Johannes Stroux - Johannes Stroux

Johannes Stroux
Fotothek df pk 0000220 011 Porträts, Prof. (Max ^) Pechstein, (Johannes ^) Stroux, Kraus, Benedik, Lederer.jpg
narozený
Johannes Franz Stroux

(1886-08-25)25. srpna 1886
Haguenau, Alsasko-Lotrinsko, Německá říše
Zemřel25. srpna 1954(1954-08-25) (ve věku 68)
Východní Berlín, Východní Německo
NárodnostNěmec
Alma materUniverzita ve Štrasburku
Univerzita v Göttingenu
Vědecká kariéra
PoleKlasicistní
Instituce

Johannes Stroux (25 srpna 1886-25 srpna 1954) byl Němec klasicistní, vědec z Římské právo a organizátor vědeckých projektů a organizací. V roce 1945 se stal rektorem Berlínská univerzita a prezident Berlínská akademie věd.[1]

Život a dílo

Stroux se narodil v Haguenau v Alsasko-Lotrinsko, který v této době patřil k Německá říše. Studoval v Štrasburk a Göttingen. V roce 1914 se stal profesorem na univerzitě v Basilej (Švýcarsko), 1922 v Kiel, 1923 v Jena a 1924 v Mnichov. V roce 1935 se přestěhoval do Berlína jako nástupce Eduard Norden.[2] V roce 1937 se stal členem Pruská akademie vědOd roku 1945 do roku 1947 působil jako rektor z berlínské univerzity, později Humboldtova univerzita.[3] Stroux nahradil svého předchůdce Eduard Spranger tak jako úřadující rektor v říjnu 1945, kdy byla kontrola nad univerzitou přesunuta z městské správy v Berlíně (Soudce) nově vytvořené východoněmecké školské správě (DZV), který sám kontroloval Sovětská vojenská správa v Německu (SMAD).[4] 29. ledna 1945 Stroux znovu otevřel berlínskou univerzitu, která byla uzavřena kvůli válečným škodám na budovách, nutným reorganizacím a denacifikace, který byl požadován Spojenci. Působil jako zvolený rektor do roku 1947.[5][6][7]

V letech 1945 až 1951 byl Stroux prezidentem Německá akademie věd v Berlíně (před 1946 volal Preussische Akademie der Wissenschaften, pak Deutsche Akademie der Wissenschaften zu Berlin).[8][9][10][11]

Organizace vědy

Na různých pozicích byl Stroux součástí mezinárodního dlouhodobého projektu Thesaurus Linguae Latinae (TLL), nejkomplexnější slovník latinského jazyka a dalších podobných projektů. V letech 1934 až 1949 byl Stroux prezidentem komise německých akademií pro TLL.[12]

Stroux se stal v roce 1939 zástupcem německých akademií pro Union Académique Internationale (UAI) a ve stejném roce byl zvolen viceprezidentem UAI.[13]

Politická aktivita

Jako jeden z viceprezidentů východoněmecké Kulturbund Stroux se stal členem parlamentu NDR, Lidová komora.[14]

Johannes Stroux (vlevo) s Victor Klemperer (vpravo) na schůzi Kulturbund Červenec 1946

Vědecká práce

Stroux publikoval vědecké práce v oblasti latinského jazyka a literatury, římského práva, papyrologie a epigrafie.[15] Jedním z jeho nejúspěšnějších děl byla kniha s názvem summum ius summum iniuria. Jednalo se o zavedení konceptu spravedlnost do římského práva z Řecka prostřednictvím školy rétoriky.[16]

Od roku 1929 do roku 1954 redigoval de: Philologus, akademický časopis pro klasickou filologii, existující od roku 1848 do současnosti. V tomto časopise Stroux publikoval také mnoho svých vlastních článků. Ve 20. letech byl jedním z redaktorů časopisu Gnomon a později editor populárnějšího časopisu de: Die Antike.[17][18][19][20][21]

Vědecké sítě

V kruhu intelektuální diskuse Berliner Mittwochsgesellschaft (1863–1944), člen od roku 1937,[22] setkal se s vědci jako Werner Heisenberg, Ferdinand Sauerbruch, Eugen Fischer a Eduard Spranger a také s některými lidmi, kteří plánovali svrhnout režim NS v Spiknutí z 20. července 1944: Johannes Popitz, Ulrich von Hassell, Jens Jessen a generál Ludwig Beck.[23]

Členství a zásluhy

V roce 1950 byl Stroux vyznamenán Národní cena východního Německa.[24] a Řád Polonia Restituta 1954 Vlastenecký řád za zásluhy NDR.[25] Byl zvolen za člena Bavorská akademie věd a humanitních věd (1929) a 1930 zvoleni za příslušného člena Německý archeologický ústav, Academia dei Lincei v Římě a Kungl. Humanistiska Vetenskapssamfundet Lund. 1937 se stal členem Pruská akademie věd a Strassburger wissenschaftliche Gesellschaft, 1954 člen Polská akademie věd.[26]

Hlavní díla

  • De Theophrasti Virtutibus Dicendi. Dissertationsschrift. Teubner, Lipsko 1912.
  • Handschriftliche Studien zu Cicero De oratore. Die Rekonstruktion der Handschrift von Lodi. Teubner, Lipsko 1921.
  • Summum ius summa iniuria: Ein Kapitel aus der Geschichte der interpretatio iuris. Teubner, Lipsko 1926.
  • Nietzsches Professur v Basileji. Frommannsche Buchhandlung, Jena 1925.
  • Eine Gerichtsreform des Kaisers Claudius. Bayerische Akademie der Wissenschaften, Mnichov 1929.
  • Die Foruminschrift beim Lapis niger V: Filolog Sv. 86 (1931), str. 460.[27]
  • Das historische Fragment des Papyrus 40 der Mailänder Sammlung, In: Sitz.-Ber. d. Dt. Akad. d. Wiss. zu Berlin, Klasse f. Sprachen, Literatur und Kunst, Jahrg. 1952, Nr. 2, Berlín 1953, č. 2, 24 S.
  • Vom Wesen der Kultur. Auszüge aus einer Ansprache zur Eröffnung der Berliner Universität. In: Aufbau: Kulturpolitische Monatsschrift. Jahrgang 1. Herausgegeben vom Kulturbund zur Demokratischen Erneuerung Deutschlands. Aufbau Verlag, Berlín 1946, S. 111–116.

Reference

  1. ^ Sören Flachowsky: Organizátor der Wissenschafts Johannes Stroux an der Berliner Universität 1945–1947. In: Jahrbuch für Universitätsgeschichte. 7/2004. Franz Steiner Verlag, S. 191–214, ISSN 1435-1358, S. 191–214.
  2. ^ Unterstützung der Berufung von Johannes Stroux zum ordentlichen Professor für klassische Philologie als Nachfolger von Eduard Norden. in: Klein, Helmuth (Hrsg.): Humboldtova univerzita. Dokumenty 1810-1985, VEB Deutscher Verlag der Wissenschaften, Berlín 1985, S. 59. Jmenování Strouxe profesorem bylo podpořeno zprávou Ludwig Deubner a Werner Jaeger proti hlasování Ludwig Bieberbach.
  3. ^ Stan James F.: Svobodná univerzita v Berlíně. Politická historie. Indiana University Press, Bloomington 1988, ISBN  0-253-32666-4, S. 24–91.
  4. ^ Reimer Hansen: Von der Friedrich-Wilhelms-Universität zur Humboldt-Universität zu Berlin. Die Umbenennung der Berliner Universität. 1945 až 1949, S. 37-39
  5. ^ Sören Flachowsky: Organizátor der Wissenschafts Johannes Stroux an der Berliner Universität 1945–1947. In: Jahrbuch für Universitätsgeschichte. 7/2004. Franz Steiner Verlag, S. 191–214, ISSN 1435-1358. S. 202 a násl.
  6. ^ [1] Reimer Hansen: Von der Friedrich-Wilhelms-Universität zur Humboldt-Universität zu Berlin. Die Umbenennung der Berliner Universität. 1945 až 1949
  7. ^ [2] Christof Markschies: Eröffnung der Ausstellung »Studieren in Trümmern« S. 15–26.
  8. ^ Wolfgang Knobloch: Biogramm Johannes Stroux. in: Heinz Stiller (Hrsg.) Altertumsforscher - Wissenschaftsorganisator - Humanista: Zum 100. Geburtstag von Johannes Stroux. Akademie-Verlag, Berlin 1987, S. 32
  9. ^ Bernd-Rainer Barth: Stroux, Johannes. V: Byla válka v DDR? 5. Ausgabe. Pásmo 2, Ch. Odkazy, Berlín 2010, ISBN  978-3-86153-561-4.
  10. ^ Stroux, Johannes. In: Werner Hartkopf: Die Berliner Akademie der Wissenschaften. Ihre Mitglieder und Preisträger 1700–1990. Akademie Verlag, Berlin 1992, ISBN  3-05-002153-5, S. 351 f.
  11. ^ Rudolf Landrock: Die Deutsche Akademie der Wissenschaften zu Berlin 1945 až 1971. Reihe: Analysen und Berichte aus Gesellschaft und Wissenschaf, Dt. Ges. für zeitgeschichtliche Fragen, Erlangen 1977, ISBN  3-88150-017-0, S. 1–57
  12. ^ Dietfried Krömer, Manfred Flieger (Hrsg.): Thesaurus-Geschichten. Beiträge zu einer Historia Thesauri linguae Latinae von Theodor Bögel (1876–1973). Mit einem Anhang: Personenverzeichnis 1893–1995. Verlag Teubner, Stuttgart und Leipzig 1996, S. 210, ISBN  3-8154-7101-X.
  13. ^ Sören Flachowsky: Organizátor der Wissenschafts Johannes Stroux an der Berliner Universität 1945–1947. In: Jahrbuch für Universitätsgeschichte. 7/2004. Franz Steiner Verlag, S. 191–214, ISSN 1435-1358. S. 189–199.
  14. ^ Stroux, Johannes, in: Helmut Müller-Enbergs, Jan Wielgohs, Dieter Hoffmann, Andreas Herbst, Ingrid Kirschey-Feix (Hg.), Olaf W. Reimann (Mitarb.): Byla válka v DDR? Ein Lexikon ostdeutscher Biographien, 5. Auflage, Ch. Links Verlag, Berlin 2010, Band 2, S. 1293–1294.
  15. ^ Stroux, Johannes, in: Helmut Müller-Enbergs, Jan Wielgohs, Dieter Hoffmann, Andreas Herbst, Ingrid Kirschey-Feix (Hg.), Olaf W. Reimann (Mitarb.): Byla válka v DDR? Ein Lexikon ostdeutscher Biographien, 5. Auflage, Ch. Links Verlag, Berlin 2010, Band 2, S. 1293–1294.
  16. ^ Hessel E. Yntema: Rovnost v občanském právu a zvykovém právu, v: The American Journal of Comparative Law, Sv. 15, č. 1/2 (1966 - 1967), str. 60-86.
  17. ^ E. G. Schmidt: 100 Jahre Philologus In: Philologus, Band 140, 1994, S. 13
  18. ^ Anonym: Johannes Stroux. Herausgeber des Philologus 1929–1954. In: Filolog. Jahrgang 99, 1954/1955. Akademie-Verlag, S. 1.
  19. ^ Jürgen Dummer: Johannes Stroux in memoriam In: Philologus, 124: 2 (1980) S. 290–296.
  20. ^ Sören Flachowsky: Organizátor der Wissenschafts Johannes Stroux an der Berliner Universität 1945–1947. In: Jahrbuch für Universitätsgeschichte. 7/2004. Franz Steiner Verlag, S. 191–214, ISSN 1435-1358. S. 197.
  21. ^ Stroux, Johannes, in: Helmut Müller-Enbergs, Jan Wielgohs, Dieter Hoffmann, Andreas Herbst, Ingrid Kirschey-Feix (Hg.), Olaf W. Reimann (Mitarb.): Byla válka v DDR? Ein Lexikon ostdeutscher Biographien, 5. Auflage, Ch. Links Verlag, Berlin 2010, Band 2, S. 1293–1294.
  22. ^ Klaus Scholder: Die Mittwochsgesellschaft. Protokolle aus dem geistigen Deutschland 1932–1944. Zweite Auflage. Severin und Siedler, Berlín 1982, ISBN  3-88680-030-X, S. 29–30
  23. ^ Klaus Scholder: Die Mittwochsgesellschaft. Protokolle aus dem geistigen Deutschland 1932–1944. Zweite Auflage. Severin und Siedler, Berlín 1982, ISBN  3-88680-030-X. Středeční berlínská společnost měla zpravidla vždy 16 členů z oblasti vědy, průmyslu, správy, armády nebo literatury, z nichž každý byl ve své oblasti odbornosti vynikající. Společnost se setkávala každou druhou středu v soukromém domě jednoho z členů, kde jeden z nich hovořil o tématu, které si vybral. Shrnutí přednášky muselo být zapsáno do protokolu. Většina členů byla na konzervativní straně politického spektra. Po 20. červenci 1944 se společnost už nemohla setkat; čtyři z jejich členů byl režimem NS zatčen a zabit později. Kniha obsahuje některé z přednášek, které tam Stroux pořádal.
  24. ^ Stroux, Johannes. In: Werner Hartkopf: Die Berliner Akademie der Wissenschaften. Ihre Mitglieder und Preisträger 1700–1990. Akademie Verlag, Berlin 1992, ISBN  3-05-002153-5, S. 351 f.
  25. ^ Wolfgang Knobloch: Biogram Johannes Stroux. in: Heinz Stiller (Hrsg.) Altertumsforscher - Wissenschaftsorganisator - Humanista: Zum 100. Geburtstag von Johannes Stroux. Akademie-Verlag, Berlin 1987, S. 32
  26. ^ Wolfgang Knobloch: Biogram Johannes Stroux. in: Heinz Stiller (Hrsg.) Altertumsforscher - Wissenschaftsorganisator - Humanista: Zum 100. Geburtstag von Johannes Stroux. Akademie-Verlag, Berlin 1987, S. 32
  27. ^ http://pao.chadwyck.co.uk/articles/displayItemFromId.do?QueryType=articles&ItemID=0215-1931-086-00-000016

Další čtení

externí odkazy