Josef Jindřich Šechtl - Josef Jindřich Šechtl
Josef Jindřich Šechtl (9. května 1877 - 24. února 1954) byl a čeština fotograf kdo se specializoval na fotožurnalistika a portrétní fotografie. Po smrti svého otce, fotografa Ignác Šechtl, Josef zdědil fotografické ateliéry Šechtl & Voseček.
Raná léta
Josef Jindřich Šechtl se narodil v roce Tábor, Jižní Čechy, 9. května 1877, jako druhé ze tří dětí. Jeho otec, Ignác Šechtl, otevřel svůj fotografický ateliér v Táboře v roce 1876, a tak Josefa Jindřicha ovlivnila fotografie z dětství.
Po ukončení střední školy v Táboře se chlapec zvláště zajímal chemigrafie (metoda tisku fotografií). V roce 1891 (ve věku 14 let) nastoupil jako praktikant do polygrafické továrny Jana Vilíma v r. Praha. Po dvou letech, v roce 1893, změnil zaměstnání, aby pracoval jako fotograf v ateliéru František Krátký v Kolín. Krátkého studio se specializovalo na stereoskopie a publikování fotografií jako vzdělávacích nástrojů,[1] umožňující Josefu Jindřichovi dále rozvíjet jeho zájmy ve fotografickém tisku.[2] Jeho vysvědčení o ukončeném učňovském oboru, které napsal v roce 1906 jeho otec Ignác Šechtl, potvrzuje rovněž studium v ateliérech Šechtl a Voseček v období 1892–1895, patrně souběžně s jeho prací v Praze a Kolíně. Ve 22 letech po vojenské službě (1898–1899) nastoupil do práce v přidruženém ateliéru Šechtl & Voseček v Černovice u Tábora, město nedaleko Tábora. V této době cestoval jeho otec Ignác se svým kinematografem (filmy) a Táborské studio vedl Ignácovo partner Jan Voseček.
Fotografická kariéra
Josef Jindřich Šechtl měl o fotografii nejrůznější zájmy portrétní fotografie, fotožurnalistika, dokumentující změny ve městě Tábor fotografie architektury, film, barevná fotografie pomocí Autochrom proces, pouliční fotografie pomocí brzy Leica fotoaparát a fotografie výtvarného umění ovlivněn fotografickým piktorialismus (včetně použití bromolejový proces ).
Jelikož fotografie z ateliéru Šechtl & Voseček nejsou obvykle podepsány konkrétním fotografem, není jasné, které fotografie pořízené v letech 1897–1911 pořídili Josef Jindřich nebo Ignác Šechtl. Vliv Josefa Jindřicha na práci studia je však patrný. Krátce po začátku své kariéry začalo studio vydávat velké fotografické eseje o významných událostech a produkovalo pohlednice s podpisem Šechtl a Voseček. Nejdříve z těchto větších fotografických esejů - z výstavy v Sedlčany, Sokol gymnastický festival (Slet) nebo příjezd rakouský Císař Franz Joseph I. - obsahoval asi dvacet fotografií. Eseje se však rychle zvětšily a Regionální výstava v Táboře v roce 1902 byla zaznamenána na více než 100 fotografiích.
Hlavním zdrojem příjmu ateliéru však zůstala jeho ateliérová práce, ve které vynikal Josef Jindřich: i přes provinční umístění ateliéru byly jeho práce srovnatelné s těmi z nejlepších českých portrétních ateliérů.[2][3] Jeho tvorba je ovlivněna fotografickou piktorialismus. Pomocí různých vizuálních pomůcek a dekorací pomáhal vyjádřit osobnost svých subjektů, často s jemným smyslem pro humor. Jeho šikovné využití světla a kontrastu se stíny dosáhly ohromujících vizuálních efektů.
Josef Jindřich Šechtl se stal společníkem ve studiu Šechtl & Voseček v roce 1904 a úplnou kontrolu převzal v roce 1911 po smrti svého otce. Pod jeho vedením studio prosperovalo a v roce 1906 si otevřel přidružené studio v Pelhřimov, zatímco studio se také účastnilo Císařská rakouská výstava v Londýn. V roce 1907 byl na hlavní ulici Tábora postaven nový a moderní ateliér.
Fotografickou tvorbu Josefa Jindřicha velmi ovlivnila Anna Stocká, s níž se oženil v roce 1911. Anna milovala umění a díky jejímu šarmu se rodina spřátelila s několika umělci žijícími v Táboře, zejména se sochařkou Jan Vítězslav Dušek. V roce 1912 se narodila dcera Josefa Jindřicha a Anny Ludmila a vše vypadalo dobře. Josef Jindřich během první světové války nesloužil v armádě, a tak měl šanci zaznamenat život v Táboře v tomto období, včetně požáru, který v roce 1917 významně poškodil táborské studio. Požár zaznamenal v jedinečné fotoeseji ,[4] s několika snímky pořízenými na maloformátovém archovém filmu a pro záznam „rekonstruovanou scénou“ vytvořenou poté jako přesná rekonstrukce jednoho ze snímků, na negativu ze skleněné desky 13 × 18 cm.
Mnohem katastrofálnější pro jeho život než požár byla smrt Anny na poruchu funkce ledvin v roce 1925, pouhých šest měsíců po narození jejího syna Josefa Ferdinanda Ignáce. Jeho druhé manželství s učitelkou Boženou Bulínovou v roce 1926 nebylo tak šťastné; a Josef Jindřich se začal více soustředit na práci ve studiu a méně na rodinný život.
V roce 1928 koupil Josef Jindřich a Leica kameru a začal nahrávat život dál 35mm film. Jeho shromážděná práce na 35 mm velké části pro ilustrovaný týdeník Pestrý týden, poskytuje zajímavý pohled na každodenní život fotografa, jeho dovolené v Jáchymov a Jugoslávie a jeho cesta do Olympijské hry v Berlíně v roce 1936 se svým přítelem sochařem Janem Vítězslavem Duškem i události druhé světové války a raná léta komunistické Československo.
Během života Josefa Jindřicha se fotografie změnila z povolání, které se dalo poměrně svobodně zaměstnávat a praktikovat, na regulované řemeslo: nejprve pro portrétní fotografii v roce 1911 a později v roce 1926 (navzdory protestům mnoha amatérských fotografů) byla prohlášena za plnohodnotné plavidlo vyžadující učňovskou přípravu a povolení k praxi. V roce 1948 nová komunistická vláda socializovala všechny služby, včetně fotografických studií. Studio Šechtl & Voseček bylo přeměněno na syndikát a znárodněno v roce 1951 a jako bývalý živnostník Josef Jindřich Šechtl získal malý důchod (200 Kčs za měsíc).
Josef Jindřich Šechtl zemřel v Táboře 24. února 1954 ve věku 76 let.
Fotografie výtvarného umění
Studia Šechtl a Voseček byla inzerována jako umělecká studia se zvláštním zaměřením na portréty žen a dětí. Josef Jindřich Šechtl provedl řadu děl ve fotografii výtvarného umění; většina z těchto fotografických tisků však byla ztracena nebo je v soukromých sbírkách. Mnoho z jeho architektonických fotografií má vynikající uměleckou kvalitu, zejména fotografie starého města Tábora a jeho brožuru Kutná Hora na to město.
Byl jedním z mála profesionálních fotografů v USA Čechy úspěšně experimentovat s bromolejový proces[5] a Autochrom procesy.[6]
Fotoeseje
Josef Jindřich Šechtl dělal většinu své práce v mezích jihočeského táborského regionu. V těchto mezích však zachytil řadu významných historických událostí a velmi podrobně vykreslil život na českém venkově. Zachovala se řada jeho fotografických esejů, ať už na skleněné negativy nebo na nitrátových filmech. Do roku 1911 se fotografické eseje konaly ve spolupráci s jeho otcem Ignácem Šechtlem a do 30. let 20. století s Janem Vosečkem.
Josef Jindřich Šechtl byl od roku 1927 mezi prvními fotografy v Československu, kteří začali používat Leica 35mm film Fotoaparát.
Vybrané fotografické eseje uchované v archivu:
| Rok | |
|---|---|
| 1901 |  Klenba nad koněm v Sokol shromáždění, Praha, 1901 |
| 1902 | Regionální výstava v Táboře, |
| 1902–1903 | Stavba první elektrické železnice z Tábora do Bechyně s vynálezcem František Křižík. Tato fotografická esej vedla k pozdější spolupráci s Křižíkovou společností. |
| 1917 | Rytmický - moderní tanec Sokola pod širým nebem. Sokol byl zakázán během první světové války |
| 1918 |  TGM opouští vlak v Táboře. |
| 1919–1920 | Návrat legionářů do Československa. |
| 1920 | Sokolské shromáždění v Praze 1920, Návštěva prezidenta Masaryka na oslavě 500. výročí města Tábor. |
| 1921 | Návštěva politika a budoucího prezidenta Československa Edvarda Beneše s několika barevnými fotografiemi pořízenými pomocí Autochrom proces. |
| 1934 | Oslava úspěchu Československa ve fotbale na Světový pohár FIFA 1934. |
| 1936 | Olympijské hry v Berlíně, 1936. |
| 1948 | Komunistická májová oslava. |
Archiv negativů
Po smrti Josefa Jindřicha Šechtla zůstaly skleněné negativy uloženy v budově bývalého ateliéru Šechtl a Voseček a zdědil je jeho syn Josef Šechtl. Josef pracoval jako vedoucí nového syndikátu, do kterého se proměnilo bývalé studio Šechtl a Voseček, a jeho manželky Marie Šechtlová pracoval jako zaměstnanec. Komunistický režim se bál toho, co lze vidět na fotosejích Josefa Jindřicha za nacistické okupace, a zvlášť se obával, že by bylo možné odhalit spolupráci jeho členů. Rodina byla požádána o předání negativů do „kulturního domu“ (Dům Osvěty), ale rozhodla se je ponechat v soukromém vlastnictví. V důsledku toho byl Josef Šechtl zatčen v listopadu 1957 a uvězněn na jeden rok (údajně za pořízení fotografie svatby bez povolení fotografické praxe) a krátce nato byla většina archivu zkonfiskována.[7] Marie Šechtlová byla informována o hrozící konfiskaci a noc před tím, než přinesla to, co považovala za nejdůležitější negativa, do jejich nového domu. Značné množství zabaveného materiálu bylo zničeno, ale zbytek byl uložen v Krajském archivu v Táboře.[8] V 70. letech byl syndikát přemístěn na hlavní náměstí a táborské studio zničeno, aby bylo možné na jeho místě postavit Hotel Palcát. To vedlo ke zničení většiny fotoaparátů, fotografických tisků a dalších předmětů, které se stále nacházejí v podkroví budovy. Ateliér v Pelhřimově (důležitý příklad funkcionalistické architektury od Karel Chochola ) přežil, ale byl významně poškozen tím, že byl opuštěn a nechal roky chátrat.[2] Výsledkem těchto událostí bylo, že dílo Josefa Jindřicha Šechtla bylo v období komunismu zřídka prezentováno.
Po Sametová revoluce v roce 1989 bylo studio Pelhřimov navráceno Marii Šechtlové. Byla vydána kniha, která se již připravovala a představovala fotografie Ignáce Šechtla, Josefa Jindřicha Šechtla, Josefa Šechtla a Marie Šechtlové.[2] V roce 2004 byl zahájen projekt digitalizace a zveřejnění přežívajících negativů ateliérů Šechtl a Voseček na internetu,[9] a v Táboře bylo otevřeno soukromé Muzeum fotografie Šechtl a Voseček.[10]
Chronologie
| Rok | |
|---|---|
| 1877, 9. května | Josef Jindřich Šechtl narozený v Tábor, v domě # 346, syn Ignác Schächtl (který si později změnil jméno na Ignác Šechtl) a Kateřina Šechtlová roz. Šťastná.[2] Téhož dne [Jan Voseček] zahájil práci ve Ignácově fotografickém studiu.[11] |
| 1880 | Jan Voseček se zaregistroval jako asistent fotografa[2] při sčítání. |
| 1895 | Jan Voseček se stal partnerem Ignáce Šechtla. Studio dostalo jméno Schächtl & Voseček, později Šechtl & Voseček.[2][12] |
| 1895, listopad | Studio Šechtl & Voseček se přestěhovalo do bývalého ateliéru Alexander Seik.[2] |
| 1892–1895 | Josef Jindřich Šechtl studoval ve studiích Šechtl a Voseček. Podává se v roce 1895.[13] |
| 1897 a starší | Studoval v ateliérech J. Vilíma v Praze a Františka Krátkého v Kolíně.[13] |
| 1898–1899 | Vojenská služba, původně součást pražského praporu č. 28, se později přesunula k praporu 22 jako „polní myslivec“; v roce 1899 odešel ze služby jako jediný syn, a proto musel živit svou rodinu. |
| Cca. 1900 | Začínala se používat česká písemná forma „Šechtl“ místo německé formy „Schächtl“. Josef Jindřich Šechtl zahájil práci ve studiu Šechtl & Voseček.[2] |
| 1902 | Šechtl & Voseček měli na Regionální výstavě v Táboře pavilon. První velká fotoreportáž ateliérů Šechtl a Voseček. Na jeho přípravě spolupracovali Ignác i Josef Šechtl.[14] Také první fotografie ze sportovních akcí (Sokol cvičení).[15] |
| 1904 | Josef Jindřich Šechtl se stal partnerem studia Šechtl & Voseček.[2] |
| 1906 | V roce se otevřela přidružená společnost „Šechtl & Voseček“ Pelhřimov.[2] |
| 1906 | Studio Šechtl & Voseček se zúčastnilo rakouské výstavy v Londýn.[2] |
| 1906, 4. dubna | Josef Jindřich Šechtl udělil oficiální osvědčení o odborné způsobilosti k fotografii (za studium v letech 1892-1895).[2] |
| 1907, 24. května | Přijaty plány pro nový design ateliéru Šechtl & Voseček v Nádražní ulici č. 316 (dnes ulice Květná 9) v Táboře.[2] Nové studio bylo inzerováno jako největší v jižních Čechách. |
| 1911, 7. července | Ignác Šechtl, zakladatel studia, zemřel v Táboře.[2] |
| 1911, 21. srpna | Josef Jindřich Šechtl se oženil s Annou Stockou (narozenou 21. května 1889) z Písek.[2] |
| 1912, 12. září | Ludmila Šechtlová, dcera Josefa Jindřicha a Anny, nar.[2] |
| 1917, 9. května | Studio Šechtl & Voseček v Táboře bylo významně poškozeno požárem ze sousedního hospodářského dvora. Fotoesej o ohni[4] a následující rekonstrukce[16] byly zachovány. |
| 1925, 26. dubna | Josef Ferdinand Ignác Šechtl, syn Josefa Jindřicha a Anny, nar Praha.[2] |
| 1925, 1. listopadu | Anna Šechtlová, rozená Stocká, zemřela v Táboře ve věku 36 let.[2] |
| 1926, 12. května | Josef Jindřich Šechtl se oženil s Boženou Bulínovou (nar. 20. Ledna 1890 v Jivno ).[2] |
| 1936, 1. ledna | Jan Voseček, považovaný za člena rodiny Šechtlů, zemřel v Táboře.[2] |
| 1948, 15. května | Josef Ferdinand Ignác Šechtl se oženil Marie Kokešová, budoucí fotograf a partner ve studiu Šechtl & Voseček.[2] |
| 1951 | Znárodnění ateliéru Šechtl & Voseček autorem komunistický vláda.[13] |
| 1954, 17. března | Josef Jindrich Šechtl zemřel v Táboře ve věku 76 let.[2] |
Reference
- ^ "František Krátký: Obrázky z Itálie, 1897 ", 8. výstava Muzea fotografie Šechtl a Voseček on-line (biografie Františka Krátkého). Zpřístupněno 8. května 2007.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w P. Scheufler, Jižní Čechy objektivem tří generací, České Budějovice 1989.
- ^ Portréty ateliérů Šechtl a Voseček, Muzeum fotografie Šechtl a Voseček. Přístupné 8. května 2007.
- ^ A b Fotoreportáž z požáru hospodářského dvora sousedního ateliéru Šechtl a Voseček, natočeno na film, Digitální archiv atelieru Šechtl & Voseček. Přístup 9. května 2007.
- ^ Bromolejové tisky Josef Jindřich Šechtl, Muzeum fotografie Šechtl a Voseček. Přístupné 8. května 2007.
- ^ Autochromy, Muzeum fotografie Šechtl a Voseček. Přístupné 8. května 2007.
- ^ Chronologie života Josefa Šechtla, 2. výstava Muzea fotografie Šechtl a Voseček. Přístup 9. května 2007.
- ^ „Marie Šechtlová vzpomínka“ (Vzpomínky Marie Šechtlové), 2. výstava Muzea fotografie Šechtl a Voseček. Přístup 9. května 2007.
- ^ Archivujte projekt digitalizace. Přístup 9. května 2007.
- ^ Muzeum fotografie Šechtl a Voseček. Přístup 9. května 2007.
- ^ Tábor (týdeník), leden 1936
- ^ Tábor (týdeník), 6. listopadu 1895.
- ^ A b C (v češtině) "Josef Jindřich Šechtl Archivováno 2007-10-07 na Wayback Machine ", biografie na www.scheufler.cz
- ^ Sto devět digitalizovaných negativů z Regionální výstavy v Táboře včetně pavilonu Šechtl a Voseček.
- ^ Sokolská cvičení na Krajské výstavě v Táboře.
- ^ Fotografická esej z rekonstrukce atelieru Šechtl a Voseček, 1917, Digitální archiv atelieru Šechtl & Voseček. Přístup 9. května 2007.
Další čtení
- (v češtině) Albrecht, V. 25 roků ve službách černého umění. Praha 1930. Strany 52–53.
- (v češtině) Augusta, Pavel a Hana Klínková, vyd. Kniha o městě Tábor. Praha: Milpo, 2001. ISBN 80-86098-18-4.
- (v češtině) Český svět, Sv. 1-18., 1918. (Publikované fotografie Tomáš Garrigue Masaryk s titulky.)
- (v češtině) Krajíc, Rudolf a Bohumil Smrčka. Tábor, jak jej fotografovali v letech 1876-1996 Šechtlovi. Tábor: Město Tábor, odbor školství, kultura a tělovýchovy 1997.
- (v češtině) Scheufler, Pavel. Galerie c. k. fotografů. Praha: Grada, 2001. ISBN 80-247-9044-0.
- (v češtině) Scheufler, Pavel a kol. Jižní Čechy objektivem tří generací. České Budějovice: Jihočeské nakl., 1989. ISBN 80-7016-007-1.
- (v češtině) Slovanský sokol, Cizinecký ruch. 1912. str. 258–260. (Publikované fotografie srbštiny Sokol.)
- Hubička, Jan; Musil, Josef, Šechtl & Voseček: Historie ateliéru, Tábor: Marie Šechtlová 2009. ISBN 978-80-904323-1-4, [1].
- Moucha, Josef, Josef Jindřich Šechtl: Deník fotografa, 1928–1954, Tábor: Marie Šechtlová 2013, ISBN 978-80-904323-3-8, [2].
- (v češtině) Hubičková, Eva; Vybíral, Zdeňek, Tábor, Praha: Paseka, ISBN 978-80-7432-303-4.
