Ljudevit Vuličević - Ljudevit Vuličević

Portrét starších Vuličević

Ljudevit Vuličević (Srbská cyrilice: Људевит Вуличевић, italština: Lodovico Vulicevic; Cavtat, 30. září 1839 - Neapol, Italské království, 27. Července 1916), byl srbský spisovatel a spisovatel vlastenec.[1]

Životopis

Ljudevit Vuličević se narodil mimo manželství 30. září 1839 v Cavtatu, v té době Habsburská říše. Byl pokřtěn Petar Jeronim, ale stal se dobře známým díky mnišskému jménu Ljudevit nebo Lodovico v italštině. Byl vychován jeho srbskou katolickou matkou Jelenou Vuličević, jejíž jméno později přijal.[2] V roce 1854 vstoupil do františkánského řádu a dokončil středoškolské vzdělání v roce 1856, než přijal rozkazy Pankrác v benátském klášteře, kde byl slavnostně tonizován. V Benátkách studoval filozofii a teologii. Vrátil se dovnitř Dubrovník v roce 1862 jako vzdělaný farář, jen aby se brzy dostal do rozporu s římskokatolickou hierarchií Dubrovník. Nějakou dobu pracoval jako misionář v Skadar, Albánie. Vuličevićovy filozofické a náboženské eseje a pojednání byly inspirovány idealismem Waldensian Church, na kterou konvertoval Římský katolicismus.

Odešel do Terst kde se rozhodl převést připojením k Chiesa Evangelista Valdesa (Waldensian Evangelical Church ), italské protestantské označení.[3] Během svého pobytu v Terstu se Vuličević zúčastnil brzy syndikalismus v Itálie a byl učitelem pro mladého básníka Aleksa Šantić.[4][5]

V roce 1916 zemřel v Neapoli jako jeden z významných ministrů Chiesa Evangelista Valdesa a jeho původní myslitel. Vzhledem k tomu, že byl ve své zemi vysoce respektovaný a vlivný, Srbská vláda převzal vedení pohřbu v Neapoli. Je považován za jednoho z velkých mistrů srbské prózy ve druhé polovině devatenáctého století.

Jeho hrobka nese následující nápis podle jeho pokynů:[6]

Lodovico Vulicevic scrittore serbo predicatore dell Evangelo negli sviamenti del mondo trovo per la chiesa Valdese il Cristo sua rendenzione

Překlad: Srbský autor Lodovico Vuličević, kazatel evangelia, který mezi konfliktními cestami světa našel skrze valdenskou církev Krista, svého Vykupitele.

Vybraná díla

  • Una nuova tentazione pel Governo Italiano. Discorso di Lodovico Ab. Vulicevic, Pordenone, 1870.
  • Slavi e Italiani: dal Juri al Quarnaro, Neapol, 1871.[7]
  • Leggendo l'ecclesiaste: Fascicolo Primo, Neapol, 1894.[8]
  • La religione del prete e il popolo, Terst, 1871.
  • Partiti e lotte v Dalmazii, Terst, 1875)[9]
  • Partiti politici v Itálii. Pensieri di Lodovico Vulicevic, Pordenone, 1869.
  • Le tentazioni di Gesù, Taranto 1897.
  • Le Chiese evangeliche. Che cosa sono? Che cosa vogliono?, Bari, 1907.

Viz také

Reference

  1. ^ "Srpsko Nasledje". www.srpsko-nasledje.rs. Citováno 2019-06-30.
  2. ^ Lasić, Božo (09.10.2013). „Cavtaćanin Ljudevit Vuličević“. DuList.hr (v chorvatštině). Citováno 2019-06-30.
  3. ^ „Ljudevit Vulicevic“. www.studivaldesi.org. Citováno 2019-06-30.
  4. ^ Kotor, rádio. „PREDSTAVLJENA KNJIGA O TRŠĆANSKIM SRBIMA“. Lokální javni emitor Radio Kotor - www.radiokotor.com. Citováno 2019-06-30.
  5. ^ Tomašević, Radovan (jaro 1998). „Zaboravljeni slavni Srbi - Ljudevit Vuličević“. Srpsko Nasleđe, Istorijske Sveske. 3.
  6. ^ Tomašević, Radovan (jaro 1998). „Zaboravljeni slavni Srbi - Ljudevit Vuličević“. Srpsko Nasleđe, Istorijske Sveske. 3: 3.
  7. ^ Vuličević, Lodovico (1877). Slavi e Italiani: dal Judri al Quarnaro (v italštině). L. Vuličević.
  8. ^ Vuličević, Ljudevit (1894). Leggendo l'ecclesiaste: Fascicolo primo (v italštině). Società anonima cooperativa.
  9. ^ Vuličević, Ljudevit (1875). Partiti e lotte v Dalmazii (v italštině).