Kyrkoplikt - Kyrkoplikt

Kyrkoplikt (literární: „Církevní povinnost“) byla historická forma trestu, praktikovaná v Švédsko-Finsko. Byla to forma Veřejné ponížení ve kterém byl odsouzen k přiznání a pokání ze svého zločinu před rehabilitací a ušetřen dalších trestů. Mohlo by to být odsouzeno církví nebo světským soudem a provedeno církví.

Dějiny

The Kyrkoplikt pochází z Zpověď a pokání v katolické církvi během středověk: poté, co spáchal závažnější zločin, byl zločinec vyloučen z jejich farního sboru a rehabilitován byl až poté, co činil pokání ze svého hříchu.

V Švédská církevní vyhláška 1571, Kyrkoplikt spočívalo v tělesných trestech vyměřených v oblasti Veřejné ponížení, jako praní prádla, Zásoby, Tělesný trest a podobné tresty nebo pokuty. Nakonec byli odsouzeni přinuceni stát na Pliktpallen (Duty Stool) také volal Skampallen (Hanba stolice) během kázání v kostele, kdy byl popsán jejich zločin, poté činili pokání a byli rehabilitováni. Trest mohl být vyčíslen jak církví, tak světským soudem, který měl právo manipulovat se zločinci.

Podle Švédské církevní právo 1686, církev již nesměla řešit soudní případy a soudit zločince a právo trestat zločince Kyrkoplikt byla vyhrazena soudním státům.

V roce 1741 vytvořila právní reforma dvě formy Kyrkoplikt: Uppenbar kyrkoplikt a Enskild kyrkoplikt.

4. května 1855 Kyrkoplikt a všechny formy Veřejné ponížení byl ve Švédsku zrušen. Ve Finsku byla stejná reforma zavedena v roce 1864.

Uppenbar kyrkoplikt

The Uppenbar kyrkoplikt (literární: „Obvious Church Duty“) byla původní podoba kyrkoplikt. Jak bylo uvedeno výše, spočívalo to v odhalení odsouzených na Pliktpallen (Duty Stool) také volal Skampallen (Shame Stool) během církevního kázání, kdy byl popsán jejich zločin, poté činili pokání a byli rehabilitováni, v mnoha případech poté, co byli předtím vystaveni jiné formě trestů.

Uppenbar kyrkoplikt byl odměněn za všechny formy kriminalizovaných činů: krádež, cizoložství, zneužívání, čarodějnictví a ti, kteří byli omilostněni z rozsudku smrti.

Reformou z roku 1741 Uppenbar kyrkoplikt byl zrušen kvůli sexu mimo manželství. Všechny sexuální akty mimo manželství byly formálně nezákonné, ale jako nezákonný sexuální akt byl obvykle odhalen pouze tehdy, když vedl k těhotenství, a mužská strana mohla popřít, že se do činu zapojila, zatímco účast těhotné ženy na činu byla nepopiratelná, the Uppenbar kyrkoplikt byl v praxi většinou používán pro neprovdané matky.[1] Toto bylo považováno za problém v Stavovský Riksdag, protože sociální stigma způsobené Uppenbar kyrkoplikt způsob, jak odhalit ženy, které se cítily jako společensky značkové, se ukázal být významnou příčinou novorozeňat prováděné svobodnými ženami, které se zoufale snaží dělat cokoli, aby se vyhnuly tomu, že by jejich pověst byla zničena hanbou, a to i přes odpor duchovenstva Uppenbar kyrkoplikt byl zrušen pro sexuální zločiny ve snaze zabránit vraždění novorozenců.[2] Na tuto reformu navázala Barnamordsplakatet v roce 1778.

Enskild kyrkoplikt

The Enskild kyrkoplikt (literární: „Soukromá církevní povinnost“) znamenal, že zločinec byl přiznán a činil pokání v Sakristie, před nebo po bohoslužbě, v soukromí před knězem a jen několik svědků vybraných knězem.

To bylo použito pro trestný čin sexu mimo manželství, stejně jako pro menší trestné činy, jako jsou nepodstatné formy krádeže.

Reference

  1. ^ Ohlander, Ann-Sofie, Kärlek, död och frihet: historiska uppsatser om människovärde och livsvillkor i Sverige, Norstedt, Stockholm, 1985
  2. ^ Ohlander, Ann-Sofie, Kärlek, död och frihet: historiska uppsatser om människovärde och livsvillkor i Sverige, Norstedt, Stockholm, 1985
  • Nordisk familjebok / 1800-talsutgåvan. 9. Kristendomen - Lloyd
  • Carlquist, Gunnar, červený (1933). Svensk uppslagsbok. Bd 16. Malmö: Svensk Uppslagsbok AB. Sid. 496