Knútsdrápa (Óttarr svarti) - Knútsdrápa (Óttarr svarti)

The Knútsdrápa podle skald Óttarr svarti (Óttar Černý) je jednou ze staroseverských básní složených pro krále Ořech. Knútsdrápur (množné číslo Knútsdrápa) jsou Stará norština skaldický kompozice ve formě drápur které byly předneseny pro chválu Ořech. Většina Óttarrovy básně je citována v Sága Knýtlinga, zatímco jedna sloka je známa pouze z jiných zdrojů, například Heimskringla. Diskutovalo se o tom, zda strophe 9 skutečně patří k Óttarrovi Knútsdrápa nebo na báseň, kterou Óttarr složil pro Cnutova otce Svein Haraldsson.^[1]

Důraz je kladen na skutky jeho předmětu jako prince a krále, s vyvrcholením jeho dobytí Anglie, na Battle of Assandun, v roce 1016, as Bitva u Helgeå, v roce 1026, když zvítězil nad norským a švédským králem, kteří byli mezi ním v spojenectví proti němu. Styl a metr tohoto skaldického verše byly důvodem k určité kontroverzi, až na věk Knutova věku. Často je těžké to pochopit, natož překládat Stará norština básně.

Báseň

Hratt lítt gamall, lýtir

lögreiðar, framm skeiðum;

fórat fylkir œri

folksveimuðr þér heiman;

hilmir bjótt ok hættir

harðbrynjuð přeskočit kynjum;

reiðr hafðir þú rauðar

randir Knútr fyr landi.

Út fylgðu þér Jótar,

auðmildr, flugar trauðir,

skauthreina bjótt skreytir

Skánunga lið Vánar;

váð blés of þér vísi,

vestr settir þú flesta

(kunt gerðir þú þannig

þitt nafn) í haf stafna.

Herskjöld bart ok helduð

hilmir ríkr af slíku;

hykkat þengill þekðusk

þik kyrrsetu mikla;

ætt drapt, Jóta dróttinn,

Játgeirs í för þeiri;

þveit rakt (þrár est heitinn)

þeim stillis konr illan.

Brunnu byggðir manna

buðlungr fyr þér ungum,

opt lézt, hús ok, heiptar

herkall búendr gerva.

Gunni lézt í grœnni

gram Lindisey framða,

beldu viðr þeir je vildu

víkingar því ríki;

bíða lézt í breiðri

borg Helminga sorgir

œstr fyr Úsu vestan

první lid, Svía þrengvir.

Ungr fylkir lézt Engla

allnær Tesu falla,

flóði djúpt, dauða,

dík Norðimbra líkum;

svefn brauzt svörtum hrafni

sunnarr, hvötuðr Gunnar,

ollir sókn hinn snjalli

Sveins mögr ve Skorsteini.

Fjörlausa hykk Frísi

friðskerðir þar gerðu,

brauzt með byggðu setri

Brandfurðu, þik randa;

Játmundar hlaut undir

ættniðr göfugr hættar,

danskr herr skaut þá dörrum

drótt, en þú rakt flótta.

Skjöldungr, vant und skildi

skœru verk, hinn sterki,

(fekk blóðtrani bráðir

brúnar) Assatúnum;

vátt, en valfall þótti

verðung, jöfurr sverði

nær fyr norðan stóru

nafn gnógt Danaskóga.

Bjóðr, vant brynjur rauðar,

blíðr stórgjafa, síðan

(lætr önd áðr þrek þrjóti

þinn) fyr Norðvík innan.

Framm gekt enn þars unnuð

(almr gall hátt) við malma,

[knáttut] slæ [þars sóttuð]

sverð [kastala verja];

unnuð eigi minni

(ulfs gómr veit þat) rómu,

hnekkir hleypiblakka

hlunns, á Tempsar grunni.

Svíum hnekðir þú, sóknar

siklingr örr, en mikla

ylgr, þars á hin helga,

ulfs beitu fekk, heitir;

helt, þars hrafn né svaltat,

(hvatráðr est þú) láði,

ógnar stafr, fyr jöfrum,

ýgr, tveimr (við kyn beima).

Poznámky

Edice (externí odkazy)

• Matthew Towend (ed.) Skaldic Poetry of the Scandinavian Middle Ages.
• Jörmungrund. Vidět tady pro zdroje.