Korbinian Aigner - Korbinian Aigner - Wikipedia

Korbinian Aigner, známý jako Apfelpfarrer ("pastor jablek"), (11. května 1885, v Hohenpolding, okres Erding, Bavorsko - 5. října 1966, v Freising, Bavaria) byl bavorský katolický kněz a pomolog.[1]

Jablečná odrůda KZ-3, pojmenovaná na počest Korbinian Aigner

Život

Korbinian Aigner se narodil na podstatné rodinné farmě v Hohenpolding dne 11. května 1885. Byl nejstarším synem a dědicem farmy, ale vzdal se svého dědictví ve prospěch svých deseti mladších sourozenců, aby se stal knězem.[1]:5

Škola a univerzita

Od roku 1891 navštěvoval Aigner základní školu v Hohenpoldingu. Na podzim roku 1896 se přestěhoval do Arcibiskupského gymnázia v Praze Freising. V roce 1904 mu nebylo dovoleno absolvovat studium, ale kvůli jeho nedostatečnému výkonu v řeckých a latinských studiích. Aigner využil příležitosti a přestěhoval se do Luitpoldovo gymnázium v Mnichov. Díky podpoře ředitele školy Georga Orterera mohl Aigner v létě 1906 bez problémů promovat.

Dne 2. listopadu téhož roku vstoupil do semináře ve Freisingu a začal studovat teologii.

Aigner se brzy začal zajímat o pěstování ovoce a dne 15. srpna 1908 spolu s tkalcem Franzem Hausladenem založil sdružení pro pěstování ovoce Hohenpolding. Když bylo sdružení založeno, mělo 44 členů a zvolili Aignera za svého prvního prezidenta. Následující rok bavorský stát dotoval sdružení grantem ve výši 1 000 marek. Tato částka umožnila sdružení zřídit vinařství a budovu dodnes využívá dobrovolnická hasičská služba Hohenpolding jako klubovna.

Po vysvěcení

V létě roku 1911 byl Aigner arcibiskupem vysvěcen na kněze Franziskus von Bettinger. Svou první mši slavil v Hohenpoldingu. Krátce nato byl poslán do Ilmmünster jako pomocný pastor a zároveň jmenován učitelem umění v chlapčenském semináři v Opatství Scheyern. Mezi jeho studenty byli Alois Hundhammer, Josef Schwalber a Josef Martin Bauer. Je možné, že zahájil svůj projekt malování odrůd jablek v této rané fázi, ačkoli dosud neexistují žádné jasné důkazy.[1]:10

V roce 1916 Aigner nastoupil na místo pomocného pastora v Roubování poblíž Mnichova a v roce 1921 přešel do podobné polohy Haimhausen. V roce 1925 byl jmenován asistentem v Söllhubenu a o rok později přeložen do Dorfen kde zůstal dalších pět let. V červenci 1931 byl povýšen na faráře v Sittenbach. Poté byl 19. srpna 1931, ve věku 46 let, nakonec jmenován farářem.[1]:6

Během těchto let strávil Aigner každou volnou minutu cestováním, aby přednášel o pěstování ovoce a radil zúčastněným stranám. V roce 1930 byl zvolen prezidentem Zahradnické společnosti v Horním Bavorsku a v této době začal publikovat řadu článků v časopise sdružení.

Zatčení a koncentrační tábory

Kromě ovoce se Aigner zajímal také o politiku. Byl členem Bayerische Zentrumspartei a jeho nástupce Bayerische Volkspartei (Bavorská lidová strana) od roku 1916. V roce 1923 se ze zvědavosti zúčastnil setkání nacistické strany, kde vyslechl projev Adolfa Hitlera. To ho přimělo zaujmout jasné stanovisko proti nacismu, zejména ve svých kázáních. Byl pokutován za zesměšňování SS uniformu za to, že odmítl zazvonit na své kostelní zvony na počest Adolfa Hitlera a dalších porušení předpisů a v lednu 1937 byl Aigner degradován na místo v Hohenbercha, Kranzberg poblíž Freisingu.[1]:13

Atentát na Adolfa Hitlera a několik předních nacistů podniknutý Georg Elser dne 8. listopadu 1939 vedl Aignera, aby hovořil o pátém přikázání („Nezabiješ“) během hodiny religionistiky, kterou přednesl 9. listopadu. Během toho řekl: „Nevím, jestli to, co měl vrah na mysli, byl hřích. [Kdyby Eisner uspěl], možná by byl zachráněn milion lidí.“ “ To bylo hlášeno Münstererovi, vůdci nacistické strany v Hohenkammer 12. listopadu. Dne 22. listopadu byl Aigner zatčen a uvězněn ve Freisingu.[1]:13

Byl obviněn z porušení oddílu 2 nacisty Zákon o zradě ze dne 20. prosince 1934. Dne 7. května 1940 byl Aigner odsouzen k trestu odnětí svobody a byl převezen do Stadelheim vězení. Po propuštění byl převezen do koncentračního tábora v Sachsenhausen. Zde málem zemřel na zápal plic a Aigner údajně řekl: „Nebudu ti dělat tu laskavost, že tu v Prusku zemřeš.“

Dne 3. října 1941 byl Aigner přesunut do Koncentrační tábor Dachau jako vězeň číslo 27 788, kde byl umístěn do a blok vyhrazen pro kněze. V Dachau podnikl nucené práce zejména v zemědělství, a to podle programu stanoveného Heinrich Himmler, který jako mladý muž získal diplom v zemědělství. Mezi dvěma kasárnami zasadil jabloně a dokonce se mu podařilo pěstovat nové odrůdy, které nazval KZ-1, KZ-2, KZ-3 a KZ-4, ačkoli do roku 2016 pouze KZ-3 (později pojmenovaný Kobinian Apple čest) stále existovalo.[2][1]:13 Sazenice propašoval z tábora mladá jeptiška nováčka, která navštívila plantáže za účelem sběru ovoce a zeleniny pro místní sirotčinec.[3]

V noci z 26. na 27. dubna 1945, když se druhá světová válka chýlila ke konci, byli Aigner spolu s asi 10 000 dalšími vězni nuceni vydat se na pochod smrti do Jižního Tyrolska. Dne 28. dubna dorazili do Aufkirchenu v Jezero Starnberg, kde Aigner dokázal uprchnout a skrýt se v klášteře. Válka pro něj skončila.[1]:13

Aigner jako pomolog

Po válce se Aigner vrátil ke svým povinnostem pastora ve své komunitě Hohenbercha. Tam se znovu věnoval své velké vášni, jablkům. Aigner získal tolik odrůd, kolik jen mohl, a pustil se do svého velkého projektu malování jablek (a některých hrušek): celkem přežily obrazy 649 odrůd jablek a 289 odrůd hrušek, které jsou nyní uloženy v Historickém archivu Technická univerzita v Mnichově.

Aigner nejprve připravil velký kousek pevného papíru velikosti pohlednice a po nakreslení obrysů tužkou by pak pracoval v akvarelu, kvaše nebo barevné tužce. Většina jeho obrazů byla v měřítku 1: 1, ale to nebylo vždy případ, když byly zobrazeny větší odrůdy. Obrazy ukazují dva pohledy na každý exemplář zobrazený vedle sebe, na horní a spodní stranu plodu. Na rozdíl od zavedené pomologické praxe však Aigner nenabízel průřez jádra. Vzhledem k jeho zájmu bylo pravděpodobné, že by viděl příklady vědeckých studií, ale zdá se, že se rozhodl pořizovat obrázky, které mu pomohly při výuce, spíše než aby prováděly jakékoli přísné vědecké studie.[1]:17 Jeho sbírka přesto dnes nabízí cenný referenční zdroj.

Čtenář si užívá katalog jablečných obrazů od Korbiniana Aignera. Publikováno společností Matthes & Seitz, Berlín 2013 ISBN  978-3-88221-051-4. V pohledu (vlevo dole) je číslo 600, KZ 3 nebo Korbinian Apple.

Jeho posedlost jablky vedla ke kritice nadřízených, kteří ho nazývali „spíše pomologem než knězem“. Mnoho odrůd, které maloval, od té doby z kultivace zmizelo.[1]:19

Dokument 13

Aigner dosáhl po své smrti kuriózní a nečekané slávy, když byly jeho obrazy vystaveny jako součást Kasselu v roce 2012 Dokument 13 výstava současného umění. Jeho práce byly prezentovány jako příklad konceptuálního umění v Fridericianum, Kassel a poprvé oslovil široké publikum.[1]:20 V roce 2013 vydal Matthes & Seitz v Berlíně kompletní katalog jeho obrazů v jednom svazku.[1]

V říjnu 1945 byl zvolen státním předsedou Bavorského státního zahradnického svazu a tuto pozici zastával pět let.

V září 1966 onemocněl těžkým zápalem plic a dne 5. října 1966 zemřel ve věku 81 let v nemocnici Freising. Místo posledního odpočinku našel na hřbitově v Hohenbercha.

Vyznamenání

Korbinian Aigner byl oceněn Bavorský řád za zásluhy a bavorská státní medaile ve zlatě. V roce 1985 byla odrůda jablek KZ-3 (číslo 600 v jeho katalogu) oficiálně pojmenována Korbinian Apple na oslavu 100. narozenin Aignera. Dne 28. června 2010 hlasovala okresní rada Erding o přejmenování gymnázia Erding II na počest Aignera.

Literatura

  • Apfelpfarrer erntet den Dank der Obstbauern. Korbinian Aigner ist einer der bekanntesten bayerischen Obstzüchter.„Süddeutsche Zeitung č. 224 ze dne 18. září 1958, 11.
  • Der „Apfelpfarrer“ Korbinian Aigner: die Galerie im Münchener Rathaus zeigte das Lebenswerk dieses „Pomologen“ und ehemaligen Präfekten in Scheyern (1912/16). In: Der Scheyrer Turm 49 (1992), s. 15-16.
  • Brenner, Peter, Korbinian Aigner: Ein bayerischer Pfarrer zwischen Kirche, Obstgarten und Konzentrationslager. Bauer-Verlag 2016. ISBN  978-3-95551-017-6
  • Chaussy, Ulrich: Die Poesie der Landwirtschaft: das Leben des Apfelpfarrers Korbinian Aigner. München (Bayerischer Rundfunk, Land und Leute) 1994. 17 s.
  • Cordes, Gesche, Mürner, Christian: Äpfel: Anleitung zum Umgang mit einer Delikatesse, der Apfelpfarrer Korbinian Aigner. Europäische Verlagsanstalt, Hamburg 2002
  • Niedermayer, Hans: Der Apfelpfarrer Korbinian Aigner: Dom-Gymnasiast, Seelsorger, Pomologe, KZ-Häftling. In: Jahresbericht (Dom-Gymnasium Freising) 1996/97, 8-30.
  • Schalansky, Judith, Ed., S předmluvou Julia Voss. Korbinian Aigner: Äpfel und Birnen. Das Gesamtwerk. Str. 5-21. Berlin: Matthes & Seitz 2013. ISBN  978-3-88221-051-4

Reference

  1. ^ A b C d E F G h i j k l Aigner, Korbinian (2013). Schalansky, Judith (ed.). Äpfel und Birnen: Das Gesamtwerk (v němčině). Berlin: Matthes & Seitz. s. 5–21. ISBN  978-3-88221-051-4.
  2. ^ KZ s odkazem na Konzentrationslagernebo koncentrační tábor.
  3. ^ Mack, Josefa Maria Imma (2008). Warum ich Azaleen liebte (v němčině). Sankt Ottilien: EOS. str. 43ff. ISBN  9783880967502.

externí odkazy