Kartouwe - Kartouwe

Kartouwe vystavuje v Pevnost Königstein (Německo)
Poloviční kartawe vystavovat v Magdeburg (Německo)
Opevnění Oostende (Obr. 1) a části karty (obr. 2 a 3) v tisku 1616
Kartouwe a doplňky v 1616 tisku

A kartuwe je obléhací zbraň použitý v evropské válce během 16. a 17. století.[1] Název je korupcí latinský křemen[2] (čtvrtinové dělo).[3] Kartouwe je z holandský původ,[3] v Svatá říše římská byla zavolána zbraň Kartaune v němčině nebo kartouwe v současná latina,[4] v Švédská říše Kartow,[4] pravopisné varianty zahrnují kartuw, kartuve,[5] cartow,[3] cartaun,[3] kurtaun[3] a další.

Vlastnosti

Kartouwen byly vyvinuty z bombardéry.[1] Karta má a ráže 8 palců (200 mm), váží asi 8 000 liber (3 600 kg) a je navržen tak, aby střílel z dělových koulí o hmotnosti až 52 liber (24 kg).[6] K pohybu karty bylo zapotřebí minimálně dvacet koní nebo volů.[6]

Kromě „celek“ („hele") kartuwen, byly také dvojnásobné,[7] polovina ("napůl")[8] a čtvrtina kartuwen.[4] Hlaveň celé kartywen má délku 18 až 19krát větší než kalibr, váží 300 až 350 kilogramů (770 lb) a na speciálním voze byla přepravována 20 až 24 koňmi, dalších čtyři až osm koní bylo potřebné k přepravě držáku (lafeta).[9] Délka hlavně poloviční karty je 32 až 34krát větší než u kalibru, který se pohybuje mezi 105 milimetry (4,1 palce) a 115 milimetry (4,5 palce).[9] Jeho hlaveň váží 110 kilogramů (240 liber) až 150 kilogramů (330 liber), celá zbraň 170 kilogramů (370 liber) až 240 kilogramů (530 liber).[9] Half-kartawen vystřelil dělové koule o hmotnosti mezi 3,6 kg a 4,5 kg a pro přepravu hlavně bylo zapotřebí 10 až 16 koní.[9]

Použití a vnímání

Kartouwen byly použity například v Livonská válka podle ruština[5] a švédský síly.[7] Během Bitva u Narvy (1581), obléhající švédské síly zničily zdi Narva, Silný 5,5 metru (18 stop), do dvou dnů s použitím čtyřiadvaceti dvojitých a polovičních karet.[7]

Kartouwen byly také charakteristikou Třicetiletá válka.[10] Jako takové byly vystupovány v současných básních,[10] např. v Jsem Liebsten bey der Liebsten podle Sibylla Schwarz ("grausame Kartaune"," příšerná kartawe ").[11] Ve své básni z roku 1844 Die Tendenz, Heinrich Heine používá kartuwen k symbolizaci hlasitosti.[12]

Zdroje

Reference

  1. ^ A b Meyers (1907), str. 682; Brockhaus (1911), str. 943
  2. ^ Meyers (1907), str. 682; Brockhaus (1911), str. 943; Adelung (1796), str. 1506
  3. ^ A b C d E Llewellyn (1936), str. 24
  4. ^ A b C Adelung (1796), str. 1506
  5. ^ A b Peterson (2007), str.95
  6. ^ A b Kasekamp (1990); Peterson (2007), s. 95
  7. ^ A b C Kasekamp (1990)
  8. ^ Kasekamp (1990); Adelung (1796), str. 1506
  9. ^ A b C d Medick & Winnige, položka „Stück“
  10. ^ A b Hartung (1995), str. 329
  11. ^ Sibylla Schwarz, Am liebsten bey der Liebsten: „So schreckt mich die Posaune / das Spiel der Schwerdter nicht / die grausame Kartaune / kompt nie mir ins Gesicht.“
  12. ^ Sørensen & Arndal (2002), str. 23

Bibliografie

  • Hartung, Harald (1995). Gedichte und Interpretationen. Vom Naturalismus bis zur Jahrhundertmitte. Reclam Universal-Bibliothek (v němčině). 7894. Reclam. ISBN  3-15-007894-6.
  • Kasekamp, ​​Andreas (1990). „Charakteristika války v dobách Jindřicha Livonského a Balthasara Russowa“. Lituanus. 36 (1). ISSN  0024-5089. Citováno 7. března 2010.
  • Llewellyn, E.C. „Vliv nízké nizozemštiny na anglický slovník. Oxford University Press, London 1936“. De Digitale Bibliotheek voor de Nederlandse Letteren. Citováno 7. března 2010.
  • Medick, Hans; Winnige, Norbert. „Begriffsregister zum Selbstzeugnis des Hans Krafft“ (v němčině). Thüringer Universitäts- und Landesbibliothek Jena. Citováno 8. března 2010.
  • Peterson, Gary Dean (2007). Váleční králové Švédska. Vzestup říše v šestnáctém a sedmnáctém století. McFarland. ISBN  0-7864-2873-2.
  • Sørensen, Bengt Algot; Arndal, Steffen (2002). Geschichte der deutschen Literatur (v němčině). 2 (2. vyd.). CH Beck. ISBN  3-406-47589-2.
  • „Meyers Großes Konversations-Lexikon, Band 10. Leipzig 1907, S. 682“ (v němčině). zeno.org. Citováno 7. března 2010.
  • „Brockhaus 'Kleines Konversations-Lexikon, fünfte Auflage, Band 1. Leipzig 1911, S. 943“ (v němčině). zeno.org. Citováno 7. března 2010.
  • „Adelung, Grammatisch-kritisches Wörterbuch der Hochdeutschen Mundart, Band 2. Leipzig 1796, S. 1506“ (v němčině). zeno.org. Citováno 7. března 2010.