Kojin Karatani - Kojin Karatani
Kojin Karatani | |
---|---|
柄 谷 行人 | |
![]() Kojin Karatani přednáší na Loyola University New Orleans, 24. dubna 2008 | |
narozený | |
Národnost | japonský |
Alma mater | Tokijská univerzita |
Hlavní zájmy | srovnávací literatura Literární kritika |
Kojin Karatani (柄 谷 行人, Karatani Kōjin, narozen 6. srpna 1941, Amagasaki ) je Japonec filozof a literární kritik.[1]
Životopis
Karatani byl vzděláván na Tokijská univerzita, kde obdržel a BA v ekonomika a MA v anglická literatura. Literární cena Gunzō, kterou získal ve věku 27 let za esej o Natsume Sōseki, byl jeho prvním kritickým ohlasem jako literární kritik. Během výuky na Hosei University Tokio, psal rozsáhle o moderně a postmoderně se zvláštním zaměřením na jazyk, počet a peníze, koncepty, které tvoří podtitul jedné z jeho ústředních knih: Architektura jako metafora.[Citace je zapotřebí ]
V roce 1975 byl pozván do univerzita Yale učit Japonská literatura jako hostující profesor, kde se setkal Paul de Man a Fredric Jameson a začal pracovat formalismus. Začal studiem Natsume Sōseki.[Citace je zapotřebí ]
Karatani spolupracoval s romanopiscem Kenji Nakagami, kterému představil díla Faulkner. S Nakagami publikoval Kobayashi Hideo o koete (Překonání Kobayashi Hideo). Název je ironickým odkazem na „Kindai no chokoku“ (Překonání moderny), sympozium konané v létě 1942 na Kjótské císařské univerzitě (nyní Kjótská univerzita ) při které Hideo Kobayashi (kterého si Karatani a Nakagami moc nevážili) byl účastníkem.[Citace je zapotřebí ]
Byl také řádným členem ŽÁDNÝ, mezinárodní konference architektů, která se konala každoročně v posledním desetiletí 20. století a která rovněž publikovala architektonicko-filozofickou sérii s Rizzoli pod hlavičkou Kdokoliv.[Citace je zapotřebí ]
Od roku 1990 Karatani pravidelně vyučuje na Columbia University jako hostující profesor.[Citace je zapotřebí ]
Karatani založil Nové asociační hnutí (NAM) v Japonsku v létě roku 2000.[2] NAM byla koncipována jako kontrakapitalistická / národní asociace, inspirovaná experimentem LETS (Místní systémy obchodování na burze, na základě neobchodované měny). Byl také spolueditorem Akira Asada japonského čtvrtletníku Hihyōkūkan (Kritický prostor), dokud neskončila v roce 2002.
V roce 2006 odešel Karatani z křesla Mezinárodního centra pro humanitní vědy v Kinki University, Osaka kde učil.
Filozofie
Karatani vytvořil filozofické koncepty, například „vůli k architektura „který nazývá základem veškerého západního myšlení,[3] ale nejznámější z nich je pravděpodobně „Transcritique“, kterou navrhl ve své knize Transkritika, kde čte Kant přes Marx a naopak. Psaní o Transkritika v Nová levá recenze od ledna do února 2004, Slavoj Žižek přivedl Karataniho práci k větší kritické pozornosti. Koncept „paralaxního pohledu“ (který je také názvem jeho recenze) si Žižek vypůjčil pro název své vlastní knihy.
Karatani vyslýchal možnost (de Manian ) dekonstrukce a zapojení do dialogu s Jacques Derrida na druhé mezinárodní konferenci o humanistickém diskurzu pořádané Université de Montréal. Derrida komentoval Karataniho dokument „Nacionalismus a Ecriture“ s důrazem na interpretaci jeho vlastního konceptu kritika.[4]
Bibliografie
V angličtině
- Počátky moderní japonské literatury, Duke University Press, 1993. Přeložil Brett de Bary
- Architektura jako metafora; Jazyk, číslo, peníze MIT Press, 1995. Přeložil Sabu Kohso
- Transcritique: On Kant and Marx, MIT Press, 2003. Přeložil Sabu Kohso
- Historie a opakování, Columbia University Press, 2011. Přeložil Seiji M. Lippit
- Struktura světových dějin: Od výrobních režimů k režimům směny, Duke University Press, 2014. Přeložil Michael K. Bourdaghs
- Národ a estetika: Kant a Freud, Oxford University Press USA, 2017. Přeložili Jonathan E. Abel, Hiroki Yoshikuni a Darwin H. Tsen
- Isonomia a počátky filozofie, Duke University Press, 2017. Přeložil Joseph A. Murphy
- Marx: Směrem do středu možnosti, Verso, 2020. Upraveno, přeloženo a s úvodem Gavina Walkera
V japonštině
- 畏怖 す る 人間 [Člověk v úžasu], Tōjūsha, 1972
- 意味 と い う 病 [To znamená nemoc], Kawadeshobō, 1975
- マ ル ク ス そ の 可能性 の 中心 [Marx: Centrum možností], Kōdansha, 1978
- 日本 近代 文学 の 起源 [Počátky moderní japonské literatury], Kōdansha, 1980
- 隠 喩 と し て の 建築 [Architektura jako metafora], Kōdansha, 1983
- 内省 と 遡 行 [Introspekce a retrospekce], Kódansha, 1984
- 批評 と ポ ス ト モ ダ ン [Postmodernismus a kritika], Fukutake, 1985
- [1 [Filozofický dotaz 1], Kōdansha, 1986
- 言葉 と 悲劇 [Jazyk a tragédie], Daisanbunmeisha, 1989
- 探究 2 [Filozofický dotaz 2], Kódansha, 1989
- 終 焉 を め ぐ っ て [Na konci' ], Fukutake, 1990
- 漱 石 論 集成 [Shromážděné eseje o Sōseki], Daisanbunmeisha, 1992
- ヒ ュ ー モ ア と し て の 唯物論 [Materialismus jako humor], Chikumashobō, 1993
- „戦 前“ の 思考 [Myšlenky před válkou], Bungeishunjusha, 1994
- 坂口 安 吾 と 中 上 健 次 [Sakaguchi Ango a Nakagami Kenji], Ohta Press, 1996
- 倫理 21 [Etika 21], Heibonsha, 2000
- 可能 な る コ ミ ュ ニ ズ ム [Možný komunismus], Ohta Press, 2000
- ト ラ ン ス ク リ テ ィ ー ク : カ ン ト と マ ル ク ス [Transcritique: On Kant and Marx], Hihyōkūkansha, 2001
- 日本 精神 分析 [Psychoanalýza Japonska nebo Analýza japonského ducha], Bungeishunjusha, 2002
- ネ ー シ ョ ン と 美学 [Národ a estetika], Iwanami Shoten, 2004
- 歴 史 と 反復 [Historie a opakování], Iwanami Shoten, 2004
- 近代 文学 の 終 わ り [Konec moderní literatury], Inscript, 2005
- 思想 は い か に 可能 か [Jak lze nápady vytvářet], Inscript, 2005
- 世界 共和国 へ [Směrem ke světové republice], Iwanami Shoten, 2006
- 日本 精神 分析 [Psychoanalyzace na Japonsko a / nebo japonský duch], Kōdansha, 2007
- 柄 谷 行人 政治 を 語 る [Jednání o politice], Tosyo Shinbun, 2009
- 世界 史 の 構造 [Struktura světových dějin], Iwanami Shoten, 2010
- „世界 史 の 構造“ を 読 む [Čtení „Struktura světových dějin“], Inscript, 2011
- 思想 と 思想 1960-2011 [Politika a myšlení: 1960-2011], Heibonsha, 2012
- 脱 原 発 と デ モ [Denuclearization and Demonstration], Chikuma Shobo, 2012
- 哲学 の 起源 [Původ filozofie], Iwanami Shoten, 2012
- 柳 田 國 男 論 [Na Kunio Yanagita], Inscript, 2013
- 遊動 論 : 柳 田 国 男 と 山人 [Na nomádizaci: lidé Kunio Yanagita a Sanjin, kteří se potulovali po horách], Bungeishunjusha, 2014
- 帝国 の 構造 [Struktura říše], Seitosha, 2014
- 定本 柄 谷 行人 文学 論 集 [Sympózium o literatuře], Iwanami Shoten, 2016
- 憲法 の 無意識 [Bezvědomí japonské ústavy], Iwanami Shoten, 2016
Viz také
Poznámky
- ^ „Kojin Karatani ve Stanfordu: Beyond the Trinity of Capital, Nation, and State Speciální série akcí s předním japonským filozofem a literárním kritikem na Stanford University, 8. října - 11. října 2007“. Katedra asijských jazyků. Stanfordská Univerzita. 2007. Citováno 21. března 2009. „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 11. 2. 2009. Citováno 2009-03-22.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
- ^ Harootunian, Harry. „Out of Japan: The New Associationist Movement“. Radikální filozofie. Vydání 108 (červenec / srpen 2001). Citováno 21. března 2009. „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 2007-04-16. Citováno 2008-09-24.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
- ^ Manuel, Jessica S. (2019-11-14). „Kojin Karatani o vůli k architektuře“. Kniha Oblivion. Citováno 2019-11-20.
- ^ „Jacques Derrida, Úvod do Kōjina Karataniho“ Nacionalismus a Ecriture"". Archivovány od originál dne 2008-05-01. Citováno 2006-07-24.