Lars-Eric Wahlgren - Lars-Eric Wahlgren
Lars-Eric Wahlgren | |
---|---|
![]() Wahlgren jako velitel praporu během UNEF II (1974-75). | |
Rodné jméno | Lars-Eric Malcom Wahlgren |
Přezdívky) | Lappen[1] |
narozený | Åsele, Švédsko | 14. května 1929
Zemřel | 10. října 1999 Halmstad, Švédsko | (ve věku 70)
Věrnost | Švédsko |
Servis/ | Švédská armáda |
Roky služby | 1953–1993 |
Hodnost | generálporučík |
Příkazy drženy | |
Bitvy / války | Arabsko-izraelský konflikt (1974–75) Izraelsko-libanonský konflikt (1988–93) Jugoslávské války (1993) |
Ocenění | Illis kvora |
generálporučík Lars-Eric Malcom Wahlgren (14. května 1929 - 10. října 1999) byl a Švédská armáda důstojník.[2] Wahlgren sloužil jako velící důstojník Gotlandské vojenské velení, tak jako Náčelník domobrany a jako velitel ozbrojených sil Prozatímní síly OSN v Libanonu (UNIFIL) a Ochranné síly OSN (UNPROFOR)
Kariéra
Wahlgren se narodil 14. května 1929 v Åsele, Västerbotten, Švédsko, syn lesníka Erica Wahlgrena a jeho manželky Ruth (rozené Ellung).[3] V roce 1953 byl Wahlgren pověřen jako důstojník v Švédská obrněná vojska a v pluku Scanian Dragoon (Skånska dragonregementet, P 2) v Hässleholm s hodností Fänrik.[4] Absolvoval kurz zaměstnanců v Vysoká škola zaměstnanců švédských ozbrojených sil od roku 1963 do roku 1965 byl jmenován kapitánem Sbor generálního štábu. V příštích několika letech střídal různé vyslání zaměstnanců a čet. V letech 1967-1968 byl vzděláván na Velení armády Spojených států a vysoká škola generálního štábu v Fort Leavenworth.[4] Od roku 1970 do roku 1975 působil v Štáb jižního vojenského okruhu a studoval na Švédská vysoká škola národní obrany.[5]
Wahlgren získal svou první pozici v Spojené národy v letech 1974-1975 jako velitel praporu švédského praporu 56M v střední východ, která byla součástí Druhá pohotovostní jednotka OSN (UNEF II).[4] Od roku 1976 do roku 1979 byl vedoucím kurzu pro vzdělávání OSN a sloužil v North Scanian Regiment (P 6) od roku 1975 do roku 1977.[3] Wahlgren byl povýšen na plukovníka v roce 1977 a sloužil v letech 1977-1980 jako vojenský atašé v Oslo a během téhož roku také jako vedoucí kurzu zaměstnanců OSN v roce 2006 Strängnäs.[4] V roce 1980 zahájil Wahlgren éru velícího důstojníka Gotlandský pluk (P 18) a to po delší dobu. V roce 1983 byl povýšen na generálmajora a velitele Gotlandské vojenské velení. Wahlgren se v Gotlandian prostředí a stal se váženým tlumočníkem pro Gotlandská obrana a dobrovolné hnutí. Zároveň získal dobré mezinárodní zkušenosti.[4]
V roce 1988 však nastal čas opustit Gotland. Wahlgren sloužil jako Náčelník domobrany od 1. dubna 1988 do 30. září 1988[6] vyslání však bylo krátkodobé, protože byl povýšen na generálporučíka a jmenován velitelem sil v Prozatímní síly OSN v Libanonu (UNIFIL).[4] Wahlgren vystřídal generálporučíka Gustav Hägglund dne 1. července 1988.[7] Wahlgren vedl UNIFIL v době, kdy Libanonská občanská válka nakonec skončil po patnácti dlouhých letech s mírová dohoda podepsána v saúdskoarabském městě Ta'if v srpnu 1990.[4]
Wahlgren následoval generála Satish Nambiar jako velitel ozbrojených sil Ochranné síly OSN (UNPROFOR) dne 3. března 1993.[8] Z ústředí v Záhřeb, přišel velit jedné z největších a nejdražších a nejsložitějších misí OSN vůbec. Síla měla asi 14 000 mužů z 21 národů. V této znepokojivé situaci tam vyvinul pozoruhodné úsilí. Složitou práci čelil otázkám politického významu, které souvisely s národními hledisky v misi OSN. Ve středu 23. června 1993 však byl Wahlgren v Jugoslávie skončil po hře na vysoké politické úrovni, kde byl nahrazen francouzským generálem Jeanem Cotem. Wahlgren však byl silně oceněn generálním tajemníkem OSN Boutros Boutros-Ghali za jeho úsilí v Jugoslávii.[4]
Wahlgren, který s sebou po celou dobu své kariéry nesl jasný Západní Bothnian dialekt, se stal jedním z nejvíce mezinárodně orientovaných švédských důstojníků. Dosáhl vysokých pozic a byl zapojen do různých úkolů i po svém odchodu do důchodu. Od roku 1995 byl jedním z osmi vyšších důstojníků z různých zemí, kteří byli členy Mezinárodního poradního výboru pro obranu, vytvořeného na žádost ministrů obrany tří Pobaltské státy poskytovat nezávislé odborné poradenství v záležitostech obrany. Byl také zasnoubený s UNESCO o otázkách, které souvisely s ochranou kulturního dědictví ve válečných situacích, o otázce, která byla během EU značně nastolena Bosenské války. Ve své publikaci představil své vize možností OSN FN: s insatser fred fred mot år 2000 (1994).[4]
Osobní život
V roce 1957 se Wahlgren provdala za Gunillu Margarethu Granlindovou (nar. 1933), dceru bankéře Haralda Granlinda a Hildur (rozená Anderfeltová).[3] Měli dvě dcery, Susanne a Moniku.[1]
Data hodnosti
- 1953 – Fänrik
- 1955 – Poručík
- 1964 – Kapitán
- 1969 – Hlavní, důležitý
- 1972 – podplukovník
- 1977 – Plukovník
- 1983 – Generálmajor
- 1988 – generálporučík
Ocenění a vyznamenání
- Illis kvora (1993)[9]
Vyznamenání
- Člen Královská švédská akademie válečných věd (1983)[4]
Bibliografie
- Wahlgren, Lars-Eric (1994). FNs insatser for fred mot år 2000. TFF konfliktläkning; [8] (ve švédštině). Lund: Transnationella stift. fred freds- och framtidsforskning (TFF). SELIBR 1925136.
Reference
- ^ A b Welin, Gustaf; Jansson, Sven Åke (5. listopadu 1999). „Lars-Eric Wahlgren“. Svenska Dagbladet (ve švédštině). str. E1. Citováno 4. května 2020.
- ^ Olsson, Kjell (8. dubna 2011). „Lars-Erik Malcom Wahlgren“. www.tjelvar.se (ve švédštině). Gotlands försvarshistoria och Gotlands trupper. Citováno 13. ledna 2016.
- ^ A b C Salander Mortensen, Jill, ed. (1996). Vem är det: svensk biografisk handbok. 1997 [Kdo to je: Švédská biografická příručka. 1997] (ve švédštině). Stockholm: Norstedt. str. 1153. ISBN 91-1-960852-7. SELIBR 3681533.
- ^ A b C d E F G h i j Lennartsson, Per (2013). „En general, väl värd att minnas ...“ (PDF). Fredsbaskern: Fredsbaskrarna Sveriges Medlemstidning (ve švédštině). Jönköping: Fredsbaskrarna Sverige (2): 26. SELIBR 10933227.
- ^ Åkerstedt, Therese, ed. (2015). "Ledning" (PDF). Hemvärnet: Folk och Försvar (ve švédštině). Stockholm: Centralkommittén för det frivilliga försvarsarbetet (2): 36. SELIBR 3413536.
- ^ Åkerstedt, Therese, ed. (2010). Hemvärnet 70 let (ve švédštině). Stockholm: Balkong. str. 61. ISBN 9789185581412. SELIBR 11881232.
- ^ Chandra, satish; Chandra, Mala (2006). Vojáci diplomacie: Organizace spojených národů, udržování míru a nový světový řád. Nové Dillí: Publikace Mittal. 107–108. ISBN 81-8324-166-2.
- ^ Coulon, Jocelyn (1998). Mezinárodní konflikty a mírové procesy: Úloha Organizace spojených národů. Toronto: University of Toronto Press. str. 159. ISBN 0-8020-0899-2.
- ^ Widman, Allan (8. listopadu 2012). „Regeringens belöningsmedalj för särskilt berömvärda internationella insatser“ (ve švédštině). Riksdag. Citováno 25. září 2019.
Vojenské úřady | ||
---|---|---|
Předcházet Bengt Tamfeldt | Gotlandské vojenské velení 1. dubna 1983–31. Března 1988 | Uspěl Sven-Åke Jansson |
Předcházet Robert Lugn | Náčelník domobrany 1. dubna 1988–30. Září 1988 | Uspěl Reinhold Lahti |
Předcházet Gustav Hägglund | UNIFIL 1. července 1988 - únor 1993 | Uspěl Trond Furuhovde |
Předcházet Satish Nambiar | UNPROFOR 3. března 1993 - červen 1993 | Uspěl Jean Cot |