Kinoautomat - Kinoautomat

Kinoautomat:
Jeden muž a jeho dům
Kinoautomat poster.jpg
Režie:Radúz Činčera
Ján Roháč
Vladimír Svitáček
ProdukovanýLadislav Kalas
NapsánoPavel Juráček
Radúz Činčera
Miroslav Horníček
Ján Roháč
Vladimír Svitáček
V hlavních rolíchMiroslav Horníček
Hudba odEvžen Illín
KinematografieJaromír Šofr
Upraveno uživatelemMiroslav Hájek
Datum vydání
  • 23. června 1967 (1967-06-23)
Provozní doba
63 minut
ZeměČeskoslovensko
Jazykčeština

Kinoautomat (1967) byl první na světě interaktivní film,[1][2] počat Radúz Činčera pro Československý Pavilon v Expo 67 v Montreal, Quebec, Kanada.[3] V devíti bodech během filmu se akce zastaví,[1] a na pódiu se objeví moderátor, který požádá diváky, aby si vybrali mezi dvěma scénami; po hlasování diváků se přehraje zvolená scéna.[1][3]

Film je a černá komedie, otevření s záblesk vpřed na scénu, ve které Petr Novák (Miroslav Horníček Byt je v plamenech. Bez ohledu na to, jaká rozhodnutí budou provedena, konečným výsledkem je hořící budova, díky níž bude film - jak zamýšlel Činčera - satirou demokracie.[3][4] Další interpretace spočívají v tom, že film je satirou determinismu, myšlenkou, že lidské bytosti řídí jejich osud, nebo že film podporuje přijetí rozmanitosti a složitosti života. Ten by byl v souladu s dalšími výroky o kultuře z konce 60. let, které zpochybňovaly sociální strukturu a autoritu.

Expo 67 screening

Viz také: Expo 67

Verze představená v Montrealu byla nazvána do Angličtina v Londýn,[1] a měl podtitulky Jeden muž a jeho dům.[3] Výroba probíhala v kině vyrobeném na zakázku s tlačítky instalovanými na každém ze 127 sedadel, jedním zeleným a druhým červeným.[3][4] Role moderátora se ujal hlavní herec (Horníček) foneticky, protože nemluvil anglicky.[1] Když diváci hlasovali, výsledek každé volby se zobrazil na obvodu obrazovky a očíslovaný panel odpovídající každému sedadlu se podle stisknutí tlačítka změnil na červenou nebo zelenou.[4] Interaktivního prvku bylo dosaženo přepnutím krytky objektivu mezi dvěma synchronizovanými projektory, z nichž každý má jiný střih filmu.

Recepce

Projekt byl dobře přijat s Newyorčan psaní: „Kinoautomat v československém pavilonu je zaručeným hitem světové expozice a Češi by měli postavit památník člověku, který tuto myšlenku vytvořil, Radúz Činčera.“[5] Zpočátku, Hollywoodská studia chtěli tuto technologii licencovat, ale za komunistické vlády Kinoautomat koncept byl majetkem státu a nikdy neprovedl přechod.[1]

V roce 1972, necelý rok po úspěšném nájezdu Praha,[1] film byl rozhodnutím zakázán Komunistická strana Československa.[1][3] Dcera Činčery, Alena Činčerová, naznačuje, že „celá tato skupina autorů byla takzvaně„ politicky nevěrná “, neměli je tak rádi a myslím, že to byl hlavní důvod, proč byl film uložen do trezoru, stejně jako mnoho jiných krásné filmy z tzv Nová vlna éra, zlatá éra české kinematografie. “[1]

Interaktivita

Scénář byl napsán tak, že se obě dějové linie sbíhaly v každém rozhodovacím bodě, což znamenalo, že existovaly vždy jen dvě možné scény, namísto zdvojnásobení počtu za každým rozhodovacím bodem. Desítky let po původním promítání byl film vysílán v české televizi, přičemž oba kotouče byly rozděleny mezi kanály ČT1 a ČT2, odhalující tajemství omezené interaktivity. Činčera, který původně odmítl promítání, byl později citován a trval na tom, že „se cítili podvedeni. Měl jsem pravdu.[6]

Možnosti dané divákům v rozhodovacích bodech celého filmu zahrnují:

  • Zda by měl pan Novák vpustit ženu, uzamčenou z jejího bytu a oblečenou jen v ručníku, těsně předtím, než jeho žena dorazí domů.[4]
  • Zda má pan Novák ignorovat policistu, který ho za jízdy označil.[4]
  • Zda by měl pan Novák spěchat do bytu navzdory tomu, že mu nájemník blokuje cestu.[4]
  • Zda by měl pan Novák vyřadit z cesty vrátného, ​​který mu blokuje cestu, když se snaží poukázat na malý oheň.[4]

Odkazy v jiných pracích

V románu Čtvrtá zeď, autor Walter Jon Williams Děj se točí kolem moderního hollywoodského filmu s podobnou diváckou volbou mezi dějovými liniemi. V jednu chvíli Williamsovy hlavní postavy sledují a diskutují o Kinoautomatu a tvrdí, že omezená interaktivita byla zamýšlena jako politický komentář k zmanipulovaným volbám za komunistické vlády.

Projekce

Reference

  1. ^ A b C d E F G h i Průkopnický československý interaktivní filmový systém ožil o 40 let později, Rádio Praha, 14. června 2007, vyvoláno 21. srpna 2008
  2. ^ A b C d Kinoautomat: První interaktivní film na světě, archivovány z originál dne 14. dubna 2006, vyvoláno 18. února 2020
  3. ^ A b C d E F G h Kinoautomat: Interaktivní kino se vrací domů „Czech Business Weekly, 28. května 2007, vyvoláno 21. srpna 2008[trvalý mrtvý odkaz ]
  4. ^ A b C d E F G Experimentální kino pro více obrazovek, vyvoláno 21. srpna 2008
  5. ^ Kinoautomat, kinoautomat.cz, vyvoláno 21. srpna 2008
  6. ^ Intervalová zpráva o cestě, vyvoláno 21. srpna 2008
  7. ^ Sezóna Pavla Juráčka 2006, bbc.co.uk, vyvoláno 21. srpna 2008
  8. ^ Kliknutí nebo malta? 2009, Kino Tyneside, vyvoláno 5. března 2009
  9. ^ http://www.filmfestdc.org/filmView.cfm?passID=27
  10. ^ http://www.filmshorts.lt/uncategorized-en/kinoautomat-at-vilnius-film-shorts-2012/
  11. ^ https://unicon.lol/main/

externí odkazy