Jordi Dauder - Jordi Dauder
Jordi Dauder | |
|---|---|
 | |
| narozený | Jordi Dauder i Guardiola 5. března 1938 |
| Zemřel | 16. září 2011 (ve věku 73) Madrid, Španělsko |
| obsazení | Herec |
| Aktivní roky | 1983–2011 |
Jordi Dauder i Guardiola (5. března 1938 - 16. září 2011[1][2]) byl španělština herec. Dauder byl zkušený herec s plodnou kariérou, která zahrnuje více než sto filmů, her a televizních seriálů.
K nesmírné většině své práce se vyvinul v Francie, kde vystupoval jako herec v inscenacích odlišných od divadel, které se současně účastnily různých politických organizací.
Časný život a kariéra
Dauder se narodil v roce Barcelona, Španělsko. Po absolutoriu umění na University of Barcelona a Dějiny na University of Paris, kde musel z politických důvodů emigrovat. Začali podnikat první kroky do divadla a účastnit se různých sociálních hnutí, která by poskytla francouzskou revoluci Květen 1968.
Dauder je jednou ze stran španělské kinematografie navždy a účastnil se jí La flaqueza del Bolchevique (2003), Martina Cuenca; Amor idiota (2004), ze dne Ventura Pons; a La caja (2007).
v Azaña (2007) ze Santiaga San Miguel hrál prezidenta Druhé španělské republiky Manuel Azaña. V televizi, jedna z jeho posledních rolí, kterou hrál v seriálu pro TV3 Nissaga de poder (1996).
Katalánština byl také herec a daboval hlasem Gregory Peck nebo Nick Nolte, mimo jiné, stejně jako spisovatel, autor románů a povídek a poezie.
Dauder byl oceněn Cena Sant Jordi za nejlepší španělský herec (1991), cena diváků pro nejlepšího katalánského herce (1997), a Camino the Goya Award pro nejlepšího herce ve vedlejší roli a Cena španělské unie herců (2009). V roce 2008 obdržel Creu de Sant Jordi.
Smrt
Zemřel v Madrid dne 16. září 2011.[1][2]
Filmografie
- Varšavský most (1990)
- Teranyina (1990), pro Antoniho Verdaguera
- Punyalada (1990)
- Chudé zlato (1993), pro Gonzalo Herralde
- El pasajero clandestino (1995), pro Agustí Villaronga
- El perquè de tot plegat (1995), pro Ventura Pons
- Země a svoboda (1995), pro Ken Loach
- Hladí (1997), pro Ventura Pons
- Els sense nom (1999), pro Jaume Balagueró
- Flaqueza del bolševik (2003)
- Amor idiota (2004), pro Ventura Pons
- Camino (2008), pro Javier Fesser
- Of Love and Other Demons (2010)
- Mnich (2011)
Divadelní práce
- Medea (1983), pro Núria Espert
- El último vals (1992), pro Samuel Beckett
- La Celestina (1996), Fernando de Rojas, per dirigir Hermann Bonnin
- El lector por horas (1999) José Sanchis Sinisterra
- El Alcalde de Zalamea (2000), pro Sergi Belbel
- Přes Gagarin (2003), Jesús Diez, Teatre Nacional de Catalunya
- Don Gil de las verdes Calzas (2007), protože Eduardo Vasco má Teatre Nacional de Catalunya
Reference
- ^ A b RTVE (2011-09-16). „Muere el herec Jordi Dauder, premiér Goya al mejor herec de reparto en 2009“ (ve španělštině). Citováno 2011-09-16.
- ^ A b Ara.cat (2011-09-16). „Mor l'actor Jordi Dauder“ (v katalánštině). Citováno 2011-09-16.
externí odkazy
- Jordi Dauder na IMDb
