Johan Peringskiöld - Johan Peringskiöld

Johan Peringskiöld (6. října 1654 - 24. března 1720) byl švédský antikvariát. [1]
Životopis
Johan Peringer se narodil v Strängnäs v Södermanland County, Švédsko. Jeho otec Lars Fredrik Peringer (1613-1687) byl seniormistrem na gymnáziu. Jeho starší bratr Gustaf Lillieblad (1651–1710) byl Švéd orientalista, profesor a knihovník. Studium zahájil v Univerzita v Uppsale v roce 1677 a byl horlivým studentem národních starožitností. V roce 1680 získal místo na nově založené vysoké škole starožitností. V roce 1682 postoupil na pozici úředníka na vysoké škole a poté mohl doprovázet Johan Hadorph (1630-1693) o vědeckých exkurzích na venkově, během nichž vyjmenovával a kreslil runové kameny, hradiště, hrobová pole a další prehistorické památky.[2][3]
V roce 1689 byl jmenován zástupcem soudce a v roce 1693 byl povýšen do šlechtického stavu a jako příjmení své šlechty získal příjmení Peringskiöld. V roce 1693 byl také jmenován tajemníkem vysoké školy starožitností, což bylo přidáno k jeho práci překladatele islandských zdrojů. V roce 1711 zanechal dílo jako překladatel svému synovi Johan Fredrik Peringskiöld (1689–1725) a v roce 1719 požádal o odvolání ze svých kanceláří. Žádosti bylo vyhověno a místo toho dostal titul kancléře a následující rok zemřel.
Usilovně vytvořil rozsáhlou sbírku o historii své země, ale část z nich byla zničena při požáru Stockholmský palác v roce 1697. Co zbylo z jeho díla, je uloženo ve švédských národních archivech a knihovnách. Stejně jako práce většiny historiků jeho doby postrádala jeho práce vědeckou kritiku moderní doby. Zemřel v Stockholm.
Reference
- ^ „Johan Peringskiöld“. Svenskt biografiskt lexikon. Citováno 1. dubna 2020.
- ^ „Gustaf Lillieblad“. Svenskt biografiskt lexikon. Citováno 1. dubna 2020.
- ^ „Johan Hadorph“. Svenskt biografiskt lexikon. Citováno 1. dubna 2020.
Jiné zdroje
- Hofberg, H; Heurlin, F; Millqvist, V; Rubenson, O. (1909). Svenskt biografiskt handlexikon, svazek II. p. 296 a p. 297. Stockholm, Albert Bonniers Boktryckeri.
- Článek Peringskiöld v Nordisk familjebok (1915).