Kobiljačić - Kobiljačić - Wikipedia

Kobiljačić
rodina
ZaloženýPřed 1349 (1349)
NemovitostiSopoštica
Rozpuštění1434 (1434)

The Kobiljačić (Srbochorvatština: Кобиљачићи) byla rodina v Trebinje region, jehož členové byli zmiňováni v období mezi 1349 a 1434, většinou se jednalo o krádeže řízené na území EU Republika Ragusa. Nejznámější člen, Vukosav, byl místním magnátem ve službách Pavle Radenović z Království Bosna, a byl několikrát zmíněn ve stížnostech Ragusan.

Dějiny

V Středověk, vnitrozemí Trebinje (Trebinjska Zagora) bylo významným střediskem, které se často zmiňovalo od roku 1325 a dále. Byla to součást župa (hrabství) z Popovo. Část hranice Popovské župy překročila Trebinje Hinterland. Je známo, že rodina Kobiljačićů žila ve vnitrozemí a měla panství v Popově a na dalších místech v regionu Trebinje.[1]

Vojislav Kobiljačić je zmíněn jako prodávající dobytek v Ragusa (Dubrovník ) v roce 1349.[2] Rodina je uvedena v roce 1362.[3] Na začátku roku 1373 byl Vojislav zmíněn se svým synem Mrkočelou a následujícími Kobiljačići: Vukosav a jeho syn Stanihna, Novak a jeho syn Mladen a bratr Bjelica.[2] Kobiljačić se předpokládá, že byli povoláni Kobilić (Кобилић) a Kobilanović (Кобилановић).[1] V roce 1390 se jako "Kobilić" uvádí pokleknout (vévoda) z Župa.[4] Bjelinče Kobiljačić a jeho šlechtici ze zázemí jsou zmiňováni v letech 1412–13.[2]

Vukosav (Вукосав Кобиљачић; fl. 1397–1413) byl šlechtic v Trebinje ve službách Pavle Radenović (fl. 1381 – d. 1415), magnát Království Bosna. Když Pavle Radenović vydal listinu práv Ragusanských obchodníků svobodně obchodovat na jeho zemi (1397),[5] tři svědci, „z námořnictva (pomorje ) ", byli Vukosav Kobiljačić, Ljubiša Bogdančić a Vukosav Poznanović.[6] Vukosav byl přítomen v řadě stížností podaných v Ragusa, například jednou, když dovnitř ukradl dobytek Začula.[2] V září 1412 si Priboje stěžoval ragusanskému soudu, že zjistil, kdo ukradl jeho věci, a že zloději byli někteří rolníci Vukosava Kobiljačiće a zasáhl ragusanský soud.[7] V roce 1413 napsal Vukosav Ragusanům pokleknout (počítat) Simko o krádeži, ve které jeho lid spáchal Zaton, ragusanské území.[8][9] Dokument z roku 1413 uvádí, že Vukosavův muž Mirko Medošević ze Sopoštice dostal dobytek k držení (Mirchus Medosseuich de Sopostiza homo Vocoslaui Cobigliacich[10]).[11] Vukosavovým panstvím byla Sopoštica, která byla během osmanského dobytí opuštěna.[12]

V roce 1434 byla v Ragusa podána stížnost proti dvěma lidem Vukašina Kobiljačiće.[2]

Spojení s Milošem Obilićem

To se teoretizovalo Miloš Obilić, legendární vrah osmanského sultána Murad I. Během Bitva o Kosovo (1389), pochází z této rodiny.[4][1]

Viz také

Mezi šlechtickými rodinami v oblasti Trebinje uvedenými v ragusanských dokumentech byly Ljubibratić, Starčić, Popović, Krasomirić, Preljubović, Poznanović, Dragančić, Kobiljačić, Paštrović, Zemljić a Stanjević.[13]

Reference

  1. ^ A b C „ISTORIJSKI OSVRT - ZAGORSKA VLASTELA KOBILJAČIĆ“, Arhiva 1019, Glas Trebinja, archivovány z originál dne 2015-09-24, Korištena Literatura: (1) Novak Mandić Studo, Srpske porodice vojvodstva Svetog Save, Gacko, 2000. (2) Mihailo Dinić, Humsko-Trebinjska vlastela. (3) Marko Vego, Postanak srednjovjekovne bosanske države, "Svjetlost", NAŠE Izdavačka djelatnost, Sarajevo, 1982. (4) Marko Vego, Izvori o Trebinju i okolini u srednjem vijeku, Tribunia 6, Zavičajni muzej Trebinje, 1982. (Rozšířit)
  2. ^ A b C d E Mihailo Dunic (1967). Les Familles nobles de Hum et de Trebinje ... Académie serbe des sciences et des arts. 56, 112. Во- јислав Кобиљачић продавао је стоку у Дубровнику 1349. године.1 По- четком 1373 он се јавља са сином Мркочелом и још неким другим Кобиљачићима: Новаком сином Младена Кобиљачића и братом Бјели- цом, Вукосавом сином Станихне Кобиљачића. Бјелинче са својим љу- дима из Загоре помиње се још 1412 - 1413Ј2 Вукосав Кобиљачић је и иначе неколико пута био у прилици да се нађе у дубровачким тужба- ма. Он је тужен да је у Зачули отео стоку.
  3. ^ Čakavska rič. 1986.
  4. ^ A b Mladen Gvero; Nataša Nikolić; Miodrag B. Šijaković (1989). Miloš Obilić: epski junak i legenda. Zajednica književnih klubova Srbije. p. 194.
  5. ^ Ljubo Mihić (1975). Ljubinje sa okolinom. Dragan Srnic. p. 99. А повељу су се потписали његова властела: „од Приморја" Вукосав Кобиљачић, Љубиша Богдановић с в на
  6. ^ Društvo istoričara Bosne i Hercegovine (1963). Godišnjak. 13-15. p. 235.
  7. ^ Božidar V. Marković (1908). О доказима у кривичном поступку. државна штампарија. p. 75. У септембру исте године јавио је Прибоје дубровачком суду, да је пронашао ко му је украо ствари и да су то неки сељаци Вукосава Кобиљачића из Требиња. Дубровачки суд је интервенисао код Кобиљачића и 8 марта 1413 ...
  8. ^ Konstantin Jireček (1892). Spomenici srpski. U Državnoj štampariji Kraljevine Srbije. p. vi. Ребињски властелин Вукосав Кобиљачић пише дубровачкому кнезу Симку за неку крађу, ут су његовн
  9. ^ Srpska akademija nauka i umetnosti (1913). Glas. 92–94. p. 188. У писму требињског властелина Вукосава Кобиљачића дубровачком кнезу Симку из 1413 год. Нскрипција гласи: Многопочтеном8 кнезS Симњкš. “) Још је простија Инскрипција у једном писму, веро
  10. ^ Andrija Nikić (1996). Iz hercegovačke povjesnice. Franjevačka knjižnica. p. 31.
  11. ^ Istorijski glasnik: varhany Društva istoričara SR Srbije. Naučna knjiga. 1981. У једној вијести из 1413. године се каже да је неки Мирко Медошевић из Сопоштице - Mirchus Medosseuich de Sopoltiса, човјек Вукосава Кобиљачио
  12. ^ Příspěvky onomatologiques. 18. Akademija. 2005. s. 418. Вјероватно је Сопоштица тада и опустјела, што је могло бити у бурним временима на прелазу из XVII V XVIII. 16.7.1. С р с д њ о в ј е к о в н антропоними Вукосав Кобиљачић, власник Сопоштице
  13. ^ Milan Vasić (1995). Bosna i Hercegovina od srednjeg veka do novijeg vremena: međunarodni naučni skup 13-15. prosince 1994. Istorijski institut SANU. p. 77.

Další čtení

  • Smiljanić, A. (2008). „Povelja kneza Pavla Radenovića Dubrovčanima“. Građa o prošlosti Bosne 1.