěvníků zvýšil výstavbou Vlárská železniční trať (1888) a vzdálenější severní železniční trať (1841).[3] První etapa významného stavebního rozvoje lázeňského areálu souvisela se jménem architekta Dušan Jurkovič, autor zásadní rekonstrukce Janova domu, hydropatického zařízení a dalších míst.
Po založení nezávislých Československá republika, zejména ve 20. a 30. letech, vzrostl význam lázní Luhačovice spolu s rostoucím počtem obyvatel, což bylo formálně vyjádřeno také tím, že byl Luhačovicím udělen statut obce v roce 1936. Objevily se další budovy architektonického významu: budova současného městského národního výboru, paláce-sanatoria, hotelu Alexandria, hydropatie „Fučik“ a „Morava“ a v roce 1935 Společenský klub. Po okupaci Čech a Moravy nacistické Německo, lázně byly pro českou veřejnost téměř úplně uzavřeny a byly převzaty nacistickými organizacemi. Po osvobození města v květnu 1945 začala další kapitola v historii lázní.
V letech 1945–1947 byl postaven nový komplex lázeňských budov: Hlavní a Malá kolonáda, Sál Vincentky a zdravotní středisko. Společenské změny po únoru 1948 ovlivnily život lidí v Luhačovicích i lázeňskou organizaci jako celek. Zemědělství bylo kolektivizováno, lesy byly znárodněny a stát se stal jediným vlastníkem přírodních léčivých zdrojů a všech balneologických, ubytovacích a stravovacích kapacit v lázeňských městech. Některé budovy byly použity k řešení bytové otázky a jiné byly rozděleny mezi Ústřední odborovou radu a ministerstvo zdravotnictví. V roce 1957 dostal Luhačovice a další lázně statut lázní a lázeňská péče byla sjednocena na ministerstvu zdravotnictví. Jak lázeňská péče, tak životní prostředí jsou neustále v procesu zlepšování.
Voda
Luhačovická minerální voda je silně mineralizovaná (9 854 miligramů minerálů / litr, osmotický tlak 634,7 kPa), přirozeně šumivá zbytková mořská voda, určená k léčbě onemocnění hlasivek a dýchacích cest, metabolických chorob, žaludečních a duodenálních vředů, cirhózy jater, cukrovky, chronické pankreatitidy a nadměrné konzumace alkoholu. Voda je balena pod značkou Vincentka.[4]
V Luhačovicích jsou tři studny Vincentky. Ten původní je k dispozici veřejnosti v hale Vincentka, je však příliš nízký (10–12 litrů za minutu), aby se dal použít k plnění do lahví. Druhá studna, Nová Vincentka, byla vyrobena v roce 1988. Je hluboká 35 metrů, má výtěžek 30 litrů za minutu a k plnění do lahví se používá od roku 1991. Třetí studna, Vincentka 2, s výtěžkem 40 litrů za minutu, je rezervní jamkou pro lázeňské léčebné použití.
Partnerská města - sesterská města
Reference
- ^ „Obyvatelstvo obcí - 1. ledna 2020“. Český statistický úřad. 2020-04-30.
- ^ A b "Historie města". luhacovice.cz (v češtině). Město Luhačovice. Citováno 2020-10-01.
- ^ Antonin Jančař: Luhačovice. s. 73–74, Městský národní výbor (1967), MK ČSR 59-299-84.
- ^ "O Vincentce". vincentka.cz (v češtině). VINCENTKA a.s. Citováno 2020-10-01.
- ^ „Luhačovické noviny 6/2016: Vážení spoluobčané“ (PDF). mesto.luhacovice.eu (v češtině). Město Luhačovice. Červen 2016. str. 1. Citováno 2020-10-01.
