Linköping Bloodbath - Linköping Bloodbath

Linköping Bloodbath
Familjen Gustaf Axelsson Banér.jpg
Gustaf Axelsson Baner se loučí se svou rodinou, než bude sťat na náměstí Linköping, malba od Fanny Brate
Nativní jméno Linköpings blodbad
datum20. března 1600 (1600-03-20)
TypMasakr
ZpůsobitVálka proti Zikmundovi
Úmrtí5

Hlavní články: Polsko-švédská unie, Válka proti Zikmundovi, a Bitva u Stångebro

The Linköping Bloodbath (Švédský: Linköpings blodbad) dne 20. března 1600 byla veřejná poprava podle stětí pěti švédských šlechticů v důsledku Válka proti Zikmundovi (1598–1599), která vyústila v de facto depozice Polský a švédský Král Zikmund III Vasa tak jako král švédský. Těchto pět byli poradci katolického Zikmunda nebo politickými odpůrci jeho strýce a protivníka, švédského vladaře Vévoda Charles.

Zadržení, soud a poprava

Král Zikmund, nejstarší syn krále Jan III, zdědil korunu po svém otci a byl korunován za právoplatného švédského krále poté, co se ujistil, že nebude jednat na pomoc katolické věci ve Švédsku během narůstajících náboženských nepokojů protireformace na konci 16. století. Porušil dohodu a zahájil občanskou válku ve Švédsku. Po pokusu o zvládnutí švédské situace z dálky napadl Zikmund s žoldáckou armádou poté, co dostal povolení od polského zákonodárce, a zpočátku byl úspěšný. Zlomem jeho švédské kampaně byl Bitva u Stångebro dne 25. září 1598, známá také jako bitva u Linköpingu, kde byl Zikmund uvězněn v nepříznivé situaci a musel souhlasit s příměřím s Karlem.[1] Jednou z Charlesových podmínek pro příměří bylo předání Švédští tajní poradci ze Zikmundova tábora.[1] Zikmund vyhověl.[1]

Nejvýznamnějším z těchto švédských senátorů byl Kancléř Švédska, Erik Sparre.[1] Zatímco Charles nezadržel také Zikmunda, přinutil ho, aby souhlasil s Linköpingská smlouva a souhlasit s tím, že jejich spor bude urovnán budoucností Stavovský Riksdag ve Stockholmu.[1] Zikmund ustoupil do přístavu Kalmar, ale místo plavby do Stockholmu vzal svou sestru Anna, odešel do Danzig v Polsko-litevské společenství a do Švédska se už nikdy nevrátil.[1] Charles poté rozdrtil zbývající vojenskou opozici ze sil loajálních Zikmundovi a šlechticům, kteří dříve převzali kontrolu nad Finskem v Cudgelova válka.[2] Během těchto kampaní byli někteří šlechtici souzeni, popraveni nebo zadrženi.[3] Popravy, včetně tzv Åbo Bloodbath, byly provedeny prostřednictvím dekapitace nebo probodnutí, Charles sám popravil syna svého protivníka Clas Fleming.[4]

Když se v březnu 1600 setkal riksdag Linköping Charles, který byl mezitím vytvořen všemohoucím vládcem Švédska a opakovaně mu byla nabídnuta švédská koruna, založil soud, aby soudil jeho zbývající vězně.[3] Soud v čele s Erik Brahe a hrabě Axel Leijonhufvud se skládal ze 155 členů, přičemž žalobcem byl sám Charles.[3] Vyzkoušeno bylo šest šlechticů zajatých ve Stångebro a dva finští šlechtici zajati později, včetně Arvid Stålarm,[3] který v roce 1598 zamýšlel pomoci Zikmundovi ve Stångebro, ale akci přerušil, když jeho armáda dorazila do Stockholmu z Finska až poté, co Zikmund přijal výše uvedené příměří.[1] Druhý finský šlechtic, Axel Kurck, již byl ve Finsku odsouzen k trestu smrti spolu se Stålarmem, ale rozsudek byl pozastaven, aby je mohl znovu postavit v Linköpingu.[4] Těchto osm šlechticů bylo nakonec odsouzeno k smrti, ale tři z nich byli omilostněni.

20. března 1600 šlechtici veřejně popravili na tržišti v Linköpingu[3] byly:

  1. Erik Sparre[3][5] - Kancléř Švédska a a senátor v Riksens ständer
  2. Ture Nilsson Bielke[5] - senátor v Riksens ständer
  3. Gustaf Banér[5] - senátor v Riksens ständer a otec Gustav II. Adolf Veliký švédský Polní maršál Johan Banér
  4. Sten Banér[5] - senátor v Riksens ständer
  5. Bengt Falck - senátor v Riksens ständer

Následky

Zikmund, kterému bylo dovoleno vrátit se do polsko-litevského společenství, se nevzdal své touhy znovu získat švédský trůn. Tento přístup vedl k řadě Polsko-švédské války, které vyvrcholily za vlády jeho syna, Jan II. Kazimír z Polska s obrovskou švédskou invazí do Polska známou jako potopa, končící zlatý věk společenství. Dne 24. Července 1599 Riksens ständer (Riksdag ) ve Stockholmu oficiálně sesadil z trůnu Zikmunda a jmenoval vladaře Karla IX Vasu a polsko-švédská unie byla rozpuštěna po sotva sedmi letech existence. Následně Karel IX. Ze Švédska byl pojmenován Riksens ständer jako nový Král Švédska v roce 1604, a koruna přejde na Gustav Veliký, který si během prvních let války vybudoval ranou reputaci vynikajícího vojenského vůdce v kampaních Polsko-švédské války. Nepřímý náboženský konflikt ve Švédsku vedl k Švédská říše jak se Gustavus a jeho generálové stali militantními ve věci protestantů v Svatá říše římská.

Viz také

Zdroje

Reference

  1. ^ A b C d E F G Peterson (2007), s. 106.
  2. ^ Peterson (2007), s. 106–107.
  3. ^ A b C d E F Peterson (2007), s. 107.
  4. ^ A b Roberts (1968), str. 386.
  5. ^ A b C d Samuelson (1993), str. 134.

Bibliografie

  • Peterson, Gary Dean (2007). Warrior Kings of Sweden: The Rise of an Empire in the Sixteenth and Seventeenth Centuries. McFarland. ISBN  0-7864-2873-2.
  • Roberts, Michael (1986) [1968]. Early Vasas: Historie Švédska 1523–1611. Archiv tisku z University of Cambridge. ISBN  0-521-31182-9.
  • Samuelson, Jan (1993). Aristokrat eller förädlad bonde? Det svenska frälsets ekonomi, politik och sociala förbindelser under tiden 1523–1611 (ve švédštině). Lund University Press. ISBN  91-7966-248-X.