Keratsa Petritsa - Keratsa Petritsa
Keratsa Petritsa (bulharský: Кераца Петрица; fl. ) byla bulharská šlechtična (bolyarka ), sestra cara Michael Shishman z Bulharska. Její nejstarší syn Ivan Alexander po peripetiích politiky vystoupil na bulharský trůn.
Keratsa sestoupila boční čarou z Ivan Asen II.[1] Byla sestrou Michael III Shishman Asen a Belaur,[1][2] děti despotēs Shishman z Vidin nejmenovanou dcerou sebastokrator Peter a Anna (Theodora).[3] Byla také vzdálenou sestřenicí cara Theodore Svetoslav a cara George II Terter.[Citace je zapotřebí ] Byla katolička.[1][4]
Od poloviny 13. století byla oblast Vidinu fakticky autonomní pod neúčinnou bulharskou nadvládou a byla postupně ovládána Jakov Svetoslav (zemřel 1276), Shishman (zemřel mezi 1308 a 1313) a pak budoucnost Michael Asen III. Shishman a jeho syn obdrželi vysoký soudní titul despotēs od jejich bratrance Theodora Svetoslava a po bezdětné smrti mladého George Terter II v roce 1323 byl bratr Keratsy Petritsy šlechtou zvolen za bulharského císaře.[5][stránka potřebná ]
Keratsa Petritsa konvertovala z katolicismu na pravoslaví v určitém okamžiku a odešla do kláštera pod klášterní jméno Theophana (Теофана). Její památka je uctívána bulharským pravoslavným Synodický (Синодик):
Pro Keratsu, zbožná despoina, matka velkého cara Ivana Alexandra, přijala tehdy andělský obraz a nazvala jej Theophana, ať její paměť žije navždy.[6]
Problém
Keratsa Petritsa se provdala despota Sratsimir Kran. Měli pět dětí:
- Ivan Alexander (nebo Ivan Shishman), despota z Lovech, který uspěl jako bulharský císař po převratu v roce 1331.
- Helena, ženatý srbský král Stefan Dušan v roce 1332.
- John Komnenos Asen, z něhož byli despoti Valona jeho švagr Stefan Dushan ze Srbska.
- Michael, despotes of Vidin
- Theodora
Anotace
Ve zdrojích je známá jako Despotess Keratsa (деспотица Кераца).[7] Také se jí říká Kera Petritsa (Кера Петрица).[8] V korespondenci s papežem Benediktem XII. Je povolána Petrissa, poskytnuté v bulharštině jako Petritsa (Петрица).[8] Název „Keratsa“ není v bulharské historii znám.[8] „Keratsa“ nebo „Kiratsa“ jsou zdrobněliny řeckého názvu kyr (pán).[9]
Reference
- ^ A b C 2006латарски 2006, str. 67.
- ^ 1998ожилов 1998, str. 80.
- ^ Arkheologii︠a︡. 29–30. Bŭlgarska akademii︠a︡ na naukite. 1987. s. 40.
- ^ Александър Николов (1992). La cultura spirituale cattolica: sua presenza ed influsso v Bulharsku. Гея-Либрис. p. 79.
- ^ Павлов, Пламен. Търновските царици. В.Т .: ДАР-РХ, 2006.
- ^ Petŭr Mutafchiev; Ivan Duĭchev (1943). Istorii͡a͡ na bŭlgarskii͡a͡ narod. Khemus A.D.
Въ Синодика се п-ве „въчна паметь“ на „благочестивата деспотица Кераца, майка на великия царь Иванъ Александра, която приела следъ това ангелски образъ и била наречена Теофана“.
- ^ Božidar Ferjančić (1960). Despoti u Vizantiji i Južnoslovensk zemljama. Naučno Delo. p. 141.
... наслеђује од своје мајке која се у изворима назива деспотица Кераца.3
- ^ A b C 1994ожилов 1994, str. 137.
- ^ Palaeobulgarica: Starobŭlgaristika. Bŭlgarska akademii︠a︡ na naukite, Tsentŭr za bŭlgaristika. 2005.
име Кераца или Кираца се явява умалителна форма от гръцката дума къра (госпожа)
Zdroje
- Иван Божилов (1994). Фамилията на Асеневци: (1185-1460): Генеалогия и просопография. Изд-во на БАН Марин Дринов.
- Иван Божилов (1998). История на България / Иван Божилов, и др. Абагар.
- Александър Златарски (2006). Закъснялото завръщане в Европа. Izdatelsko atelie Ab.