Evropská cena za vědu Körber - Körber European Science Prize
The Evropská cena za vědu Körber předkládá každoročně Nadace Körber v Hamburg ctít vynikající vědce pracující v Evropa za jejich slibné výzkumné projekty. Cena je obdařena milionem EUR (do roku 2018: 750 000 EUR) a podporuje výzkumné projekty v EU humanitní vědy a fyzikální vědy.[1]
Dějiny
Cenu inicioval podnikatel Kurt A. Körber s pomocí Reimara Lüsta, prezidenta Společnost Maxe Plancka. První cena byla udělena v roce 1985. Nejprve byly oceněny evropské výzkumné týmy, ale od roku 2005 se kvalifikují pouze jednotlivci.[2]
Výběrový proces
Kandidáti na cenu nemusí být z Evropy, ale musí žít v Evropě.[3] Renomovaní vědci z celé Evropy, seskupení do dvou výborů pro vyhledávání, vybírají slibné kandidáty. Ceny jsou každoroční a střídají se mezi vědami o živé přírodě a přírodními vědami. Ti, kteří jsou zařazeni do užšího výběru, jsou poté požádáni o předložení podrobného návrhu výzkumného projektu, který je poté posouzen ve dvou kolech hodnocení vyhledávací komisí. Práce Výboru pro vyhledávání je podporována mezinárodními odborníky. Maximálně pět kandidátů je následně doporučeno správní radě, která na základě souhrnu odborných hodnocení, předchozích publikací a historie vědecké kariéry rozhodne o novém výherci. Osobní aplikace není povolena.
Cenové peníze
Všichni výherci obdrží certifikát a 1 milion EUR (do roku 2008: 750 000 EUR) finanční odměnu. Výherci si mohou ponechat 10 procent peněz pro sebe a zbytek musí vynaložit na výzkum v Evropě za tři až pět let. Kromě těchto omezení mohou sami rozhodnout, jak peníze použít.[3]
Prezentace
Cena se každoročně uděluje ve Velké síni Hamburská radnice za přítomnosti starosty Svobodného a hanzovního města Hamburk a 600 hostů z oblasti vědy, průmyslu, politiky a společnosti.
Vítězové
- 1985: Aplikace rázových vln v medicíně, Walter Brendel, Michael Delius, Georg Enders, Joseph Holl, Gustav Paumgartner, Tilman Sauerbruch
- 1985: Technologie zpětného lití, Teodor Balevski, Rumen Batschvarov, Emil Momtschilov, Dragan Nenov, Rangel Zvetkov
- 1986: Retrovirový výzkum (AIDS ), Jean-Claude Gluckman, Sven Haahr, George Janossy, David Klatzmann, Luc Montagnier, Paul Rácz
- 1987: Další vývoj Elektronová holografie Karl-Heinz Herrmann, Friedrich Lenz, Hannes Lichte, Gottfried Möllenstedt
- 1987: Vytváření ultra nízkých teplot, Riitta Hari Matti Krusius, Olli V. Lounasmaa Martti Salomaa
- 1988: Rozšíření Hamburku Pyrolytická technika zničit toxické odpady, Alfons Buekens, Vasilij Dragalov, Walter Kaminský, Hansjörg Sinn
- 1989: Aktivní látky z rostlinných buněčných kultur, Christian Brunold, Yury Y. Gleba, Lutz Nover, J. David Phillipson, Elmar Weiler, Meinhart H. Zenk
- 1990: Předpovídání krátkodobých změn klimatu, Lennart Bengtsson, Bert Bolin, Klaus Ferdinand Hasselmann
- 1991: Rozpoznávání a prevence rakoviny způsobené chemickými látkami v životním prostředí, Lars Ehrenberg, Dietrich Henschler, Werner Lutz, Hans-Günter Neumann
- 1992: Šíření a přeměna kontaminantů v podzemních vodách, Philippe Behra, Wolfgang Kinzelbach, Ludwig Luckner, René Schwarzenbach Laura Sigg
- 1993: Bionika chůze: Technická aplikace biologických znalostí, Felix Chernousko, François Clarac, Holk Cruse, Friedrich Pfeiffer
- 1994: Moderní šlechtění rostlin: od buňky k rostlině, Dénes Dudits, Dirk Inzé, Anne Marie Lambert, Horst Lörz
- 1995: Genetické sondy ve výzkumu životního prostředí a medicíně, Rudolf Amann, Erik C. Böttger, Ulf B. Göbel, Bo Barker Jørgensen, Niels Peter Revsbech, Karl-Heinz Schleifer, Jiří Wanner
- 1996: The Habitat of Treetops in the Tropics, Pierre Charles-Dominique, Antoine Cleef, Gerhard Gottsberger, Bert Hölldobler, Karl E. Linsenmair, Ulrich Lüttge
- 1996: Computer-Assisted Design of Materials, Michael Ashby, Yves Bréchet, Michel Rappaz
- 1997: Mutantní myší modely v klinickém výzkumu, Pawel Kisielow, Klaus Rajewsky, Harald von Boehmer
- 1998: Magnetická rezonance s Helium-3, Werner Heil, Michèle Leduc, Ernst-Wilhelm Otten, Manfred Thelen
- 1998: Elektronické mikronózy pro zvýšení bezpečnosti na pracovišti, Henry Baltes, Wolfgang Göpel, Massimo Rudan
- 1999: High-Altitude Platforms for Telecommunications, Bernd Kröplin, Per Lindstrand, John Adrian Pyle, Michael André Rehmet
- 2000: Perception of Shape in Technology with Insights from Nature, Rodney Douglas, Amiram Grinvald, Randolf Menzel, Vlk Singer, Christoph von der Malsburg
- 2001: Optimalizované plodiny prostřednictvím genetického inženýrství, Wolf-Bernd Frommer, Rainer Hedrich, Enrico Martinoia, Dale Sanders Norbert Sauer
- 2002: Hojení ran bez švů pomocí tkáňového inženýrství, Mark W. J. Ferguson, Jeffrey A. Hubbell, Cay M. Kielty, Björn Stark, Michael G. Walker
- 2003: Molekulární chodítka poháněná světlem, Ben Feringa, Martin Möller, Justin Molloy, Niek F. van Hulst
- 2004: Terapie pro novou skupinu dědičných nemocí, Markus Aebi Thierry Hennet, Jaak Jaeken, Ludwig Lehle, Gert Matthijs, Kurt von Figura
- 2005: Vezměte světlo na nové cesty, Philip Russell
- 2006: Chaperons skládání bílkovin v biotechnologiích a medicíně, Franz-Ulrich Hartl
- 2007: Automatizovaná syntéza očkování sacharidů proti tropickým chorobám, Peter Seeberger
- 2008: Drogy k boji proti rakovině a stárnutí, Maria Blasco
- 2009: Grafen nejtenčí materiál ve vesmíru, Andre Geim
- 2010: Auxin - Porozumění růstu rostlin, Jiří Friml
- 2011: Mikroskopie STED, Stefan Hell
- 2012: Průkopnické práce na Proteome, Matthias Mann.[4]
- 2013: Immanuel Bloch
- 2014: May-Britt Moser a Edvard Moser
- 2015: Multiferroics, Nicola Spaldin[5]
- 2016: Hans Clevers
- 2017: Karsten Danzmann, protože on a jeho tým vyvinuli klíčové technologie, včetně vysoce přesných laserů, které LIGO byli schopni Přímo zjištěno gravitační vlny v roce 2015.[6]
- 2018: Svante Pääbo, za jeho průkopnické úspěchy v oblasti paleogenetika.[7]
- 2019: Bernhard Schölkopf, za vývoj matematických metod, které významně přispěly k tomu, aby umělá inteligence (AI) dosáhla svých posledních výšek.[8]
- 2020: Botond Roska,[9] za revoluci oftalmologie.
Reference
- ^ „Evropská cena za vědu Körber“. University of Erlangen – Norimberk. Citováno 23. září 2017.
- ^ Körber Foundation: „Vynikající mozek. 25 let špičkové vědy“ 2009, s. 4 a násl.
- ^ A b Pokyny pro udělování evropské ceny za vědu Körber (pdf), Körber-Stiftung, červen 2011, vyvoláno 5. dubna 2016[trvalý mrtvý odkaz ]
- ^ „Matthias Mann - vítěz ceny 2012“. Evropská cena za vědu Körber. Körber-Stiftung. Archivovány od originál dne 5. dubna 2015. Citováno 5. dubna 2016.
- ^ „Nicola Spaldin získává Körberovu cenu za rok 2015“ (pdf). Evropská cena za vědu Körber. Körber-Stiftung. 27. srpna 2015. Citováno 5. dubna 2016.[trvalý mrtvý odkaz ]
- ^ „Karsten Danzmann získala Körberovu cenu za rok 2017“ (pdf). Evropská cena za vědu Körber. Körber-Stiftung. 7. září 2017. Citováno 23. září 2017.
- ^ „Revoluční pohledy na počátky lidstva, Körberova cena 2018“ (pdf). Evropská cena za vědu Körber. Körber-Stiftung. 23. srpna 2018. Citováno 8. září 2018.
- ^ Evropská cena za vědu Körber 2019
- ^ Ramsel, Yannick (26. srpna 2020). „Mister Netzhaut“. Die Zeit (v němčině). Hamburg. Citováno 7. září 2020.