Leonhard Drach - Leonhard Drach

tento článek je sirotek, jako žádné další články odkaz na to. Prosím zavést odkazy na tuto stránku z související články; zkuste Najít odkaz nástroj pro návrhy. (Prosince 2015)

Leonhard Drach (9. března 1903 - 12. ledna 1996) byl a Němec právník a usvědčen válečný zločinec.

Jeho odsouzení za trestný čin vyplynulo z jeho práce státního zástupce v Liberci okupované Lucembursko na počátku 40. let. Byl omilostněn v roce 1954 a vrátil se do právní služby jako regionální státní zástupce v roce Frankenthal, Německo. V roce 1965 však jeho nacistickou minulost zvedla v tisku nespokojená strana, kterou Drach nedávno stíhal, a následovala širší mediální bouře.^[1] Byly vzneseny záležitosti, které vedly k nějakému bolestně intenzivnímu hledání duše veřejnosti, a Drachova žádost o předčasný odchod do důchodu ve věku 63 let byla přijata v roce 1966.^[2]

Život

Raná léta

Leonhard Josef Hubert Drach se narodil a vyrostl v Cáchy.^[3] Studoval jurisprudence v Kolín nad Rýnem a Bonn, kvalifikace v roce 1928 a přijetí postu jako Soudní hodnotitel v Cáchy. Pozdní v roce 1931 pokračoval a stal se asistentem v Státní zastupitelství v Trevír, kde se v dubnu 1933 stal vyšším administrativním asistentem se specializací na tiskové a politické zločiny.^[2] Kontext pro tuto schůzku poskytuje změna režimu ledna 1933, po kterém nová vláda ztratila v roce 2006 málo času vytváření A jeden stranická diktatura v Německu. Bylo to také během roku 1933, kdy se Drach připojil k Nacistická strana, Národní socialistická asociace právníků (NSRB / Nationalsozialistischer Rechtswahrerbund) a polovojenské křídlo vládnoucí strany (SA), také se stává sponzorující člen z SS.^[2] V roce 1934 byl v návaznosti na konvenční kariérní postup implicitní pro jeho povýšení z předchozího roku jmenován okresní prokurátor v Trevír. V letech 1937 až 1940 byl současně zaměstnán také u Gau (regionální) Právní kancelář.^[2]

Lucemburské roky

Válka byla vyhlášena hlavními válčícími stranami v září 1939 a v květnu 1940 Německá armáda napadl Lucembursko, který zahájil více než čtyři roky roku 2006 vojenská okupace pro Velkovévodství. V srpnu 1940 byl Leonhard Drach dočasně přidělen do Lucemburska „Vedoucí civilní správy“ („Chef der Zivilverwaltung“ “), role, kterou po roce 1941 spojil s rolí vrchního okresního prokurátora se sídlem v Koblenz. V Lucembursku se díky jeho postavení stal nově vytvořeným hlavním žalobcem Zvláštní soud, a pracoval na mnoha trestních věcech, často a úspěšně požadoval uložení trestu smrti. Byl odměněn Záslužný kříž (2. třída) za jeho „konstruktivní práci“ („Aufbauarbeit“) a „řízení politických trestních případů založené na faktech“ („sachliche Erledigung politischer Strafverfahren“).^[2]

Dne 30. srpna 1942 a generální stávka byl povolán na protest proti násilný nábor lucemburských mužů do Německá armáda. Němci odpověděli zatčením 20 podezřelých vůdců. Podezřelí byli vzati před a narychlo svolaný válečný soud, kterému předsedá regionální Gestapo zavolal šéf Fritz Hartmann. Úkolem Leonharda Dracha bylo stíhat případy a požadoval rozsudek smrti pro všech 20 obviněných.^[4] Dne 14. září 1942 dostal Drach od Hartmanna nótu, v níž mu blahopřál k účasti na řízení. Soud byl přesvědčen.^[5][6] Muži byli popraveni (zastřeleni) Hinzertův koncentrační tábor, kousek na východ.^[7]

V září 1944 Americké jednotky vytlačil Němce z Lucemburska. Německé správní orgány vzaly své spisy s sebou do Trevír, kde soudní úředník dostal pokyn zapálit oheň na nádvoří před hlavní soudní budovou. Soubory zaznamenávající legální historii Lucemburska za německé okupace vrhl do plamenů z okna své kanceláře hlavní žalobce Leonhard Drach.^[1]

Přesvědčení

Válka formálně skončilo v květnu 1945. Drach byl internován v letech 1948/9 a odvezen zpět do Lucembursko čelit spravedlnosti. V roce 1949 byl odsouzen na 15 let nucené práce pokud jde o jeho činnosti státního zástupce za války Zvláštní soud, a v dalším procesu u téhož soudu v roce 1951 byl odsouzen na 20 let nucených prací podle právních předpisů o válečných zločinech. Bylo však stanoveno, že tyto dva tresty by měly být vykonány současně a měly by být stanoveny v celkové délce pouze 15 let.^[1][2]

Shovívavost

Na konci roku 1954 lucemburské úřady omilostnily a propustily Leonharda Dracha.^[1]

Po svém návratu z Lucemburska byl Drach přijat zpět do Porýní-Falc prokuratura. Nyní však nepracoval Koblenz ale v jižní části Stát, sídlící v Frankenthal (na jih od Červi ).^[8] V roce 1960 byl povýšen do funkce hlavního okresního prokurátora („Oberstaatsanwalt“) ve Frankenthal.^[9]

Nowackova aféra

V prosinci 1961 vynesl okresní soud ve Frankenthalu pokutu 2 000 Marků a (? Podmíněný) šestiměsíční trest odnětí svobody Wilhelm Nowack poté, co byl shledán vinným z nesprávného jednání ve veřejné funkci („Untreue im Amt“).^[9] V říjnu 1958 Dr. Nowack rezignoval na svou funkci regionálního ministra financí Porýní-Falc. Byl stíhán za to, co by dnes mohlo být definováno jako forma obchodování zasvěcených osob. Údajně získal 20 akcií ve společnosti s názvem „Schnellpressenfabrik Frankenthal AG“, která byla ze 75% vlastněna státem a jejíž Nowack jako regionální ministr financí byl předsedou ex offo. Získal své akcie za cenu rovnající se 120% jejich nominální hodnoty. Přibližně ve stejné době však společnost sama získala akcie od soukromého akcionáře za cenu rovnající se 200% jejich nominální hodnoty. Prokurátor dospěl k závěru, že Nowack získal své akcie za cenu rovnající se pouze 60% jejich „skutečné“ hodnoty a společnost utrpěla odpovídající ztrátu. Celková hodnota, za kterou Nowack získal své akcie, byla nepodstatných 216 000 marek, z čehož vyplývá pro společnost odpovídající ztráta 144 000 marek.^[10] Je třeba zdůraznit, že Nowack vždy tvrdil, že při získávání akcií se slevou neudělal nic špatného, ​​na co jako „zaměstnanec“ společnosti měl nárok. Státním zástupcem v případě byl Frankenthal, hlavní okresní prokurátor, Leonhard Drach.^[9]

Prokurátor poté zahájil druhé trestní řízení proti Nowackovi, tentokrát pro údajné křivá přísaha. Nowack se nyní vyzbrojil dalšími písemnými materiály z Lucemburska, včetně informací poskytnutých Victor Bodson^[1] který byl vůči Drachovi tak kritický v době jeho propuštění z vězení v Lucemburku kolem Vánoc 1954. Vyzbrojen podpůrnou dokumentací, Nowack nyní napsal otevřený a velmi rozzlobený dopis Frankfurter Neue Presse (noviny). „To, že tento notoricky známý spolupachatel nacistické teroristické spravedlnosti zahajuje toto stíhání proti mně, je věcí neocenitelné hanebnosti“ („Člověk, který má smysl pro entblödet ausgerechnet diesen notorischen Helfershelfer nationalsozialistischer Terrorjustiz zum Ankläger gegen mich zu machen.“).^[9] To, že soudní systém „znovu vložil tohoto Leona Dracha do [privilegovaného] okruhu soudců a státních zástupců, jako by se nic nestalo, nebylo nic jiného než nejhorší druh zavrhovatelného chování kavalíra („... diesen Leon Drach ... wieder in den Kreis ihrer Richter und Staatsanwälte eingereiht, so als ob nichts orer schlimmstenfalls ein pensionfähiges 'Kavaliervergehen' vorläge").^[9] Nowack dospěl k závěru, že odmítl být stíhán válečným zločincem („Ich lehne es ab, mich von einem Kriegsverbrecher anklagen zu lassen“).^[1] Je zcela možné, že Nowack měl přístup k podrobnostem o Drachově kariéře v Lucembursku dlouho předtím, než psal svůj otevřený dopis pro tisk, protože Nowackův obhájce Edmund Dondelinger byl rovněž odsouzen u lucemburského soudu za události během válečná okupace a skutečně sdílel své vyšetřovací zadržení s Drachem v pozdějších čtyřicátých letech.

V reakci na Nowacka, regionálního ministra spravedlnosti pro Porýní-Falc, Fritz Schneider, sdílel svůj názor a připustil, že Drach byl usvědčen z válečných zločinů, ale dodal, že Drach implementoval zákon pouze v té době.^[9] Z tohoto důvodu skutečně nemohlo být vyčítáno Drachovi válečné zločiny, a proto v roce 1954 soud, který přehodnocoval jeho případ v Lucembursku, dospěl k závěru, že Drach jednal v dobré víře („im guten Glauben an die Rechtmäßigkeit seines Verhaltens“).^[9] Důležité je, že to znamenalo, že neexistoval zjevný důvod, proč by Drachovi nemělo být povoleno pokračovat v kariéře regionálního právníka v Porýní-Falc.^[9]

V Mainz v Draku byla větší podpora krajský parlament kde při výbuchu charakterizovaném v Die Zeit jako „bolestivé“ (peinlich), ambiciózní nový předseda velkého středu vpravo CDU (párty) skupina zmatená, „pokud se nám nepodaří integrovat generaci„ Třetí říše “do naší demokracie, nikdy nebude existovat pulzující demokracie“ („Wenn es nicht gelingt, die Generation, die einst das Dritte Reich getragen hat, in die Demokratie einzugliedern, wird es nie eine lebendige Demokratie geben“).^[9] Mezitím (téměř stejně velký) střed vlevo SPD (párty) skupina vyzvala vyšetřovací komisi, aby objasnila souvislosti a vztahy v Drachově aféře, a zdálo se, že sám Dr.Kohl odvolává ze své dřívější jistoty, což naznačuje, že lidé jako Drach, kteří byli obzvláště silně zatěžováni svými „válečnými aktivitami“, by již neměli být zaměstnáni jako státní zástupci nebo soudci. „Výbor pro právní záležitosti“ parlamentu byl pověřen prozkoumat záležitost Drachů.^[9]

Na Schneiderovu interpretaci ze strany lucemburské vlády nedošlo k okamžité reakci. Dne 9. ledna 1965 však lucemburský ministr zahraničí Pierre Werner namítl, že Drach byl skutečně usvědčeným válečným zločincem.^[9] Schneiderův pokus retrospektivně obhájit Dracha „představoval zcela falešné hodnocení nelidského pronásledování, které se během války zmocnilo v Lucembursku“ („... stellt eine völlige Verkennung der unmenschlichen Verfolgungsmaßnahmen dar, die während des Krieges v Lucemburku ergriffen wurden“).^[9] Victor Bodson, který se jako lucemburský ministr spravedlnosti v roce 1954 podepsal na propuštění, vyjadřoval s větší zákeřností: „Zastrčili jsme muck přes Moselle " („Wir haben den Dreck über die Mosel abgeschoben“).^[1] Mosela je řeka, která odděluje Lucembursko od Německa. V následném rozhovoru Bodson trval na tom, že Drachovo propuštění bylo čistě věcí milosti, zrozené z lidské slušnosti. Drach neudělal nic, čím by si zasloužil jeho rané odpuštění. ( „[nur aus menschlichen Rücksichten] ... nicht, weil er es verdient hätte“).^[9]

Po zveřejnění celé záležitosti a po zahájení vyšetřování regionálním parlamentním výborem byla s účinností od 30. dubna 1966 přijata žádost Leonharda Dracha o předčasný odchod do důchodu.^[2] Jeho jméno bylo zahrnuto v Albert Norden je "Hnědá kniha" ve kterém autor „vyřadil“ přibližně 1 800 členů západoněmeckého politického a správního zařízení, o nichž tvrdil, že je označili za bývalé nacisty.^[11] Jako velmi starý muž Leonhard Drach při rozhovoru tvrdil, že jednal pouze v souladu se zákonem („Ich habe nur nach Recht und Gesetz gehandelt“).^[12]

Reference