Karel Šviha - Karel Šviha

Karel Šviha (11. června 1877 v Nový Bydžov - 29. června 1937 v Praha ) byl čeština politik v Rakousko-Uhersko.

Šviha pracoval jako soudce v Žamberk a byl členem Česká národní sociální strana. V roce 1907 byl zvolen do zemského parlamentu v Čechy, a v roce 1907 k Reichsrat (Císařská rada Rakouska-Uherska), kde pobýval do roku 1914. V roce 1911 se stal v parlamentu vůdcem stranické skupiny. V této roli podporoval pro-rakouskou politiku. Šviha byl autorem několika politických a ekonomických brožur.

Dne 8. dubna 1911 informoval právník jménem Paštika Josef Anýž, šéfredaktor pražských novin Národní listy, že Šviha byl tajný spolupracovník s policií v Praze, dostal krycí jméno „Wiener“ a dostával 800 krones za měsíc. Noviny byly úzce spjaty s Mladá česká párty; protože strana v té době vyjednávala volební koalici s národními socialisty, tato informace nebyla zveřejněna.

V roce 1914 se politická situace změnila a dne 4. března 1914 noviny zveřejnily obvinění; to zahájilo prudký politický protest proti „zrádci národa“, podobně jako v dřívější kampani proti Karel Sabina. Šviha přiznal kontakty s policistou Klímou, popřel však, že by byl policejním informátorem. Vzdal se svého parlamentního křesla a žaloval noviny. Během soudního sporu, v květnu 1914, nebyl Šviha schopen prokázat svou nevinu a důkladně zneuctěn opustil politiku. Mezi několika příznivci Švihy byl Tomáš Masaryk který později připustil, že se mýlil.[1]

Aféra zanechala v českém jazyce trvalou stopu: slova průšvih (být v nálevu) a prošvihnout (promarnit příležitost) pocházejí z příjmení Švihy.

Později Šviha pracoval na patentovém úřadu v Praze a po válka, jako právník pro Jindřich Waldes „továrna na knoflíky. Zemřel zapomenutý v roce 1937.

Po vytvoření Československo (1918) byl otevřen a vyšetřován pražský policejní archiv.[2] Bylo zjištěno, že Šviha využíval k udržování kontaktu policisty Arcivévoda František Ferdinand Rakouský (tehdejší nástupce vládnoucího monarchy), pro kterého vypracoval zprávy a politické analýzy. Tato práce byla hrazena z policejních prostředků.

Poznámky

  1. ^ Čapek, Karel. Hovory s TGM 2 (Jednání s Masarykem 2) (v češtině). p. 8.
  2. ^ „Zpráva československého parlamentu o vyšetřování pražského policejního archivu“ (v češtině). 1920. Citováno 2007-12-07.

Zdroje

(Všechny texty jsou v českém jazyce.)

  • Otto encyklopedie a Ottova encyklopedie nové éry. Položka online: [1].
  • Položka v Kdo byl kdo encyklopedie [2].
  • Přepisy ze soudu z roku 1914 byly publikovány v novinách v českém jazyce.

Knihy

  • Bohumil Nuska, Jiří Pernes: Kafkův proces a Švihova aféra (Kafkovy soud a Švihova aféra), 2000, ISBN  80-85947-60-9.
  • Pavel Marek: článek K Masarykově účast na Švihově aféře z roku 1914 (O účasti Masaryka v Švihově aféře) v Sborník příspěvků z 8. ročníku seminářů Masarykova muzea v Hodoníně (Sbírka referátů z 8. dílny v Masarykově muzeu v Hodoníně) tím, že Masarykovo muzeum v Hodoníně v roce 2001, strany 63–74. [3]