Julius Anton Glaser - Julius Anton Glaser
Julius Anton Glaser | |
|---|---|
 Julius Anton Glaser. | |
| narozený | Joshua Glaser 19. března 1831 |
| Zemřel | 26. prosince 1885 (ve věku 54) |
| Národnost | rakouský |
| obsazení | Právník |
| Manžel (y) | Wilhelmine Löwenthal |
Julius Anton Glaser (narozený Joshua Glaser[1] 19. Března 1831 - 26. Prosince 1885) byl rakouský právník a klasicko-liberální politik. Spolu s Joseph Unger je považován za jednoho ze zakladatelů moderní rakouské jurisprudence.
Připojil se k Auersperg kabinetu jako ministr spravedlnosti v roce 1871. Po rezignaci na tento úřad v roce 1879 byl jmenován generálním prokurátorem Vídeňský kasační soud, kterou zastával až do své smrti. Glaser byl prominentním představitelem společnosti Rakouský vysoký liberalismus, se zvláštním důrazem na kulturní a politickou prevahu německé části říše. Byl odpovědný za několik liberálních trestněprávních reforem, zejména rakouského trestního řádu z roku 1873, a zasazoval se o zrušení trestu smrti.
Život
Narozen v Postelberg, Čechy rodině židovských obchodníků se skromnými prostředky,[2] Glaser později konvertoval ke křesťanství. V roce 1849, ve věku 18 let, dosáhl doktorátu filozofie na Univerzita v Curychu a získal si reputaci kriminalisty díky monografii o anglickém a skotském trestním řízení (Das englisch-schottische Strafverfahren, Vídeň, 1850). V roce 1854, poté, co také získal doktorát práv ve Vídni, dosáhl habilitace tak jako Privatdozent pro rakouské trestní právo na Vídeňská univerzita. V roce 1856 byl jmenován docentem trestního práva,[3] a v roce 1860 obyčejný profesor.[1]
V roce 1871 vstoupil do Auersperg kabinet jako ministr spravedlnosti.[4] V roce 1879 rezignoval na tuto funkci a byl jmenován generálním prokurátorem u vídeňského kasačního soudu, který zastával až do své smrti. V letech 1871 až 1879 zastupoval Vídeň ve Sněmovně reprezentantů jako člen liberální strany a později se stal členem Sněmovny lordů.[1] Významný představitel rakouského vysokého liberalismu zdůraznil zejména kulturní a politickou prevahu německé části říše.[4]
Zemřel v roce 1885 zápal plic, zanechal po sobě vdovu, Wilhelmine (rozená Löwenthal), syna a dvě dcery. Získali dědičný titul Freiherr ke kterému ho Glaserova výzdoba opravňovala.[2]
Dědictví
Popsáno jako „liberální reformátor rakouského trestního práva“,[5] spolu s Joseph Unger je považován za jednoho ze zakladatelů moderní rakouské jurisprudence.[6] Glaserovým hlavním legislativním úspěchem byl rakouský trestní řád z roku 1873, první rakouský zákoník, který zavedl zásady bezprostřednosti a publicity, soud porotou, a zkušební verze na základě konkrétních poplatků (Anklageprinzip).[4] Jako vědec si ho nejlépe pamatuje jeho Příručka trestního řízení (1883/85), systematický přehled německého trestního řízení s rozsáhlými srovnávacími a historickými poznámkami.[4] Obhajoval zavedení porotních soudů a postavil se proti trestu smrti.[3]
Mimo jiné byl vyznamenán Velkokřížem Řád Leopolda a udělal rytíře z Řád železné koruny. Mramorový reliéfní portrét od Zumbusch[2] zdobí Arkádové nádvoří Vídeňské univerzity, první sochu, která tam byla umístěna.[3]
Známá díla
- Anklage, Wahrspruch und Rechtsmittel im englischen Schwurgerichtsverfahren. Erlangen, Enke, 1866, dotisk 1997, ISBN 3-8051-0395-6
- Das englisch-schottische Strafverfahren, Vídeň, 1850
- Abhandlungen aus dem österreichischen Strafrecht, Vídeň 1858
- Anklage, Wahrspruch und Rechtsmittel im englischen Schwurgerichtsverfahren, Erlangen, 1866
- Gesammelte kleinere Schriften über Strafrecht, Zivil- und Strafprozeß, Vídeň, 1868
- Studien zum Entwurf des österreichischen Strafgesetzes über Verbrechen und Vergehen, Vídeň, 1871
- Schwurgerichtliche Erörterungen, Vídeň, 1875
- Beiträge zur Lehre vom Beweis im Strafprozeß, Lipsko, 1883
Reference
- ^ A b C Singer & Haneman 1906.
- ^ A b C Benedikt 1904, str. 372-80.
- ^ A b C Učenci v kameni a bronzu: Památky na arkádovém nádvoří vídeňské univerzity. Böhlau Verlag Wien. 2008. str. 57. ISBN 978-3-205-78224-7.
- ^ A b C d Neumair 2001, str. 246.
- ^ Janik & Veigl 1998, str. 69.
- ^ Hornung 1899, str. 64.
- Bibliografie
Tento článek včlení text z publikace nyní v veřejná doména: Isidore Singer a Frederick T. Haneman (1901–1906). „Glaser, Julius Anton“. v Zpěvák, Isidore; et al. (eds.). Židovská encyklopedie. New York: Funk & Wagnalls.- Benedikt, Edmund (1904). Glaser, Julius (v němčině). Allgemeine Deutsche Biographie (ADB) (v němčině) 49, Lipsko: Duncker & Humblot.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Glaser, Wilhelmine (1888). : Julius Glaser. Bibliograf (v němčině). Verzeichn. s. Werke, Abhandl., Gesetzentwürfe u. Reden. (Vorr .: Josef Unger), Vídeň.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Hornung, Ernest William (1899). Raffles, amatérský crackář. University of Nebraska Press. ISBN 0-8032-0869-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Janik, Allan; Veigl, Hans (1. ledna 1998). Wittgenstein ve Vídni: Biografická exkurze městem a jeho historií. Springer. p.69. ISBN 978-3-211-83077-2.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Neumair, Michael (2001). „Glaser, Julius“. V Michael Stolleis (ed.). Juristen: ein biographisches Lexikon; von der Antike bis zum 20. Jahrhundert (v němčině) (2. vyd.). München: Beck. ISBN 3-406-45957-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Zpěvák, Isidore; Adler, Cyrus (1916). Židovská encyklopedie: Popisný záznam o historii, náboženství, literatuře a zvycích židovského lidu od nejstarších dob po současnost. Funk a Wagnalls.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Tento článek včlení text z publikace nyní v 