Kurdujin Khatun - Kurdujin Khatun - Wikipedia


Kurdujin Khatun
Vládce Kirmanu
PanováníČerven / červenec 1295 - listopad 1295
PředchůdcePadishah Khatun
NástupceMuzaffar al-Din Mohammad
Vládce Shiraz
Panování1319 - 1338
PředchůdceAbish Khatun
NástupceSultan Khatun
narozenýPo roce 1273
Zemřel1338
ManželkaSuyurghatmish
Chupan
DůmBorjigin podle narození
Qutluqkhanid manželstvím
Chobanidy manželstvím
OtecMöngke Temür
MatkaAbish Khatun

Kurdujin Khatun (zemřel 1338) byl Ilkhanid princezna, vládkyně Kirmane v letech 1295-1296 a Shiraz v letech 1319-1338.

Život

Narodila se Abish Khatun a Möngke Temür - syn Hulegu. Byla vdaná za Suyurgatmish z Kerman, Khitan vládce. Toto manželství mu pomohlo získat mnoho spojenců, včetně Suqunjaqa Noyana - guvernéra Iráku a Iráku Khuzestan a Qutui Khatun - matka Tekuder. Jako nového panovníka Kirmana byl potvrzen Tekuderem v roce 1282. Kurdujin dále rozšířila svůj vliv, když v roce 1286 zdědila majetky své matky. Gaykhatu korunovace, politické klima se náhle změnilo a Padishah Khatun uvězněn Suyurgatmish. Byl to Kurdujin, kdo pomohl jejímu manželovi uprchnout. To se však ukázalo jako zbytečné, když byl 21. srpna 1294 zajat a popraven.

Boj proti Padishah Khatun

Dokázala se jí pomstít, když Baydu, syn-in-law of Suyurgatmish vystoupil na trůn. Padishah Khatun byl požádán, aby se objevil na korunovačním ceremoniálu. Po shromáždění spojenců Kurdujin napadl Kermana a na nějaký čas obléhal město. Zatímco někteří z emirů Padishah Khatun změnili loajalitu vůči Kurdujinovi, včetně Emira Timura, Emira Shadiho, Emira Mubareka a jejího vlastního synovce Nasrata al-Dína Yulukshaha. Padishah Khatun se nakonec vzdal města a poslal klíče Kurdujinovi. Padishah byl uvězněn a později byl obviněn ze zrady. Dokázala získat rozkaz k popravě Padishah Khatun Baydu, díky své nevlastní dceři Shah Alam. Padišáh byl popraven na místě poblíž Kushk-e Zar v červnu / červenci 1295.[1]

Panování

Po svém vítězném vstupu chvíli vládla Kermanovi.[2]Brzy však byla nahrazena Muzaffar al-Din Mohammad, Muzaffar al-Din Hajjaj syn v roce 1295, na objednávku Ghazan, nový Ilkhan.[3]Chvíli žila docela dobře v Shirazu. Také poskytla útočiště svému nevlastnímu synovi Qutb al-Din Shah Jahan v roce 1306, kdy byl zpustošen vládnoucím Kirmanem Öljeitü. Později vládla Shiraz sama o sobě na objednávku od Abu Said v roce 1319. Zemřela v roce 1338 a byla následována její neteří Sultan Khatun v Shirazu.[4]

Manželství

Během svého života měla mnoho manželství:

  1. Suyurgatmish (skončil v roce 1294) - vládce Kermana
  2. Amir Taj al-Din Satilmish, bývalý zastánce Kutlugh Turkan.
  3. Toghai, a basqaq který byl Satilmishovým synovcem, který dorazil Fars v roce 1320.
  4. Amir Chupan (skončila v roce 1327), se kterou měla 3 syny:

Abu Said slíbil, že si ji vezme za Ghiyath-uddin ibn Rukn-uddin, Kartid vládce Herátu, ale Bagdád Khatun zabránil tomuto pohybu.[5]

Dědictví

Byla zmíněna v pracích historika Wassaf který ji chválil za charitu.[4] V Shirazu také založila „Madrasa-i Shahi“ (Royal College).[6]

Předci

Předkové Kurdujin Khatun
16. Čingischán
8. Tolui
17. Börte
4. Hulagu Khan
18. Jakha Gambhu
9. Sorghaghtani Beki
2. Mengü Temür
20. Quduqa Beki
10. Torolchi z Oiratů
5. Oljai Khatun
22. Čingischán
11. Checheikhen
23. Börte
1. Kurdujin Khatun
24. Řekl jsem
12. Qutlugh Khan Abu Bakr
6. řekl II
3. Abish Khatun
28. Qotb al-Din Abu Mansur
14. Alauddawla Mahmud Shah
7. Turkan Khatun
30. Buraq Hajib
15. Yaqut Turkan

Reference

  1. ^ „PĀDŠĀH ḴĀTUN - Encyclopaedia Iranica“. www.iranicaonline.org. Citováno 2019-10-05.
  2. ^ Arjomand, Saïd Amir (2019-05-02). Revoluce: Struktura a význam ve světových dějinách. University of Chicago Press. p. 309. ISBN  9780226026848.
  3. ^ Minorsky, Vladimir (1980). Encyklopedie islámu // Kutlugh-Khanids. Brill archiv. p. 553. ISBN  9004064710.
  4. ^ A b Lambton, Ann K. S. (01.01.1988). Kontinuita a změna ve středověké Persii. SUNY Stiskněte. p. 275. ISBN  9780887061332.
  5. ^ Broadbridge, Anne F. (2018-07-18). Ženy a tvorba mongolské říše. Cambridge University Press. ISBN  9781108424899.
  6. ^ Brookshaw, Dominic Parviz (2005). “Ódy básnické princezny: Ghazalové Jahān-Malik Khātūna”. Írán. 43: 173–195. doi:10.2307/4300688. JSTOR  4300688.