Jouni Inkala - Jouni Inkala - Wikipedia
Jouni Inkala | |
|---|---|
| narozený | 15.dubna 1966 Kemi, Finsko |
Jouni Mikael Inkala se narodil 15. dubna 1966 v Kemi, Finsko. Do roku 2005 vydal sedm básnických sbírek, z nichž nejnovější byly Kirjoittamaton (Unwritten, 2002) a Sarveisaikoja (Období stratum rohovky, 2005). Jouni Inkala narazí Anton Čechov, Joseph Brodsky a Ludwig Wittgenstein, mimo jiné ve své básnické sbírce Kirjoittamaton[1] který se blíží svým semi-fiktivním předmětům s ostrými zvraty a sarkastickými asidy.
První dílo Jouni Inkala Tässä sen reuna (The Edge of It) obdržel Cena J. H. Erkka v roce 1992. Po první Inkalově básnické sbírce básník dvakrát nebo třikrát silně změnil své postoje a Inkalovi čtenáři to mohli vidět v jeho „básnické gramatice“. Rovněž důrazně učinil přístup k Křesťanská mystika a zprostředkování přírody. Inkala používá jasné snímky bez technické izolace. Syntaktická pružnost v kombinaci s hlubokým myšlením a konkrétním výrazem činí jeho poezii dobře vyváženou.
Názvy sbírek, Huonetta ja sukua (Pokoj a rodina, 1994) a Pyhien seura (Společnost Svatí, 1996), viz bible a k náboženské tradici, ale používají převážně stejný materiál jako jeho zástupce. Zejména první ze dvou sbírek se vyznačuje dlouhými, otevřenými a uzavřenými větami, jazyk vzdoruje smyslu a sám se stává subjektem. Ve sbírce Sille joka jää (Pro toho, kdo zůstane, 1998) Biblický události a náboženská témata ve skutečnosti tvoří rámec, na který se básně mohou vztahovat. Hlas v těchto básních je nicméně stejný jako předtím. Existuje několik dramatických vnějších událostí, spíše vnitřní a vnější vize uspějí v zastavení času a umožňují tak jazyku a myšlenkám převzít vlastní cestu.
V objemu Autiomaaretki (Cesta pouští, 2000), přechody jsou rychlejší než dříve. Zanechání zbytečné výřečnosti světa jasně přineslo vnímavé svobody básní. Básně, které se odehrávají v obchodě s nástroji, Viking Muzeum, na zimní večer nebo v Finnmark v Norsko Zdá se, že se vrátil jak k náladě svého debutu, tak stylisticky k tradiční finské moderně. Hodně literatury pojednává o myšlence „jinakosti“, přesto Inkala ve svých básních dokazuje, že lidské bytosti jsou vždy součástí většího, záměrného řádu, za který bychom se měli radovat a děkovat.
Inkala dokáže prokázat sémantickou přesnost a smysl pro vztahy. Jeho básně byly přeloženy do desítek jazyků a publikovány v různých antologiích a literárních časopisech. Inkala vydala v roce 1995 překladatelskou sbírku Aus dem Hause und dem Geschlechte (z finštiny do němčiny přeložil Stefan Moster). Inkala studovala filozofii, intelektuální historii a srovnávací literaturu na univerzitách v Oulu a Helsinkách (University of Helsinki: Licentiate in Philosophy, 1991). V letech 1991–1994 pracoval jako publicista v různých periodikách a jako lektor na katedře srovnávací literatury na Helsinské univerzitě. Inkala opustil svou univerzitní kariéru pro poezii.
Finské sbírky básní Jouni Inkala
- Tässä sen reuna (WSOY, 1992)
- Huonetta ja sukua (WSOY, 1994)
- Pyhien seura (WSOY, 1996)
- Sille joka jää (WSOY, 1998)
- Autiomaaretki (WSOY, 2000)
- Kirjoittamaton (WSOY, 2002)
- Sarveisaikoja (WSOY, 2005)
- Minkä tietäminen on ihmiselle välttämätöntä (WSOY, 2008)
- Kemosynteesi (Siltala, 2011)
- Kesto se vyhýbá (Siltala, 2013)
- Vakiot ja muuttujat (Siltala, 2015)
- Nähty. Elämä (Siltala, 2015)
Viz také
Poznámky
- ^ Jouni Inkala: Můžeš mi napsat čáru? Básně z Kirjoittamaton („Unwritten“, WSOY, 2002), překládal Anselm Hollo, v periodiku „KNIHY z Finska“, 1/2003.
