Kalanke proti Freie Hansestadt Bremen - Kalanke v Freie Hansestadt Bremen

Kalanke proti Freie Hansestadt Bremen (1995) C-450/93 je Němec a Pracovní právo EU případ týkající se pozitivní akce. Bylo kvalifikováno v Marschall proti Land Nordrhein Westfalen (1997) C-409/95.

Fakta

Pan Kalanke a žena byli vybráni do užšího výběru na povýšení na vedoucí pozici v oddělení městských parků. Oba byli stejně kvalifikovaní. Pravidla rady dávala automatickou prioritu ženám v odvětvích, kde byly nedostatečně zastoupeny, pokud měli stejnou kvalifikaci. To znamenalo méně než polovinu v jakékoli platové třídě. Pan Kalanke tvrdil, že jde o diskriminaci podle směrnice 76/207 / ES čl. 2 odst. 1 a čl. 2 odst. 4.

AG Tesauro dospěl k závěru, že by to bylo nezákonné. V bodě 28 uvedl: „Formální numerická rovnost je cíl, který může napomoci některým svědomím, ale zůstane iluzorní a zbavený veškeré podstaty, pokud nejde o opatření, která jsou skutečně předurčena k dosažení rovnosti, což však nebyl případ v tomto případě a každopádně se netvrdilo, že by některá taková opatření byla významná. V závěrečné analýze je nezbytná především podstatná změna ekonomického, sociálního a kulturního modelu, který je kořenem nerovností - změna, kterou jistě nepřinesou čísla a dialektické bitvy, které nyní probíhají defenzivní. “

Rozsudek

Evropský soudní dvůr rozhodl, že „pokud jsou ženy a muži, kteří kandidují na stejné povýšení, stejně kvalifikovaní, je třeba automaticky dát přednost ženám v odvětvích, kde jsou nedostatečně zastoupeny, znamená to diskriminaci na základě pohlaví“. Výjimku podle čl. 2 odst. 4 směrnice o rovném zacházení pro „opatření na podporu rovných příležitostí pro muže a ženy, zejména odstraněním stávajících nerovností, které ovlivňují příležitosti žen“, bylo nutno vykládat úzce.^[1]

17. října 1995. Následující rozsudek byl vynesen na veřejném zasedání v Lucemburku.1 Usnesením ze dne 22. června 1993, došlým u soudu dne 23. listopadu 1993, Bundesarbeitsgericht (Spolkový pracovní soud) předložil soudu žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podle článku 177 EHS Smlouva o dvou otázkách týkajících se výkladu čl. 2 odst. 1 a 4 směrnice Rady (76/207 / EHS) ze dne 9. února 1976 o provádění zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání vzdělávání a povýšení a pracovní podmínky. 2 Tyto otázky byly vzneseny v rámci sporu mezi žalobcem, panem Kalankem, a společností Freie Hansestadt Bremen (město Brémy). 3 Bod 4 Landesgleichstellungsgesetz ze dne 20. listopadu 1990 (dále jen „LGG;“ Brémy) Zákon o rovném zacházení pro muže a ženy ve veřejné službě) (Bremisches Gesetzblatt, s. 433) stanoví: „Jmenování, zařazení na úřední místo a povýšení“ (1) V případě jmenování (včetně usazení jako úředníka) nebo soudce), který není určen pro účely odborné přípravy, mají mít ženy, které mají stejnou kvalifikaci jako muži žádající o stejné místo, přednost v odvětvích, kde jsou nedostatečně zastoupeny. (2) V případě zařazení na pozici ve vysokém Pokud jde o platy, odměny a platové třídy, mají přednost ženy, které mají stejnou kvalifikaci jako muži žádající o stejné místo, pokud jsou nedostatečně zastoupeny. To platí také v případě zařazení na jinou oficiální funkci a povýšení ... (4) Kvalifikace se hodnotí výlučně podle požadavků povolání, obsazovaného místa nebo kariérního stupně. Součástí kvalifikace ve smyslu pododstavců 1 a 2 jsou specifické zkušenosti a schopnosti, jako jsou ty, které byly získány v důsledku práce v rodině, společenského závazku nebo neplacené činnosti, pokud jsou při plnění úkolů užitečné (5) Existuje nedostatečné zastoupení, pokud ženy netvoří alespoň polovinu zaměstnanců v jednotlivých platových, platových a platových třídách v příslušné personální skupině v rámci oddělení. To platí také pro úrovně funkcí stanovené v organizační struktuře. “4 Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že v závěrečné fázi náboru na pozici vedoucího sekce v oddělení parků v Brémách byli dva kandidáti, oba v B.A.T. platová třída III (viz ante, s. 317G – H), byli vybráni do užšího výběru: žalobce, držitel diplomu v zahradnictví a krajinářství, který pracoval od roku 1973 jako zahradnický zaměstnanec v oddělení parků a působil jako stálý asistent vedoucí sekce; a paní Glissmannová, držitelka diplomu v oboru zahradní architektury od roku 1983 a od roku 1975 také zaměstnána jako zahradnická zaměstnankyně v oddělení parků.5 Výbor zaměstnanců odmítl dát souhlas s propagací žalobce navrženou vedením oddělení parků . Odkaz na rozhodčí řízení vedl k doporučení ve prospěch žalobce. Výbor zaměstnanců poté uvedl, že rozhodčí řízení selhalo, a odvolal se na smírčí senát * 330, který se v rozhodnutí závazném pro zaměstnavatele domníval, že oba kandidáti jsou stejně kvalifikovaní, a proto by měla být dána přednost v souladu s LGG, před Arbeitsgericht (pracovní soud) žalobce tvrdil, že má lepší kvalifikaci než paní Glissmannová, což smírčí senát neuznal. Tvrdil, že z důvodu systému kvót společnost L.G.G. bylo neslučitelné s ústavou v Brémách, s Grundgesetz (německý základní zákon) a s odstavcem 611a B.G.B. (Německý občanský zákoník). Arbeitsgericht však jeho žádost zamítl a v odvolacím řízení Landesarbeitsgericht (regionální pracovní soud) .7 První senát Bundesarbeitsgericht, který vyslechl návrh žalobce na přezkum právní otázky, má za to, že toto rozhodnutí spor v zásadě závisí na použitelnosti LGG Zdůrazňuje, že pokud by smírčí senát nesprávně použil tento zákon, bylo by jeho rozhodnutí protiprávní, protože poskytlo výhodu, pouze z důvodu pohlaví, stejně kvalifikované kandidátce. Bundesarbeitsgericht přijímá zjištění Landesarbeitsgericht, podle kterého byli oba žalobci na tuto pozici stejně kvalifikovaní. Vzhledem k tomu, že je vázán rovněž zjištěním uvedeného soudu, že ženy jsou v oddělení parků nedostatečně zastoupeny, má za to, že smírčí rada byla podle čl. 4 odst. 2 LGG povinna odmítnout souhlas se jmenováním žalobce na volné místo .8 Bundesarbeitsgericht zdůrazňuje, že případ se netýká systému přísných kvót vyhrazujících určitý podíl pracovních míst pro ženy bez ohledu na jejich kvalifikaci, ale spíše systému kvót závislých na schopnostech kandidátů. Ženy nemají žádnou prioritu, pokud kandidáti obou pohlaví nejsou stejně kvalifikovaní.9 Předkládající soud má za to, že systém kvót je slučitelný s německými ústavními a zákonnými ustanoveními uvedenými v bodě 6 výše. Přesněji poukazuje na to, že bod 4 L.G.G. musí být vykládány v souladu s Grundgesetz v tom smyslu, že i když má být povýšení v zásadě upřednostňováno ženám, je třeba v příslušných případech učinit výjimky.10 Bere na vědomí řadu faktorů, které naznačují, že takový systém není neslučitelný se směrnicí (76/207 / EHS) .11 Vzhledem k tomu, že v tomto ohledu přetrvávají pochybnosti, Bundesarbeitsgericht přerušil řízení a požádal Soudní dvůr o rozhodnutí o následujících otázkách: „1) Musí být čl. 2 odst. 4 ) směrnice Rady (76/207 / EHS) vykládat v tom smyslu, že zahrnuje i zákonná ustanovení, podle nichž se při přidělení pozice ve vyšší platové třídě mají přednost ženy se stejnou kvalifikací jako muži žádající o stejnou pozici pokud jsou ženy nedostatečně zastoupeny, považuje se za nedostatečné zastoupení, pokud ženy netvoří alespoň polovinu zaměstnanců v jednotlivých platových třídách v příslušné personální skupině v rámci oddělení, které také leží na úrovních funkcí stanovených v organizačním schématu? “(2) Je-li otázka (1) zodpovězena záporně, musí být čl. 2 odst. 1 směrnice Rady (76/207 / EHS) vykládán s ohledem na * 331 zásadu proporcionality v tom smyslu, že není přípustné použít zákonná ustanovení, podle nichž se při přidělení pozice ve vyšší platové třídě mají přednost ženy se stejnou kvalifikací jako muži žádající o stejné místo, pokud ženy jsou nedostatečně zastoupeny, o nedostatečném zastoupení se uvažuje, pokud ženy netvoří alespoň polovinu zaměstnanců v jednotlivých platových třídách v příslušné personální skupině v rámci oddělení, což platí také pro úrovně funkcí stanovené v organizační schéma? “12 Obě otázky se snaží vyjasnit rozsah odchylky od zásady rovného zacházení povolené čl. 2 odst. 4 směrnice (76/207 / EHS), a měly by proto být zkoumány společně.13 Předkládající soud žádá , v zásadě to, zda čl. 2 odst. 1 a 4 směrnice (76/207 / EHS) brání vnitrostátním pravidlům, jako jsou pravidla v projednávané věci, která, pokud jsou kandidáti různého pohlaví, kteří jsou vybráni na povýšení, stejně kvalifikovaní, automaticky upřednostňují ženy v odvětvích, kde jsou nedostatečně zastoupeny, přičemž nedostatečné zastoupení se považuje za existující, když ženy netvoří alespoň polovinu zaměstnanců v jednotlivých platových třídách v příslušné personální skupině nebo na úrovních funkcí stanovených v organizační struktuře. 14 Ve svém předkládacím rozhodnutí předkládající soud zdůrazňuje, že takový systém kvót, jako je tento, může v budoucnu pomoci překonat nevýhody, kterým ženy v současnosti čelí a které přetrvávají minulé nerovnosti, jelikož si lidé zvykají vidět ženy také vyplňovat některé starší příspěvky. Tradiční přidělování určitých úkolů ženám a koncentrace žen na spodním konci stupnice jsou v rozporu s dnes platnými kritérii rovných práv. V této souvislosti předkládající soud uvádí údaje ilustrující nízký podíl žen ve vyšších kariérních řadách mezi zaměstnanci měst v Brémách, zejména pokud jsou vyloučena odvětví, jako je vzdělávání, kde je nyní zjištěna přítomnost žen na vyšších pozicích. účelem směrnice (76/207 / EHS) je, jak je uvedeno v čl. 1 odst. 1, provést v členských státech zásadu rovného zacházení pro muže a ženy, mimo jiné pokud jde o přístup k zaměstnání, včetně povýšení . Ustanovení čl. 2 odst. 1 stanoví, že zásada rovného zacházení znamená, že „nedojde k žádné diskriminaci na základě pohlaví, ať už přímo či nepřímo.“ 16 Vnitrostátní pravidlo, že pokud jsou muži a ženy, kteří jsou kandidáty na stejné povýšení, stejně s kvalifikací mají ženy automaticky přednost v odvětvích, kde jsou nedostatečně zastoupeny, včetně diskriminace na základě pohlaví.17 Je však třeba posoudit, zda je takové vnitrostátní pravidlo přípustné podle čl. 2 odst. 4, který stanoví, že směrnice (76/207 / EHS): „nejsou jí dotčena opatření na podporu rovných příležitostí pro muže a ženy, zejména odstraněním stávajících nerovností, které ovlivňují příležitosti žen…“ 18 Toto ustanovení je konkrétně a výlučně navrženo tak, aby umožňovalo opatření, která mají diskriminační vzhled * 332 mají za cíl eliminovat nebo omezit skutečné případy nerovnosti, které mohou existovat v realitě společenského života: viz Evropská komise an Communities v. French Republic (Věc 312/86) [1988] E.C.R. 6315, 6336, odst. 15.19 Umožňuje tak vnitrostátní opatření týkající se přístupu k zaměstnání, včetně povýšení, která ženám poskytují zvláštní výhodu s cílem zlepšit jejich schopnost konkurovat na trhu práce a usilovat o rovnocennou kariéru s muži.20 Jelikož Rada ve třetím bodě odůvodnění preambule doporučení (84/635 / EHS) ze dne 13. prosince 1984 o podpoře pozitivní akce pro ženy považovala: „stávající právní ustanovení o rovném zacházení, která mají za cíl přiznat práva jednotlivcům, jsou nedostatečná za odstranění všech existujících nerovností, pokud nebudou přijata paralelní opatření vládami, oběma průmyslovými stranami a dalšími dotčenými subjekty, aby se zabránilo nepříznivým účinkům na zaměstnanost žen, které vyplývají ze sociálních postojů, chování a struktur; … “21 Nicméně jakožto odchylku od individuálního práva stanoveného ve směrnici (76/207 / EHS) musí být čl. 2 odst. 4 vykládán striktně: viz Johnston v. Chief Constable z Royal Ulster Constabulary (věc 222/84 ) [1987] ICR 83, 104, odst. 36.22 Vnitrostátní pravidla, která zaručují absolutní a bezpodmínečnou prioritu žen při jmenování nebo povýšení, jdou nad rámec prosazování rovných příležitostí a překračují meze výjimky uvedené v čl. 2 odst. 4 směrnice (76/207 / EHS) .23 Kromě toho, pokud usiluje o dosažení rovného zastoupení mužů a žen ve všech stupních a úrovních v rámci resortu, takový systém nahrazuje rovnost příležitostí, jak je uvedeno v čl. 2 odst. 4, k výsledku, kterého lze dosáhnout pouze poskytnutím takové rovnosti příležitostí. 24 Odpověď na otázky předkládajícího soudu tedy musí být taková, že čl. 2 odst. 1 a 4 směrnice (76/207 / EHS) brání vnitrostátním pravidlům, jako jsou pravidla v projednávané věci, která v případě, že kandidáti různých pohlaví do užšího výběru postoupí jsou stejně kvalifikovaní, automaticky upřednostňují ženy v odvětvích, kde jsou nedostatečně zastoupeny, přičemž nedostatečné zastoupení se považuje za existující, pokud ženy netvoří alespoň polovinu zaměstnanců v jednotlivých l platové třídy v příslušné personální skupině nebo na úrovních funkcí stanovených v organizační struktuře. náklady25 Náklady vynaložené Spojeným královstvím a Komisí Evropských společenství, které předložily vyjádření soudu, se nenahrazují. Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Z těchto důvodů soud v odpovědi na položené otázky usnesením Bundesarbeitsgericht usnesením ze dne 22. června 1993, rozhodl takto:

• 333

Čl. 2 odst. 1 a 4 směrnice Rady (76/207 / EHS) ze dne 9. února 1976 o provádění zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a pracovní podmínky vylučuje taková vnitrostátní pravidla, jako jsou pravidla v projednávané věci, která v případě, že kandidáti různého pohlaví, kteří jsou vybráni na povýšení, mají stejnou kvalifikaci, automaticky upřednostňují ženy v odvětvích, kde jsou nedostatečně zastoupeny, přičemž nedostatečné zastoupení je považováno za existující, pokud ženy nedělají alespoň polovinu zaměstnanců v jednotlivých platových třídách v příslušné personální skupině nebo na úrovních funkcí stanovených v organizační tabulce.

Viz také

Poznámky

Reference

• S Fredman, „Reverzní diskriminace“ (1997) 113 LQR 575

externí odkazy