Louis Vuillemin - Louis Vuillemin

Louis Vuillemin (19. prosince 1879 - 2. dubna 1929) byl francouzský skladatel a hudební kritik, který se ve své hudbě silně ztotožňoval se svým bretonským dědictvím.

Život

Vuillemin se narodil v Nantes, jeho dědeček byl výrobcem klavíru M. Didion.[1] Studoval violoncello a kompozici na konzervatoři v Nantes a pokračoval na Conservatoire de Paris, 1899–1904, s Gabriel Fauré (složení) a Xavier Leroux (harmonie).

Oženil se mladý; jeho manželka Lucy byla v té době renomovanou zpěvačkou a spolupracoval s ní při psaní své vokální hudby. V roce 1912 byl jedním ze zakládajících členů pařížského sídla Association de Compositeurs Bretons. Byl povolán do první světové války a byl těžce zraněn při plynovém útoku, který mu údajně zkrátil život.[2]

Jako hudební kritik napsal Vuillemin četné recenze pro Comœdia, Musica, Muzikál Le Courrier, Paris-Soir, La Lanterneatd. Napsal také biografie Gabriela Faurého (1914), Louis Aubert (1921) a Albert Roussel (1924).

Hudba

Vuillemin psal v mnoha žánrech, včetně dvou oper, orchestrální a komorní hudby, vokální a klavírní hudby. Přitahoval určitou pozornost pro Bretonce Soir armoricains pro klavír, jeden z mnoha příkladů, ve kterých se pokoušel zachytit ducha svého rodného regionu. En Kernéo je další příklad, který existuje v řadě přístrojů. V nich často používal prvky bretonské tradiční hudby. Obdivovatel Debussy a Zámotek, nastavil takové melodie na Impresionistický harmonický jazyk.

Vybrané skladby

Etapa

  • Le Double voile (René Fauchois), drame lyrique v 1 dějství (2 scény) (1908–09)
  • Mezipaměť cache, opereta, 3 akty
  • Yolaine
  • Danses de Sylla, balet (1912)

Orchestr

  • Quatre Danses, Op. 16 (1924)
  • Cortège d'athlètes (1924)
  • Aubade (1925)
  • En Kernéo (En Cornouailles) (1925)
  • Epilog (1928)
  • Les Pêcheurs en goguette (1931)

Komorní hudba

  • Deux Pièces, pro violoncello a klavír (1900)
  • Pour se distraire, pro klavír 4ruční (1908)
  • Facis Trois Bluettes, pro klavír 4ruční (1908)
  • En Kernéo (En Cornouailles), Op. 23 (1922)

Klavír

  • Armoricainy seir. Études d'après přírody, Op. 21 (1913–18)
  • Quatre Valses légères, Op. 22 (1921)
  • En Kernéo (En Cornouailles), Op. 23 (1922)
  • Danse bucolique (1923)
  • Trois Préludes (publikováno 1948)

Hlasitý

Pro hlas a klavír, pokud není uvedeno jinak.

  • Romantika (1898)
  • Adieu. Pastourelle (Jacques Patissou) (1900)
  • Jane (Charles Leconte de Lisle) (1900)
  • Rieuse (André d'Hormon) (1901)
  • Chanson dolente (André d'Hormon) (1902)
  • Chanson lasse (André d'Hormon), pro hlas a orchestr (1902)
  • Le Portrét (Léon Dierx) (1902)
  • Ma Cigale (Jean Marcel) (1902)
  • Romantika (Edmond Haraucourt) (1902)
  • Rondels mélancoliques (Catulle Mendès) (1909)
  • Les Rêves (René Fauchois) (1910)
  • Les Petiots, hlas a orchestr (1909)
  • Nokturno (Léo Larguier), pro vokální kvarteto, smyčcové kvarteto, klavír (1912)
  • Deux Lieds (André Hormon): 1. Představuje; 2. Retour (1912)
  • Crépuscule (1912)
  • Přívěsek l'attente (1912)
  • Rondels mélancoliques (1913)
  • Rondel sur une joueuse de flûte (André d'Hormon) (1922)
  • La Route (Henry Montassier), pro hlas, housle nebo violoncello, klavír (1929)

Bibliografie

  • Véfa de Bellaing (ed.): Dictionnaire des compositeurs de musique en Bretagne (Nantes: Ouest Éditions, 1992); ISBN  2-908261-11-1; p. 250–251.
  • Mikael Bodlore-Penlaez a Aldo Ripoche: Musique classique bretonne / Sonerezh klasel Breizh (Spézet: Éditions Coop Breizh, 2012); ISBN  978-2-84346-563-5); p. 82–85.

Reference

  1. ^ Véfa de Bellaing (ed.): Dictionnaire des compositeurs de musique en Bretagne (Nantes: Ouest Éditions, 1992), s. 250–251.
  2. ^ De Bellaing (1992), str. 250.