Jovan Tekelija - Jovan Tekelija
Jovan Popović Tekelija | |
---|---|
![]() Jovan Tekelija, první polovina 18. století | |
Nativní jméno | Јован Поповић Текелија |
narozený | C. 1660[1] Arad, Osmanská říše (moderní doba Rumunsko ) |
Zemřel | C. 1721–1722 Arad, Habsburská monarchie |
Věrnost | ![]() |
Hodnost |
|
Jednotka | Srbská milice |
Zadržené příkazy | |
Bitvy / války | |
Ocenění | Povýšený císařem Joseph I. (1706) |
Vztahy | Sava Tekelija |
Jovan Tekelija(asi 1660 - asi 1721–1722) byl a Srb armádní důstojník sloužící v Habsburská armáda. Jako velitel Srbská milice, Tekelija se účastnil mnoha bitev, které se odlišovaly zejména během Bitva o Zentu v roce 1697 kde Osmanská říše utrpěl ohromující porážku. Za své zásluhy byl jmenován kapitánem srbské milice v Aradu a povýšen do šlechtického stavu císařem Joseph I..
Rodina

Jovan Popović Tekelija se narodil v Arad[2] nebo v Csanád[3] jako první známý člen významné srbské rodiny Popović Tekelija.[4]
Vojenská kariéra
V raném věku se Tekelija připojil k rakouské armádě. Po rakouském zajetí Bělehradu v roce 1689 byl povýšen do hodnosti kapitána se zvláštním postavením průkopníka rakouské armády ve Voivodině a na jejích sousedních územích.[3] Tekelija bojovala v Bitva o Budín (1686).[5]
Společnost Tekelija hrála v EU zvláště důležitou roli Bitva o Zentu se konala v roce 1697, hlavní bitva, která skončila osmanskou nadvládu v Evropě. Před bitvou držela Tekelija pozici kapitána Senty.[3] 11. září Tekelija prorazila k válečné radě v Bečeji a informovala ji Princ Eugene Savojský, jejíž síly byly v Szenttamási a Bečeji, které se Osmané chystali překročit Tisa řeka a odejít Bačka.[6][2] Princ Eugene poté požádal Tekeliju, aby vedla císařskou armádu přes bažiny a močály do zadní části tábora Turků[7] jak padala noc.[8][9] Polovina osmanské armády byla na opačném břehu a překvapení bylo celkem, zemřelo 30 000 vojáků Osmanů, včetně velkovezíra.[10]
Jako odměnu za důležitou roli, kterou hrál během bitvy u Zenty, byl Tekelija jmenován kapitánem Srbská milice v Aradu v roce 1698.[11] V roce 1706 byl povýšen do šlechtického stavu císařem Josefem I. V roce 1710 poslali plukovníci Tekelija a Vulin Potisac kapitána Bogdana Popoviće, aby vyjednával s Ruskem o spolupráci mezi Srby a Ruskem ve válce proti Osmanské říši.[12]
Tekelija zemřel v roce 1721[13] nebo v roce 1722. Jeho nástupcem byl Đurka Šević,[14] otec Jovan Šević.
Viz také
Reference
- ^ Zbornik Matice srpske za istoriju. Матица. 2003. s. 202.
... Јован Текелија, рођен у другој половини 17. века, највероватније 60-их
- ^ A b (Popović 1990, str. 170)
- ^ A b C Владан Гавриловић, "Породица Текелија", Програм међународног научног скупа "Сеоба Срба у Руско царство половином 18. века" Музеј Војводине, 7 - 8. маја 2003. Нови Сад, Србија Ø Црна Гора, strana 386
- ^ Владан Гавриловић, "Породица Текелија", Програм међународног научног скупа "Сеоба Срба у Руско царство половином 18. века" Музеј Војводине, 7 - 8. маја 2003. Нови Сад, Србија Ø Црна Гора, strana 386
- ^ (SKZ 1993, str. 499) "У опсади Будима, који је освојен 2. септембра 1686, према једној белешци учествовао је и Јован Текелија из Арада, потоњи старешина Потиско-поморишке војне границе."
- ^ Vojska (v srbštině). Vojnoizdavački i novinski centar. 1993. s. 31.
- ^ (Gavrilović 1993, str. 26)
- ^ Revue historique. Institut. 1963. str. 4.
- ^ Revue historique. Institut. 1963. str. 4.
Највећу ратничку заслугу стекао је Јован Текелија тиме што је војску принца Евгена Савојскога по звездама провео 1697. године Турцима за леђа и тако несумњиво помогао победи код Сенте.
- ^ Samardžić a Duškov 1993, str. 50.
- ^ (Cerović 2002, str. 36): „Већ следеће, 1698. године, у знак признања, Јован Текелија је поста- вљен за капетана Српске милу
- ^ Jugoslavija SSSR. Društvo za kulturnu saradnju Jugoslavije sa SSSR. 1946. str. 18.
- ^ (Popović 1990, str. 171)
- ^ Bogoslovski glasnik. 1902. str. 25.
Оберкапетан арадски био је Јован Текелија Поповић, a после његове смрти замени га Ђурка Шевић.
Zdroje
- Popović, Dušan J. (1990). Srbi u Vojvodini. Matica srpska.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Cerović, Ljubivoje (2002). Srbi u Ukrajini. Muzej Vojvodine.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Gavrilović, Slavko (1993). Iz istorije Srba u Hrvatskoj, Slavoniji i Ugarskoj: XV-XIX vek. Filip Višnjić.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Samardžić, R .; Duškov, M. (1993). Srbové v evropské civilizaci. Balkanološki Institut Beograd: Posebna izdanja. Nova. ISBN 978-86-7583-015-3.