Karin Svensdotterová - Karin Svensdotter

Karin Svensdotterová byla švédská žena ze 17. století, která tvrdila, že měla děti s králem víly.

V roce 1656 byla u soudu postavena Karin Svensdotterová, která pracovala jako služebná Västra Härad v Sävsjö v Småland. Byla postavena před soud, protože tvrdila, že měla sexuální vztah s mužskou vílou, s níž tvrdila, že má problém. Karin Svensdotterová soudu řekla, že potkala krásného muže ve zlatých šatech v hoře zvané Grönskulle (Zelený vrch), kde zpívali a tančili s ostatními. Muž si říkal Älvakungen (král víl) nebo Älven (víla), dal jí dary a měl s ní pohlavní styk. Sedmkrát porodila jejich problém a pokaždé, když přišel, a vzal děti pryč do země víl. Uvedla, že k těmto porodům došlo během jejích opakovaných útoků a záchvatů, po nichž byla velmi unavená. Mnozí byli svědky jejích záchvatů a Karinin zaměstnavatel vypověděl, že ji často slyšel hledat v lese své čárové děti.[1]

Ilustrace pohádkového krále a královny z roku 1910. Umělec neznámý.

Případ Karin Svensdotterové byl neobvyklý a způsobil velké zděšení a v rámci úřadů se vedlo mnoho debat o tom, jak by se s ním mělo zacházet. V 17. století církev uznala existenci bájných tvorů přírody, jako jsou víly, kteří považovali styk s nimi za závažný zločin. Ačkoli neexistovaly žádné konkrétní zákony proti pohlavnímu styku s přírodními duchy, úřady obvykle řešily takové případy podle zákona z sodomie, nebo konkrétněji sodomie, protože bájní tvorové byli považováni za nelidské bytosti a často měli na některých částech těla zvířecí rysy. Podle teologů to byly bytosti, které Ďábel a jeho démoni předpokládali, aby svést lidi.[2] V roce 1658 byl zloděj mužského pohlaví odsouzen k smrti poté, co se před soudem přiznal, že své dny v divočině přežil svým sexuálním vztahem s skogsrået (lesní víla; bájná ženská stvoření lesa) a až v roce 1691 muž Sven Andersson, byl odsouzen k smrti poté, co se přiznal k sexuálnímu vztahu s a Bergrå (horská víla; mýtické ženské stvoření hory).[3] V takových případech byly rozsudky smrti u místních soudů běžné, vyšší soud však obvykle rozsudek smrti zrušil. Případ Peder Jönsson, který dostal v roce 1640 rozsudek smrti poté, co se přiznal k sexu s a sjörå (vodní víla; mýtické ženské stvoření jezera nebo moře), je jedním z mála takových případů, kdy nebyl zrušen rozsudek smrti a poprava je zcela potvrzena a zdokumentována.[4] V případě Karin Svensdotterové, Göta hovrätt na základě odborných rad dvou kapitol církve rozhodla, že se díky magii stala šílenou Satan a jejímu sboru bylo nařízeno modlit se za její uzdravení. Dostala stříbrný křížit svými příbuznými jako ochranu, a poté bylo oznámeno, že ten čárový muž k ní už nepřišel.[5]

Viz také

Poznámky

  1. ^ Häll, Mikael: „Näckens dödliga dop: Manliga vattenväsen, död och förbjuden sexualitet i det tidigmoderna Sverige“, i Historisk tidskrift 2011: 3, Stockholm (2011), s. 609–610
  2. ^ Häll, Mikael: „Den övernaturliga älskarinnan - Erotiska naturväsen och äktenskapet i 1600-talets Sverige“, i Catharina Stenqvist & Marie Lindstedt Cronberg (red.), Dygder och laster - Förmoderna Perspektiv på tillvaron, Nordic Academic Press, Lund (2010), s. 136–138
  3. ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 04.10.2011. Citováno 2011-08-26.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
  4. ^ Häll, Mikael: „Den övernaturliga älskarinnan - Erotiska naturväsen och äktenskapet i 1600-talets Sverige“, i Catharina Stenqvist & Marie Lindstedt Cronberg (red.), Dygder och laster - Förmoderna Perspektiv på tillvaron, Nordic Academic Press, Lund (2010), s. 142
  5. ^ Häll, Mikael: „Näckens dödliga dop: Manliga vattenväsen, död och förbjuden sexualitet i det tidigmoderna Sverige“, i Historisk tidskrift 2011: 3, Stockholm (2011), s. 609–610

Reference