La Damigella di Scalot - La Damigella di Scalot

La Damigella di Scalotnebo Donna di Scalotta, je třinácté století italština romantika novellina, tj. velmi krátký příběh, zahrnuto ve sbírce Il Novellino: Le ciento novelle antike (Novellino. Sto starodávných příběhů) jako 82. příběh.[1][2] Vypráví příběh neopětovaná láska titulární Lady of Scalot pro Pane Lancelote a následná smrt dámy milostná nemoc.

Postava Lady of Scalot je založena na Arthurian legenda z Elaine z Astolatu. Alfred Lord Tennyson napsal báseň na stejné téma s názvem „Lady of Shalott ".

Originální příběh z Il Novellino přeložený do angličtiny

QUI CONTA COME LA DAMIGELLA DI SCALOT MORÌ, PER AMORE DI LANCIALOTTO DEL LAC.

Una figliuola d’un grande varvassore si amò Lancialotto del Lac, žlutá misura; ma elli non le voleva donare suo amore, imperciò che elli l’avea donato alla reina Ginevra. Tanto amò costei Lancialotto, ch'ella ne venne alla morte e comandò che, quando sua anima fosse partita dal corpo, che fosse arredata una ricca navicella, coperta d'uno vermiglio sciamito, con un ricco letto ivi entro, con ricche e nobili coverture di seta, ornato di ricche pietre preziose: e fosse il suo corpo messo in questo letto, vestita di suoi più nobili vestimenti e con bella corona in capo, ricca di molto oro e di molte pietre preziose, e con ricca cintura e borsa. Ed in quella borsa avea una lettera, che era dello infrascritto tenore. Ma, prima, diciamo di ciò, che va innanzi la lettera. La damigella morì di mal d’amore, e fu fatto di lei, ciò che disse. La navicella, sanza vela, e sanza remi e sanza neuno sopra sagliente, fu messa in mare, con la donna. Il mare la guidò a Camalot, e ristette alla riva. Il grido andò per la corte. I cavalieri e baroni dismontaro de ‘palazzi, e lo nobile re Artù vi venne, e maravigliavasi forte, ch’era sanza niuna guida. Il Re intrò dentro: vide la damigella e l’arnese. Fe ‘aprire la borsa: trovaro quella lettera. Fecela leggere, e dicea così: «A tutti i cavalieri della Tavola ritonda manda salute questa damigella di Scalot, sì come alla miglior gente del mondo. E se voi volete sapere perch’io a mia fine sono venuta, sì è per lo migliore cavaliere del mondo, e per lo più villano; Cioè monsignore messer Lancialotto del Lac, che già nol seppi tanto pregare d’amore, ch’elli avesse di me mercede. E così, lassa, sono morta, per ben amare, come voi potete vedere! ».

TADY JSOU ROZPRÁVÁNY O tom, JAK DÁMA ŠALOTTA ZEMŘELA, PRO LÁSKU LANCELOTU JEZERA

Jedna z dcer velkého vavasour Zamilovaný s Lancelot jezera, nad míru; ale odmítl jí dát svou lásku, jak ji dal Královna Guinevere. Tak intenzivně milovala Lancelota, že zemřela, a nařídila, aby když se její duše vzdálila od těla, [toho] bohatého loď by měl být zařízen, pokrytý rumělkou hedvábná látka, s bohatou postelí uvnitř, s bohatými a ušlechtilými hedvábnými potahy, zdobenými bohatými drahými kameny: a že její tělo by mělo být umístěno na této posteli, oblečené z jejích nejušlechtilejších habilimentů a s krásnou korunou na hlavě, bohaté na mnoho zlato a mnoho drahých kamenů as bohatým opaskem a peněženkou. A v té kabelce držela dopis, který se odvíjel dále. Přesto nejprve řekneme, co se stane před dopisem. Ta dáma zemřela milostná nemoc, a stalo se z ní, jak řekla. Loď bez plachty, bez vesel a nikoho na lodi, byla položena na moře se ženou na palubě. Přivedlo ji k tomu moře Camelot a zastavilo se to na břehu. Buzz dorazil k soudu. Rytíři a baroni sesedli ze svých paláců a šlechtic král Artur šel tam a byl velmi překvapen, že nemá žádného pilota. Král nastoupil na palubu: viděl dámu a nástroj. Kabelku otevřel: našli dopis. Nechal to přečíst a řekl takto: „Všem rytířům Kulatý stůl posílá zdraví této paní ze Shalott, k nejlepším lidem na světě. A pokud chcete vědět, proč jsem dospěl ke svému konci, je to kvůli největšímu rytíři na světě a nejnezávažnějším; to je můj pán Sir Lancelot z jezera, kterého jsem se nemohl modlit o jeho lásku tak, že by se mě litoval. A tak jsem unavený zemřel, protože jsem dobře miloval, jak vidíte! “.

—Il Novellino. Le ciento novelle antike. LXXXII

Reference

  1. ^ Il Novellino: Le ciento novelle antike
  2. ^ Alfred Tennyson (30. září 2006). Rané básně. Echo Library. str. 91. ISBN  978-1-4068-0844-5. Citováno 13. prosince 2012.