John Swift (odborář) - John Swift (trade unionist)

John Swift (1896 - 1990) byl irština obchodní unie vůdce.

Narozen v Dundalk, Swift byl vzděláván u Christian Brothers School. Jeho otec provozoval družstevní pekárnu, ale toto se uzavřelo a rodina snášela chudobu. V roce 1914 Swift zahájil učební obor v pekárně v Dublin, a trávil většinu svého volného času účastí na schůzích kde Jim Larkin mluvil. Krátce se připojil k Irští dobrovolníci, ale po nehodě si vzal oddechový čas a rozhodl se nepřipojit kvůli Larkinovu odporu vůči organizaci.^[1]

Swift se stal aktivním v Irský národní federální svaz pekařů, pokouší se zaměstnat své spolupracovníky. V důsledku toho byl vyhozen z práce a kvůli nedostatku dostupné práce v Irsku byl nucen přestěhovat se do Anglie a pracovat v továrně na munici. Tam vedl stávku a v důsledku toho byl zařazen před soud a omezen na Wandsworth vězení. Byla mu nabídnuta možnost odejít, pokud se připojil Britská armáda ale když to odmítl, dostal samotku. Minul čas pískání árií Verdi; dozorce si je zaměnil za irské povstalecké písně a na týden ho postavil na trest přídělů chleba a vody.^[1]

Swift souhlasil se vstupem do armády jako nebojující kuchař, ale jakmile mu bylo sděleno, že bude i nadále povinen účastnit se cvičení zbraní, odmítl se zúčastnit a byl převezen do vojenského vězení v Aldershot. Nakonec přijal roli kuchaře u Králův vlastní královský Lancasters v březnu 1918. Před koncem měsíce byl zraněn a byl hospitalizován, vrátil se jen krátce před příměří.^[1]

Swift byl demobbed v roce 1919 a vrátil se do Dublinu, ale nebyl schopen najít pravidelnou práci, a tak emigroval do Paříž. V roce 1925 se vrátil do Dublinu, kde se znovu zapojil do odborového aktivismu. Zahájil odborový orchestr a sbor, poté školu pekařství. Škola měla velký úspěch a převzal ji Odborný výbor v Dublinu, ačkoli Swift zůstal jejím předsedou až do svého odchodu do důchodu.^[1]

V roce 1936 byl Swift jmenován národním organizátorem unie, tehdy známým jako „Irští pekaři, cukráři a sdružení spojeneckých pracovníků“, a v roce 1942 byl zvolen jejím generálním tajemníkem. Jako generální tajemník Swift dohlížel na nákup a vybavení nového sídla odborů na Harcourt Street.^[1]

Swift byl aktivní na Dublinská obchodní rada, nástupcem Larkina jako prezidenta v roce 1945 a stal se redaktorem Dělnická akce, jeho noviny. Působil jako prezident Kongres irského odborového svazu v roce 1946 využil svého předsednictví k podpoře vzdělávání pracovníků; to vedlo k založení Lidová vysoká škola. Byl také prominentní v Mezinárodní unie potravinářských a spojeneckých pracovníků, pracovat s Herman Leuenberger během roku udržovat neoficiální kontakty s odboráři z celé Evropy druhá světová válka, a pomáhat uprchlíkům, a od roku 1964 působil jako prezident mezinárodní.^[1]

Swift byl členem Dělnická strana od roku 1927,^[1] vždy spojován s jeho levicí. V 60. letech psal politiku strany „Dělnická demokracie“. V roce 1973 překvapil mnohé tím, že podpořil vstup Irska do EU Evropské hospodářské společenství.^[2] Vedle Nora Harkinová a Bobbie a Frank Edwards, Swift byl zakládajícím členem Irsko-SSSR společnost.^[3]

Swift odešel ze svých odborových funkcí v roce 1967 a napsal historii irských pekařů.^[1] V důchodu působil jako prezident Irish Labor History Society a také jako prezident Irsko-SSSR Society.^[4]

Reference