Joy Mukanyange - Joy Mukanyange
Joy Mukanyange | |
---|---|
Na konferenci v roce 2013 | |
Osobní údaje | |
narozený | 1950 Provincie Gikongoro, Rwanda-Urundi |
Národnost | Rwandský |
Politická strana | Vlastenecká fronta ve Rwandě |
Vzdělávání | Makerere University |
obsazení | Velvyslanec a aktivista |
Joy Mukanyange je Rwandský diplomat a aktivista. Působila jako velvyslankyně v Tanzanii a později v Keni.
Život
Joy Mukanyange byla přivedena na Gikongoro rodinou, která se vyhýbala konfliktům. Po útocích na Tutsi[1] ve Rwandě její rodina uprchla v roce 1959 do uprchlického tábora v Ugandě. Byla vychována v jižní Ugandě. Šla na Makerere University v Ugandě a promovala s vyznamenáním v literatuře. Během 80. let žila v Nairobi v Keni, kde byla sekretářkou sdružení Nyampinga, které se staralo o rwandské uprchlíky v Keni.[1]
Po Rwandská genocida se stala velvyslankyní Rwandy v Tanzanii[1] a byla to rwandská úřednice, která se zúčastnila odsouzení jejího bývalého předsedy vlády v září 1998. Myslela si, že je to spravedlivé Jean Kambanda dostal doživotní trest a poznamenal, že Rwanda „nehledá pomstu“.[2]
V roce 1999 se stala velvyslankyní Rwandy v Keni, kterou zastávala do roku 2002.[1] Mukanyangeová byla stálým zástupcem její země pro UNEP a UNCHS.[3]
V roce 2014 informovala o dobrém pokroku, kterého její země dosáhla v oblasti zlepšování rovnosti žen a mužů. To bylo v její roli mluvčí poradenské společnosti se sídlem v Kigali. Vládu ve Rwandě tvoří 64% většina žen, i když tento poměr je v kabinetu v zásadě obrácen. 50% soudnictví tvoří ženy, i když v EU pouze 30% Gacaca soudy. 98% rwandských žen dostává předporodní péči a počet dívek zapsaných do škol převyšuje chlapce a obě jsou vyšší než 95%.[4]
Reference
- ^ A b C d Joy Muknyange, InclusiveSecrity.org, Citováno 29. března 2016
- ^ Rwandský expremiér dostane doživotní termín, Ann M. Simmons, 5. září 1998, LA Times, Citováno 29. března 2016
- ^ Zpráva od ředitele exec, UNEP, Citováno 29. března 2016
- ^ Pekingské prohlášení: Jak si vedla Rwanda?, Ivan Ngoboka, NewTimes, Citováno 29. března 2016