Karl Wolfskehl - Karl Wolfskehl

Skupinový portrét s (zleva doprava): Karl Wolfskehl, Alfred Schuler, Ludwig Klages, Stefan George & Albert Verwey. fotka od Karl Bauer (1902)

Karl Wolfskehl (17. září 1869 - 30. června 1948) byl a Německý židovský autor a překladatel. Psal poezii, prózu a drama v Němec a přeloženy z francouzštiny, angličtiny, italštiny, hebrejštiny, latiny a staré / střední vysoké němčiny do němčiny.

Karl Wolfskehl se narodil v roce Darmstadt, Německo, syn bankéře a politika Otto Wolfskehl (1841–1907). Vystudoval germánskou filologii a řadu humanitních kurzů Giessen, Lipsko a Berlín. Pod Otto Behaghel, získal a PhD s disertační prací na téma německé mytologie. V roce 1898 se oženil Hanna de Haan, dcera nizozemského dirigenta Willem de Haan v dvorním divadle v Darmstadtu. Měli dvě dcery, Judith (nar. 1899) a Renate (nar. 1901).

Definoval se hrdostí na své židovské dědictví i na své německé kulturní kořeny. Navázal trvalé přátelství s básníkem Stefanem Georgem a byl vůdčí osobností v básníkově kruhu přátel a následovníků. S filozofem Ludwigem Klagesem a archeologem Alfredem Schulerem Wolfskehlem vytvořili krátkodobý tzv. Mnichovský kosmický kruh kolem roku 1900. Bohatství jeho otce umožnilo Wolfskehlovi vykonávat samostatnou kariéru věnovanou jeho literárním, intelektuálním a uměleckým zájmům. Držení jour fixe ve svém domě ve Schwabingu Wolfskehl se stalo ústřední osobností literárního života Mnichova v prvních dvou desetiletích 20. století. Mezi jeho přáteli a spolupracovníky byli Rainer Maria Rilke, Thomas Mann, Vasilij Kandinskij, Franz Marc, Paul Klee, Alfred Kubin a Martin Buber. V roce 1915 koupil panství v Kiechlinsbergen v Kaiserstuhlu ke kterému se rodina přestěhovala v roce 1919 poté, co Wolfskehl ztratil většinu svého majetku kvůli válce a následné inflaci. Byl nucen vydělávat si na živobytí jako lektor v Itálii a jako redaktor, kulturní novinář a překladatel v Mnichově.

V roce 1933 zděšen Hitlerův nástup k moci, Wolfskehl opustil Německo pro Švýcarsko den po Reichstag oheň, přejít na Itálie v roce 1934. V roce 1938 se kvůli sblížení mezi nacistickým Německem a fašistickou Itálií přestěhoval do Nový Zéland se svým partnerem Margot Ruben (1908–1980). Žil na Novém Zélandu, kde získal občanství po druhé světové válce, až do své smrti v roce 1948. Tam se stal horlivým přítelem dirigenta Georg Tintner, také uprchlík z Rakouska.[1]

Díla (výběr)

  • Ulais. 1897.
  • Gesammelte Dichtungen. 1903.
  • Maskenzug. 1904.
  • Saule. 1905.
  • (s Friedrichem von der Leyenem) Älteste Deutsche Dichtungen. 1908 (překlady).
  • Sanctus. 1909.
  • Gedichte des Archipoeta an Kaiser Friedrich Barbarossa und seinen Kanzler: nach Jakob Grimms Ausgabe. 1921 (překlad).
  • de Coster, Charles: Die Geschichte von Ulenspiegel und Lamme Goedzak und ihren heldenmäßigen, fröhlichen und glorreichen Abenteueren im Lande Flandern und anderwärts. München 1926 (překlad).
  • (s Curtem Sigmarem Gutkindem) Das Buch vom Wein. 1927 (překlady).
  • Der Umkreis. 1927.
  • Bild und Gesetz. Gesammelte Abhandlungen 1930.
  • Die Stimme spricht. 1934/1936.
  • Deutsche Die. 1947.

posmrtně zveřejněno:

  • Hiob oder Die vier Spiegel. 1950.
  • Sang aus dem Exil. 1950.
  • Gesammelte Werke. 2 sv. 1960.
  • Briefwechsel aus Neuseeland 1938-1948. 2 sv. Vyd. C. Blasberg 1988.
  • Briefwechsel aus Italien 1933–1938. Vyd. C. Blasberg 1993.
  • Von Menschen und Mächten. Stefan George, Karl und Hanna Wolfskehl. Der Briefwechsel 1892-1933. Vyd. B. Wägenbaur a U. Oelmann, 2015
  • Tři světy / Drei Welten. Vybrané básně. Německy a anglicky. Transl. a vyd. A. P. Wood a F. Voit. 2016
  • Poezie a vyhnanství. Dopisy z Nového Zélandu 1938-1948. Vyd. a transl. Autor: N. Wattie. 2017

Reference

  1. ^ Tanya Buchdahl Tintner, Out of Time: The Vxed Life of Georg Tintner, str. 63

Zdroje

  • Norman Franke, „Jüdisch, römisch, deutsch zugleich… “? Eine Untersuchung der literarischen Selbstkonstruktion Karl Wolfskehls unter besonderer Berücksichtigung seiner Exillyrik. Universitätsverlag Winter, Heidelberg 2006, ISBN  3-8253-5106-8 (Němec)
  • Norman Franke, „„ Mirobuk! “Karl Wolfskehl als satirische Romangestalt '. V: Studia Niemcoznawcze, Studien zur Deutschkunde. (Svazek XXXI., Varšava, 2005), s. 339 - 360 (německy)
  • Norman Franke, „Poslední Evropan a první Novozélanďan“. V: ROZPĚTÍ, Brisbane, Hamilton 1998/99, s. 57 - 71
  • Manfred Schlösser, Karl Wolfskehl 1869-1948. Leben und Werk v Dokumenten, Darmstadt: Agora Verlag, 1969 (německy)
  • Manfred Schlösser, Karl Wolfskehl - Bibliographie, Darmstadt: Erato-Presso (AGORA Verlag), 1971, ISBN  978-3-87008-021-1 (Němec)
  • Elke-Vera Kotowski, Gert Mattenklott: „O dürft ich Stimme sein, das Volk zu rütteln!“ Leben und Werk von Karl Wolfskehl Olms, Hildesheim 2007, ISBN  978-3-487-13303-4 (Němec)
  • Friedrich Voit: Karl Wolfskehl. Básník v exilu. Cold Hub Press, Lyttelton / Christchurch 2019, ISBN  978-0-473-47669-4

-