Karl Grönsfelder - Karl Grönsfelder

Karl Grönsfelder (18. ledna 1882 - 20. února 1964) byl a Bavorský politický aktivista a politik (KPD ).^[1]

Když byla komunistická strana krátce zakázána v letech 1923/24, jeho aktivismus mu v červnu 1924 vynesl období v „ochranné vazbě“. Nacistické převzetí moci v roce 1933.^[2] Po roce 1945 se Grönsfelder vrátil k politickému aktivismu, přestože byl odsunut na okraj a vyloučen (nikoli poprvé) z komunistická strana v roce 1949.^[3]

Život

Provenience a raná léta

Karl Grönsfelder se narodil v roce Frankfurt nad Mohanem. Byli tam jeho rodiče servis, jeho otec jako kočí a jeho matka jako kuchařka.^[1] Vychovali ho jeho prarodiče v Bartenstein, malé městečko vzdálené v kopcích mezi Heidelberg a Norimberk. Získal to, co bylo ve většině ohledech základní vzdělání na vesnické škole, a také absolvoval výcvik jako mechanik.^[3] V letech 1900 až 1903 pracoval jako potulný mechanik a ujal se Frankfurt, Düsseldorf, Siegburg, Krefeld a Kolín nad Rýnem.^[3] V roce 1903 se Grönsfelder usadil v Norimberku, kde by žil do konce svého života.^[1]

Norimberk a socialistická politika

Norimberk byl prosperujícím průmyslovým městem a baštou Německo stále asertivnější dělnické hnutí. V roce 1908 se Grönsfelder připojil k Sociálně demokratická strana („Sozialdemokratische Partei Deutschlands“ / SPD). Bylo to také v roce 1908, kdy vstoupil do Metal Workers 'Union.^[1] V letech 1910 až 1913 byl členem politického kruhu „mladých soudruhů“, kteří studovali socialistickou literaturu a podporovali charismatického socialistického filozofa-aktivistu Rosa Lucemburská.^[1] V období, kdy politická levice bzučela měnícími se myšlenkovými vzory a spojenectvími, měl jako mladý muž sklon k tomu, aby se ocitl na extrémnějším konci stranického spektra, a kritický vůči tomu, co by označil za Bernsteinův revizionismus.^[3] Během válečné roky Mezi roky 1914 a 1918 byly jeho mechanické dovednosti velmi žádané.

Párty se rozcházejí

Rozhodnutí v roce 1914 SPD vedení přijmout to, co činilo a politické příměří po celou dobu války se strany postupně stávala svárlivějšími kvůli průmyslovému rozsahu vraždění na frontě a bídě způsobené civilnímu obyvatelstvu doma. V roce 1917 se strana rozpadla, a to především kvůli tomu, zda pokračovat v podpoře parlamentní hlasů na financování války. Grönsfelder byl členem odtrhové skupiny, která se stala Nezávislá sociálně demokratická strana (Unabhängige Sozialdemokratische Partei Deutschlands / USPD). O dva roky později, když se rozpadla samotná USPD, byl zakládajícím členem Norimberku Německá komunistická strana. Ve straně byl otevřeným obhájcem, zejména pokud jde o záležitosti odborových svazů. V roce 1920 je počet členů v Norimberku obrovský MUŽ továrna na nákladní automobily ho zvolila do podnikové rady.^[3] Ve straně byl členem regionálního vedení (Berzirksleitung), který byl jeho předsedou v letech 1921 až 1924.^[1] Reprezentoval norimberské komunisty na stranických konferencích na národní úrovni, v případě třetího světového kongresu Kominterny v Moskvě v červnu 1921 na mezinárodní úrovni.^[3] V roce 1923 byl Grönsfelder jmenován do stranické odborové komise a současně byl zvolen členem výkonného výboru národní strany.^[3]

Aktivismus strany a členství v zemském sněmu

Dne 19. prosince 1923 uspěl Josef Eisenberger [de ] jako komunistický člen v Bavorský parlament (Landtag) poté, co Eisenberger vzal práci v Moskvě u Kominterna.^[4] Grönsfelder by nadále seděl jako člen až do roku 1928.^[4] Vzhledem k tomu, že se ekonomická bída v zemi rozšířila do násilí, byla na konci roku 1923 komunistická strana na několik měsíců zakázána a Grönsfelder, který pokračoval ve své stranické práci, byl v červnu 1924 zatčen a navzdory poslanecké imunitě bylo členství v zákonodárce měl být svěřen, krátce držen v „ochranné vazbě“. Byl nicméně včas propuštěn, aby se zúčastnil regionálních voleb v roce 1924, ve kterých byl znovu zvolen.^[3]

V roce 1925 spojil svou parlamentní práci s prací instruktora strany ab pro Augsburg podoblast.^[1] V roce 1926 se stal regionálním tajemníkem a po roce 1928 tajemníkem odborových záležitostí v regionálním vedení Severního Bavorska.^[1]

Párty rozdělené

Smrt Lenin počátkem roku 1924 otevřela cestu pro zdlouhavý a rozsáhlý boj o moc v USA Sovětská komunistická strana. Savage factionalism v Moskvě našel svůj přímý protějšek v Německá komunistická strana. V roce 1929 většina členů strany v Moskvě, kteří by mohli představovat hrozbu pro Stalin agenda byla odstraněna z mocenských a vlivových pozic, zatímco německá strana byla pod stále přísnější kontrolou nekompromisní stalinistické frakce kolem Ernst Thälmann. Uvnitř strany rostly obavy z vzestupu Národně socialističtí dělníci (nacistický) Strana, a byli ti, kteří obhajovali spolupráci s SPD aby účinněji odolával nacistickému přílivu. Stalin, jeho strategická vize vylepšená Ruská občanská válka, nekompromisně se postavilo proti jakékoli spolupráci s SPD a německé vedení strany pod vedením Thälmanna zaujalo stejný postoj a odmítlo myšlenku jakéhokoli kompromisu s „Sociální fašisté“. V oblasti Severního Bavorska zastupuje Karl Grönsfelder názor odborové organizace ve straně v této otázce otevřeně kritizoval stranickou linii a v roce 1930 byl jedním z řady předních komunistů ve vedení Norimberku, kde se ocitl vyloučen z Párty.^[3]

V roce 1928 Heinrich Brandler a August Thalheimer, vyloučen z komunistická strana dva roky před Grönsfelderem založila alternativní komunistickou stranu, známou jako Komunistická strana Německa (opozice) ( Kommunistische Partei Deutschlands (opozice) / KPD (opozice)) Karl Grönsfelder se spolu s řadou stranických soudruhů v regionu Franky / Severní Bavorsko připojil k KPD (opozice).^[3] Nová alternativní komunistická strana se nestala mainstreamovou komunistickou stranou, a proto nikdy neexistovala žádná šance na sjednocenou frontu proti nacismu ze strany politické levice, ale přesto zůstala politicky rázná a v norimberském regionu byl jejím vůdcem Karl Grönsfelder.

Komunistický přeživší v nacistickém Německu

Politické pozadí se dramaticky změnilo v lednu 1933, kdy Nacisté převzal moc a převedeny Německo do jeden-stranická diktatura. Politická činnost (s výjimkou podpory nacistické strany) se stala nezákonnou. Grönsfelder byl zatčen Gestapo dne 12. dubna 1933 a zadržen. Po svém zatčení byl krátce držen v dočasném vězení v Fürth. V květnu 1933 byl na krátkou dobu umístěn do Věznice Stadelheim (Mnichov ) před převedením do Koncentrační tábor Dachau.^[4] Grönsfelder později připomněl, že v koncentračním táboře se internovaní z komunistické strany a z SPD shodli na tom, že by už nikdy neměli „pochodovat sami“, a tyto diskuse se odrážely jinde v Německu.^[3] Avšak s vedením strany v exilu v Paříž a Moskva a jakýkoli komunistický vůdce, kterému se nepodařilo uprchnout, nyní uzamčen, nebyl okamžitě patrný praktický dopad tohoto opožděného snížení komunistického nepřátelství vůči umírněné levé SPD.

Jeho manželka Emma Grönsfelderová (1883–1967) sledovala politickou trajektorii podobnou té jeho od roku 1918 a byla zatčena současně s jejím manželem a držena v „ochranné vazbě“ ve vězení v Aichach mezi dubnem a zářím 1933.^[3]

Mnoho komunistických vůdců zatčených Gestapo strávil dvanáct nacistických let pod zámkem. Ostatní zemřeli v koncentračních táborech. Karl Grönsfelder byl propuštěn v roce 1935, avšak po pouhých dvou letech ve státní vazbě. Existuje názor, že kvůli jeho rostoucí hluchotě ho úřady neviděly jako tak velkou hrozbu jako někteří jeho soudruzi.^[3] Nebyl však schopen se zaregistrovat na burze práce. Byl nezaměstnaný v letech 1935 až 1937 a byl pod pečlivým státním dohledem. Po roce 1937 mu stále důkladně sledované úřady pomáhal bývalý komunistický soudruh označovaný jako „Ludwig Sch“. kteří následně přešli k nacistům (pro to, co Grönsfelder, který psal mnohem později, popsal jako „legitimní důvody“ - „aus ehelichen Gründen“) získat práci jako mechanik v oddělení psacích strojů na Továrna Triumph (lépe připomínán pro výrobu motocyklů) v Norimberku.^[3]

Válka vrátil se v září 1939 a Karl Grönsfelder byl znovu zatčen. Jeho manželka se však dovolávala zásahu vlivného bývalého komunisty, který mu zařídil práci u Triumfu, a o pět dní později byl propuštěn a poslán zpět do práce. Grönsfelder později tvrdil, že kdyby zůstal ve vazbě ještě jeden den, byl by transportován do Koncentrační tábor Buchenwald. Místo toho se zdá, že většinu válečných let potichu pracoval jako mechanik u Triumfu. V roce 1944 však byl ve věku 62 let na dlouhodobé pracovní neschopnosti: aby unikl dnes již neustálému metlu náletů na města, žil na venkově, kde byla jeho dcera a vnučka evakuováno.^[3]

Poválečné Bavorsko

Válka skončila v květnu 1945 Bavorsko v Americká okupační zóna toho, co bylo Německo. komunistická strana členství již nebylo nezákonné a Grönsfelder ho obnovil v roce 1946.^[4] V roce 1947 se stal členem regionálního vedení strany (Bezirksleitung) pro Bavorsko.^[4] Jak se však ukázalo, staré napětí ve straně přetrvalo. Bavorsko naplněno uprchlíci přemístěn Rudá armáda. Grönsfelderova pokračující připravenost kritizovat Stalin s členy německého stranického vedení, pro něhož bylo dodržování kremelské linie nedílnou součástí dobrého antifašistického komunisty. Grönsfelder byl odsouzen - mírně nepřiměřeně - jako Titoista a zastánce nenáviděných Brandler. Byl vyloučen z komunistické strany, opět v roce 1949,^[4] ačkoli v Bavorsku zůstal aktivním a upřímným členem regionálního vedoucího týmu (Bezirksleitung) do roku 1953, kdy byl kvůli svému věku povinen odejít do důchodu.^[3] Do této doby byla okupační zóna USA v květnu 1949 zahrnuta do nové Sponzorováno USA Západoněmecký státu, a právě zde, v Norimberku, zemřel 20. února 1964 Karl Grönsfelder.^[4]

Reference