Literatura pěti hor - Literature of the Five Mountains

Kaligrafie patriarchy pěti hor Muso Soseki

The Gozan Bungaku nebo literatura pěti hor (japonský: 五 山 文学) je literatura vyrobené ředitelem Zen (禅) klášterní centra v Kjóto a Kamakura, Japonsko.[1][2] Tento termín také odkazuje na pět zenových center v Číně v Hangzhou a Ningpo který inspiroval zen v Japonsku, zatímco termín „hora“ odkazuje na buddhisty klášter.[Citace je zapotřebí ]

Pět hor literatura nebo gozan bungaku (五 山 文學) se společně používá k označení poezie a prózy čínština vyrobené Japoncem mniši kteří byli aktivní hlavně v průběhu 14. a 15. století. Mezi významné autory žánru patří Muso Soseki, Ikkyu Sōjun, Zekkai Chūsin (絶 海 中 津 ), Sesson Yūbai, Gido Shūshin, Jakushitsu Genkō, Chūgan Engetsu a Kokan Shiren.[1][3][4] Zahrnuty jsou také díla čínských mnichů žijících v Japonsku, jako např Seisetsu Shocho (Qingzhuo Zhengcheng) a Jikusen Bonsen (竺 仙 梵 僊, Zhuxian Fanxian)[4]

Dějiny

Literární hnutí má svůj původ ve 13. století, ovlivněné dvěma čínskými mnichy. První z nich, Yishan Yining, přijel do Japonska v roce 1299 jako Yuan vyslanec a psal v zenovém literárním stylu Jižní píseň dynastie. Mezi jeho studenty byli Kokan Shiren a Sesson Yūbai.[2] Další mnich z počátku Yuanu, Kurin Seimu (古 林清茂, Gulin Qingmao) byl členem Škola Rinzai který v Číně zahájil jiný zenový styl. Gulin nikdy nechodil do Japonska, přesto měl v zemi vliv prostřednictvím svých čínských a japonských studentů, včetně Seisetsu Shocho, Jikusena Bonsena a Sessona Yubai.[5]

Literaturu gozanských bungaku lze rozdělit do dvou širokých období, první od začátku do konce 14. století, druhá od konce 14. století do jeho úpadku. Jiní je však rozdělili do následujících 4 období:[3]

  1. Růst (279–1330) - Představitelem básníků tohoto raného období je Sesson Yūbai, student Yishan Yininga, který psal „starověkým“ stylem.
  2. Peak (1330–1386) - Příklady jsou Gido Shūshin a Zekkai Chūsin, kteří byli studenty Muso Soseki a psal v regulovaných verších.
  3. Plná zralost (1386–1467) - V tomto období došlo k největšímu rozsahu klášterního systému Gozan, příklady spisovatelů v tomto období zahrnují Kōzei Ryūha a Ikkyu.
  4. Úpadek (1467–1615) - začátek Začátek války znamenal úpadek, když byly zničeny velké chrámy v Kjótu a jejich mniši rozptýleni. Toto rozptýlení mnichů však také pomohlo šířit Gozanův vliv v poezii, malbě a zahradním designu po celém Japonsku.

Styl

Literatura pěti hor vysoce cenila smysl pro humor a soucit s běžnou životností.[Citace je zapotřebí ] Na rozdíl od zakázaných témat aristokratických dvorních básníků mohl básník pěti hor psát o čemkoli.[Citace je zapotřebí ] Kokan Shiren (d. 1346) by například psal o a komár.[Citace je zapotřebí ]

Čenichy ostré jako vrtáky!

Buzz jako hrom, když obcházejí místnost.
Proplížili se záhyby mého roucha,

Mohli ale krvavě zatopit vola ze železa!

Obrázek v závěrečném řádku Komáři připomíná čtenáři jeden ze zvyků v zenových zařízeních plácnutí po hlavě těmi praktiky meditace, kteří na chvíli usnuli.[Citace je zapotřebí ] Naproti tomu by dvořan mohl psát o cikáda a oslavovat sezónní sdružení s nimi spojená.[Citace je zapotřebí ] Psaní o komářích by porušilo přísný smysl dvořanova literárního slušnosti.[Citace je zapotřebí ]

V básni s názvem „Plachtění za svitu měsíce“ se Kokan zaměřuje na nepřiměřený humor života.[Citace je zapotřebí ]

My mniši člunujeme za měsíčního světla a kroužíme rákosím.

Lodník křičí, že příliv ustupuje; musíme se vrátit.
Vesničané si nás mýlí s rybářským člunem

A vyškrábat se na pláž koupit náš úlovek.

Pětihorská literatura se úplně nezabývala rustikálním klášterním světem. Hlavní historické události toho dne se často dostaly do děl mnichů.[Citace je zapotřebí ] Samotní zenoví duchovní často sloužili jako poradci předních politických osobností.[Citace je zapotřebí ] V básni „Napsáno najednou s výčitkami svědomí v průběhu času“ Chugan Engetsu (d. 1375) vypráví své pocity ohledně pádu Kamakura shogunate o rok dříve.[Citace je zapotřebí ]

Před rokem dnes Kamakura padla.

V klášterech nyní nezůstalo nic ze staré nálady.
Prodavačka nerozumí ničemu z výčitek mnicha -

Křik ulicemi, prodej palivového dřeva, prodej zeleniny.

Viz také

Reference

  1. ^ A b Baroni, Helen J. (2004). Ilustrovaná encyklopedie zenového buddhismu. Nakladatelská skupina Rosen. str. 115. ISBN  978-0823922406.
  2. ^ A b Dumoulin, Heinrich (2006). Zen buddhismus: Japonsko. Světové knihy moudrosti. 169–170. ISBN  978-0941532907.
  3. ^ A b Haruo Shirane; Tomi Suzuki (eds.). Cambridge historie japonské literatury.
  4. ^ A b Parker, Joseph D. Zen buddhistické krajinářské umění raného Muromachi v Japonsku (1336-1573). SUNY Stiskněte. str. 53. ISBN  9781438415536.
  5. ^ Dumoulin, Heinrich (2006). Zen buddhismus: Japonsko. Světové knihy moudrosti. 169–170. ISBN  978-0941532907.

Bibliografie

  • Bruce E. Carpenter, „Kněží básníci pěti hor ve středověkém Japonsku“, in Tezukayama Daigaku ronshū, Ne. 16, 1977, Nara, Japonsko, s. 1–11. ISSN 0385-7743.
  • Martin Collcutt, Five Mountains: The Zen Monastic Institution in Medieval Japan, 1981.
  • Marian Ury, Básně pěti hor: Úvod do literatury zenových klášterů, Michigan Monograph Series in Japanese Studies, No 10, 1992.