Poslední příspěvek (báseň) - Last Post (poem)

Starší muž, naklonil se dopředu, když někomu potřásl rukou, na sobě několik medailí
Henry Allingham v roce 2007

"Poslední příspěvek"je báseň napsaná Carol Ann Duffy, Laureát básníka Spojeného království, v roce 2009. To bylo pověřeno BBC u příležitosti úmrtí Henry Allingham a Harry Patch, dva z posledních tří přežívajících britských veteránů z První světová válka a byl poprvé vysílán na internetu BBC Radio 4 program Dnes dne 30. července 2009, v den Allinghamova pohřbu.

Báseň, pojmenovaná po „Poslední příspěvek „(polnice volaná při britských obřadech, které si pamatují padlé ve válce), výslovně odkazuje na Wilfred Owen báseň z první světové války Dulce et Decorum Est. Představuje si, co by se stalo, kdyby čas běžel dozadu a ti zabití ve válce se vrátili k životu; jejich životy by byly stále plné možností a plné „lásky, práce, dětí, talentu, anglického piva, dobrého jídla“.[1] Báseň byla obecně dobře přijata, jeden komentátor řekl, že to byla „prostě zatraceně dobrá báseň s bohatým obrazem, filmovým pohybem a uštěpačným koncem“.[2] Další řekla, že se jednalo o „dojemný obrat historie“ a „jemnou báseň“.[1] Samotná Duffy byla citována slovy, že si chce ctít tradici básníků, kteří byli vojáky.

Komise

Carol Ann Duffy, Britský laureát básníka

Carol Ann Duffy byl jmenován jako Laureát básníka v květnu 2009 byla do této funkce jmenována první žena.[3] Zeptala se jí BBC Radio 4 program Dnes napsat báseň u příležitosti úmrtí Henry Allingham a Harry Patch. Báseň přečetl Duffy Dnes dne 30. července 2009, v den Allinghamova pohřbu.[4] Allingham, který sloužil u Royal Naval Air Service než se stal zakládajícím členem královské letectvo, zemřel 18. července 2009 ve věku 113;[5] Patch, poslední přeživší muž, který ve válce bojoval v zákopech, zemřel 25. července 2009 ve věku 111.[6] Jejich smrt odešla Claude Choules, který sloužil v královské námořnictvo během války a který žil v Austrálii až do své smrti v roce 2011 jako poslední přeživší britský veterán.[7]

Duffy uvedla, že cítí, že by měla „ctít tu velkou tradici básníků, kteří byli také vojáky“, popisující báseň jako „pokus o uzdravení a sjednocení se světem“ a „poctu a požehnání, dokonce omluvu, jménem poezie a všech básníků. “[8] Dodala, že „přemýšlela o Afghánistánu a pokoušela se nadchnout novou válečnou poezii mezi současnými básníky“.[8] Báseň byla vysílána týden poté, co Duffy zveřejnila výběr básní, které si objednala od básníků, jako např Sean O'Brien, Paul Muldoon a Daljit Nagra o probíhajícím válka v Afghánistánu.[1]

Báseň

Wilfred Owen

Báseň má svůj název z polnice volání používané při britských ceremoniích na památku padlých ve válce, „Poslední příspěvek ". Začíná to dvěma řádky z básně Dulce et Decorum Est podle První světová válka básník a voják Wilfred Owen:[4][9]

Ve všech mých snech, před mým bezmocným zrakem
Vrhá se na mě, okapává, dusí se, topí se.

Název Owenovy básně je součástí řádku od římského básníka Horace – Dulce et decorum est pro patria patria mori („Je sladké a vhodné zemřít pro svou zemi“). Fráze byla napsána přes dveře kaple Sandhurst, Britská vojenská akademie, v roce 1913.[10] Na tuto frázi se znovu odkazuje, když Duffy píše: „Dulce - Ne - Decorum - Ne - Pro patria mori.“ Spisovatel Will Heaven řekl, že zatímco báseň popírá, že smrt ve válce je „sladká a správná“ (dulce et decorum), to nepopírá, že vojáci zemřeli pro svou zemi (pro patria mori).[11]

Srdce básně zachycuje události „pokud by to poezie dokázala poznat pozpátku“ - vojáci, kteří zahynuli ve válce, která se znovu probouzí k životu, „linie a linie britských chlapců se přetáčí zpět do jejich zákopů“. Báseň si představuje „všechny ty tisíce mrtvých / třesou si z vlasů zaschlé bláto / a čekají ve frontě domů“. Duffy zobrazuje, co by se s nimi stalo, kdyby nezemřeli:

Opřeš se o zeď,
tvých několik milionů životů je stále možných
a plný lásky, práce, dětí, talentu, anglického piva, dobrého jídla.

před přidáním: „Vidíte, jak básník schovává svou kapesní knihu a usmívá se“.[4] Erica Wagnerová, literární redaktor Časy, řekl, že básník Duffy odkazuje v básni by mohl být Owen, ale mohl by také být John McCrae, Isaac Rosenberg nebo Charles Hamilton Sorley, nebo jeden z řady dalších básníků z války. Wagner také poznamenal, že „Harry Patch a Henry Allingham unikli smrti, ale nikdy nebyl účinek této hrozné války.“[1]

Reakce

Báseň obdržela obecně příznivou kritickou reakci. Wagner to nazval „dojemným obrácením historie“, „jemnou báseň“ a „nejnovější ve vznešené linii prací [o první světové válce], která usiluje o určitý druh záchrany“.[1] Nebe řeklo, že to byla „uštěpačná a krásná pocta“ Allinghamovi.[11] Říkalo se tomu „pochmurný, ale přesto nesmírně povznášející“.[8] Báseň byla zaznamenána také ve Spojených státech. Jenna Krajeski, spisovatelka pro Newyorčan, popsal to jako „dalšího silného at-bata“ a řekl, že báseň zdůraznila „sílu, ale také nedostatky poezie“ při psaní o „imaginární, nemožné události“ a také psaní o psaní o ní.[12] Americký básník John Lundberg uvedl, že báseň byla „překvapivým úspěchem“, a dodal, že nejen že je „přístupná“ a „úctou k těm, kdo sloužili v první světové válce“, ale také „jednoduše zatraceně dobrá báseň s bohatými snímky, filmový pohyb a uštěpačný konec. “[2] Christopher Howse, spisovatel pro Daily Telegraph, zaujal odlišný pohled na zásluhy básně a řekl (pod názvem „Carol Ann Duffy zaostává za Henrym Allinghamem“), že Duffyho poezie byla „otevřená, až do bodu neviditelnosti“.[13]

Viz také

Reference

  1. ^ A b C d E Wagner, Erica (30. července 2009). „Recenze: Poslední příspěvek od Carol Ann Duffy“. Časy. Citováno 6. srpna 2009.
  2. ^ A b Lundberg, John (2. srpna 2009). „Britský básník si pamatuje velkou válku“. Huffington Post. Citováno 6. srpna 2009.
  3. ^ „První ženská laureátka básníka s názvem“. BBC novinky. 1. května 2009. Citováno 4. května 2009.
  4. ^ A b C "Básně na poslední WWI". BBC. 6. srpna 2009. Citováno 6. srpna 2009.
  5. ^ „Nejstarší veterán z první světové války zemřel ve věku 113 let“. BBC novinky. 18. července 2009. Citováno 6. srpna 2009.
  6. ^ „Patch z první světové války zemřel ve věku 111 let“. BBC novinky. 25. července 2009. Citováno 6. srpna 2009.
  7. ^ Perpitch, Nicolas (6. května 2011). „Smrt veterána Clauda Choulesa přeruší poslední odkaz na první světovou válku“. Australan. Citováno 7. ledna 2013.
  8. ^ A b C „Nová válečná báseň básnířky Carol Ann Duffy Poslední příspěvek“. Denní zrcadlo. 30. července 2009. Citováno 6. srpna 2009.
  9. ^ „Dulce et Decorum Est“. Digitální archiv poezie z první světové války. University of Oxford. Citováno 6. srpna 2009.
  10. ^ Norgate, Paul (listopad 1989). „Wilfred Owen a básníci vojáka“. Recenze anglických studií. Nová řada. Oxford University Press. 40 (160): 521–522. JSTOR  517098.
  11. ^ A b Nebe, Will (30. července 2009). „Poslední příspěvek Carol Ann Duffyové je poctou Henrymu Allinghamovi a jeho padlým soudruhům.“. Daily Telegraph. Citováno 6. srpna 2009.
  12. ^ Krajeski, Jenna (30. července 2009). „Udržet skóre: Carol Ann Duffy“. Newyorčan. Citováno 6. srpna 2009.
  13. ^ Howse, Christopher (30. července 2009). „Carol Ann Duffy nedosahuje Henryho Allinghama“. Daily Telegraph. Citováno 6. srpna 2009.

externí odkazy