Lav Mirski - Lav Mirski - Wikipedia

Lav Mirski
Lav Mirski.jpg
Mirski během veřejného setkání v Slavonie.
narozený(1893-06-21)21. června 1893
Záhřeb, Rakousko-Uhersko, (Nyní Chorvatsko )
Zemřel29.dubna 1968(1968-04-29) (ve věku 74)
Osijek, SFR Jugoslávie, (Nyní Chorvatsko )
NárodnostChorvat
Alma materUniverzita v Záhřebu
obsazeníDirigent

Lav Mirski (narozený Leo Fritz; 21 června 1893-29 dubna 1968) byl chorvatský židovský dirigent.[1]

Mirski se narodil v Záhřeb do židovské rodiny.[2][3][4] Vystudoval violoncello na konzervatoři v Praze Univerzita v Záhřebu. V roce 1913 se Mirski přestěhoval do Vídeň, kde pracoval až do roku 1917, kdy se vrátil do Chorvatska, Osijek. Mirski se podílel na založení „Společnosti pro rozvoj vědy a umění“ v Osijeku, která se v roce 1921 stala „Městskou hudební školou“ a „Městskou konzervatoří“. Od svého příchodu do Osijeku se Mirski zasazoval o zřízení stálé filharmonie, což se mu podařilo v roce 1924. Osijecká filharmonie v čele s Mirskim předvedla nejsložitější skladby domácích i zahraničních skladatelů. V roce 1923 se Mirski stal ředitelem opery v Chorvatské národní divadlo v Osijeku. V té době Mirski mimo jiné poznal potenciál mladého hráče tambury Julije Njikoše - Đule, tehdy ještě chlapce, který se později stal zakladatelem významných chorvatských institucí tambury. Mirski pracoval také v dalších chorvatských městech, většinou v rodném Záhřebu, kde spolupracoval s Chorvatské národní divadlo, ale také v Dubrovník, Sušak a Rijeka. Pracoval také v Budapešť, Praha a mnoho dalších evropských měst.[4]

V dubnu 1941 se NDH Mirski byl propuštěn z chorvatského Národního divadla v Osijeku. Nejprve byl deportován do Záhřebu a poté byl převezen do tábora Ferramonti di Tarsia v Itálie. V táboře vedl Mirski vězeňský sbor. V roce 1944 byl Mirski osvobozen po kapitulace Itálie a připojil se k Partyzáni.[5] Později v Bari Mirski dirigoval symfonické orchestry pro Spojenecké jednotky. V roce 1944 se přestěhoval do Povinná Palestina. V letech 1944 až 1947 byl Mirski dirigentem opery, symfonie a rozhlasového orchestru Tel Aviv a Jeruzalém. V roce 1947 se Mirski vrátil do Osijeku a stal se opět ředitelem opery v Chorvatském národním divadle. V roce 1956 se Mirski stal intendantem v Chorvatském národním divadle v Osijeku. Mirski odešel do důchodu v roce 1961.[4]

Mirski zemřel v Osijeku 29. dubna 1968 a byl pohřben na hřbitově v Saint Ana spolu s dalšími významnými občany Osijeku.[6] Na počest Mirského je po něm pojmenováno náměstí v Osijeku.[7] V roce 2007 obnovila vláda města pohřebiště Lav Mirski.[4]

Reference

  1. ^ Živaković-Kerže, Zlata; Igor Galir (2010-06-21). "Osječki spomendan 21. lipnja". Osijek (v chorvatštině). Citováno 2012-07-17.
  2. ^ Kraus (1998, str. 244)
  3. ^ Mihalek (2009, str. 1)
  4. ^ A b C d „Biografija Lav Mirski“. Essekeri (v chorvatštině). Citováno 2012-07-17.
  5. ^ Romano (1980, str. 443)
  6. ^ (v chorvatštině) Ukop d.o.o. - gradska groblja Osijek: Lav Mirski, groblje Svete Ane XV-24-I-3
  7. ^ „Trg Lava Mirskog u Osijeku“ (v chorvatštině). Citováno 2012-07-23.

Bibliografie

  • Kraus, Ognjen (1998). Dva stoljeća povijesti i kultura Židova u Zagrebu i Hrvatskoj. Záhřeb: Židovska općina Záhřeb. ISBN  953-96836-2-9.
  • Mihalek, Dušan (2009). Odjeci Hrvatske glazbene kulture u Izraelu.
  • Romano, Jaša (1980). Jevreji Jugoslavije 1941–1945: žrtve genocida i učesnici narodnooslobodilačkog rata. Bělehrad: Jevrejski Istorijski Muzej, Saveza jevrejskih opština Jugoslavije.
  • Živaković-Kerže, Zlata (2005). Židovi u Osijeku (1918.-1941.). Osijek: Židovska općina Osijek - Tiskara Pauk d.o.o., Černá. ISBN  953-6659-22-0.