Klara Ashrafyan - Klara Ashrafyan - Wikipedia
Klara Z. Ashrafyan | |
---|---|
![]() | |
narozený | Jerevan, Arménie | 15. září 1924
Zemřel | 7. srpna 1999 Moskva | (ve věku 74)
Státní občanství | sovětský |
Alma mater | Moskevská státní univerzita |
Vědecká kariéra | |
Pole | Středověké dějiny Indie |
Instituce | Ústav orientalistiky Ruské akademie věd |
Doktorský poradce | B.N. Zakhoder |
Doktorandi | Eugenia Vanina |
Klara Zarmairovna Ashrafyan (ruština: Кла́ра Зармайровна Ашрафян; 15. září 1924, Jerevan - 7. srpna 1999, Moskva ) byl sovětský indolog arménského původu. Byla známá svými výzkumy v oblasti Dillí Sultanate a Mughalská říše.
Život a kariéra
Klara Ashrafyan se narodila v Jerevanu v rodině jednoho ze zakladatelů arménské komunistické strany Zarmaira Ashrafyana. V roce 1936 byl s manželkou odsouzen, zatčen a popraven. Osiřelá Klára byla adoptována příbuznými v Moskva. Přesto, že byl poškvrněn jako rodinný příslušník zrádců vlasti jí bylo umožněno studovat na Historická fakulta, Moskevská státní univerzita, kterou absolvovala v roce 1947. Specializovala se na historii středověkého Íránu pod B.N. Zakhoder, získává ji Kandidát věd v roce 1950 s disertační prací o období vlády Nadir Shah.[1]
V letech 1950–1955 pracovala jako redaktorka bulletinu zahraniční literatury ve Základní knihovně sociálních věd, kde uspěla Koka Antonova. Přesvědčeni Antonovou a I.M. Reisnerem o změně studijního oboru se přesunula k výzkumu islámských států středověké Indie, kde byly užitečné její znalosti perštiny. Od roku 1955 do své smrti pracovala v Ústav orientalistiky Ruské akademie věd.[1]
V roce 1984 se ústav rozhodl uspořádat několikasvazkový soubor prací na Dějiny Orientu. Ashrafyan měl za úkol vést část sekce na národy východu. Upravila svazky II a III sady.[1]
Ashrafyan zemřel v Moskvě dne 7. srpna 1999.[2]
Akademici
První monografie Ashrafyana, publikovaná v roce 1960, měla název Dillí Sultanate, pokrývající politický vývoj a sociální a ekonomický základ pro první islámské panství v severní Indii.[3] Jednalo se o první publikaci na toto téma v Sovětském svazu.[4]
Vyšetřovala zejména vlastnictví půdy a socioekonomickou strukturu indo-muslimských států. V souladu se sovětskými filozofiemi postupného vývoje ekonomiky nazvala ve 13. století soukromé vlastnictví půdy jako feudální držbu, nahrazenou následně vojenskou organizací vládnoucí třídy, což vedlo ke státnímu vlastnictví půdy a ekonomickému podmanění rolnictva. Tvrdila, že soukromé vlastnictví se v Indii vyvíjelo pomalu s nátlakem producentů, takže před britskou okupací země byly v zemědělském systému země již stanoveny předpoklady pro výrobní vztahy.[5] Zatímco někteří vědci tvrdili, že vzestup a pád nadvlády v Indii byly v zásadě projevy statické socioekonomické struktury, kdy státní moc změnila ruce a nečelila žádným sociálním konfliktům nebo podvratným revoltám, Ashrafyan tvrdil, že v období pozdního středověku existovaly rolnická povstání proti Mughalově vládě, způsobená hlavně bohatými zemědělci, kteří chtěli větší podíl na příjmech a moci.[6] Ve skutečnosti předpokládala dvě etapy feudalismu, an brzy fáze až do 13. století a rozvinutý fáze až do 18. V prvním případě se prosadila hierarchická organizace třídy, podmaněná si rolnická a kupecká třída a nad nimi panující nová elita. V druhém případě populární hnutí chrlila společnost a do určité míry zvýšila hierarchii. Přesto se podle ní feudalismus nevyvinul dostatečně směrem ke kapitalistické fázi vývoje.[7] Tato práce byla kritizována jako pochybná, zejména pro panindickou povahu argumentu, zatímco jiní vědci prokázali, že na jihu nebyli daňoví poplatníci nutně rolníci a v každém případě vlastnili majetek.[8]
Ve své analýze změny socioekonomických struktur zaujala Ashrafyan (v souladu se sovětskou školou indických studií) protináboženský postoj, což naznačuje, že hnutí jako Bhakti a Sikhismus zředěná sociální reforma s náboženským oděvem a to Akbar je Din-i Ilahi byl státní pult ke snížení jejich energie.[9]
Vybraná díla
- Делийский султанат. К истории экономического строя и общественных отношений (XIII – XIV вв.) [Dillí Sultanate]. 1960.
- Аграрный строй Северной Индии. XIII - сер. XVIII в. [Agrární systém severní Indie: 13. polovina 18. století]. 1965.
- Феодализм в Индии: особенности и этапы развития [Feudalismus v Indii]. 1977.
- Средневековый город Индии. XIII - сер. XVIII в. [Středověké město v Indii: 13. polovina 18. století]. 1983.
- Дели: история и культура [Dillí: Historie a kultura]. 1987.
Reference
- ^ A b C Alayev 2013, str. 281.
- ^ Vanina 2005.
- ^ Vanina 1999, str. 373.
- ^ Alayev 2013, str. 191.
- ^ Alayev 2013, str. 282.
- ^ Vanina 1999, str. 377-378.
- ^ Vanina 1999, str. 379.
- ^ Alayev 2013, str. 283.
- ^ Vanina 1999, str. 381.
Bibliografie
- Alayev, L.B. (2013). Историография истории индии (PDF). Moskva. ISBN 978-5-89282-560-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Kotovský, G.G. (2000). „Памяти Клары Зармайровны Ашрафян“. Vostok (1).CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Vanina, E. (1999). „Russian Studies in Medieval Indian History and Society: An Insider's View“. The Medieval History Journal. 2 (2). doi:10.1177/097194589900200207.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Vanina, E. (2005). "Ashrafyan". Velká ruská encyklopedie.CS1 maint: ref = harv (odkaz)