Joaquim Albareda - Joaquim Albareda

Tento článek má několik problémů. Prosím pomozte vylepši to nebo diskutovat o těchto otázkách na internetu diskusní stránka. (Zjistěte, jak a kdy tyto zprávy ze šablony odebrat) Tento životopisný článek je psáno jako životopis. Prosím pomozte to vylepšit revizí, aby to bylo neutrální a encyklopedický. (Srpna 2017) tento článek se mohou příliš spoléhat na zdroje příliš úzce souvisí s tématem, což potenciálně brání tomu, aby článek byl ověřitelný a neutrální. Prosím pomozte vylepši to jejich nahrazením vhodnějšími citace na spolehlivé, nezávislé zdroje třetích stran. (Srpna 2017) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Joaquim Albareda Salvadó (Manlleu, 1957), je předsedající profesor z moderní historie na Pompeu Fabra University (Barcelona )^[1] a bývalý ředitel Institut Universitari d'Història Jaume Vicens Vives na stejné vysoké škole. Je hlavním výzkumným pracovníkem výzkumného projektu España y los tratados de Utrecht (1712-1714), španělského ministerstva pro vědu a inovace a Grup d’estudi de les institcions i de la societat a la Catalunya moderna (16. – 19. Století). Ředitel publikace sbírky historie Reference od Eumo Editorial. Během posledních let se soustředil na své výzkum na téma Válka o španělské dědictví (1705-1714) a politické dějiny z 18. století.

Publikace

Knihy

• Els catalans i Felip V. De la conspiració a la revolta (1700-1705) (Editorial Vicens Vives, 1993, IV Premi Internacional Jaume Vicens Vives de Ciències Socials).
• Política, religió i vida quotidiana en temps de guerra (1705-1714). El Dietari del convent de Santa Caterina i les Memòries d´Honorat de Pallejà (Eumo Editorial, 2001).
• Catalunya en un conflicte europeu. Felip V i la pèrdua de les llibertats catalanes (1700-1714) (Edicions 62, Generalitat de Catalunya, 2001).
• Felipe V y el triunfo del absolutismo. Cataluña en un conflicto europeo (1700-1714) (Generalitat de Catalunya, 2002).
• „Las Cortes de 1701-1702 y 1705-1706. La puesta al día del constitucionalismo “, Estudio introductorio /„ Les Corts de 1701-1702 i 1705-1706. La represa del constitucionalisme “, a Constitucions, Capítols i Actes de Cort. Jakékoli 1701-1702 i 1705-1706. Edició facsímil (Redakční základna, 2004, s. 5–64).
• „El„ cas dels catalans “. La behaviora dels aliats uspořádat de la guerra de Successió (1705-1742) (Fundació Noguera, 2005).
• „Pròleg: la Generalitat entre 1701 i 1714“, del volum X de Dietaris de la Generalitat, Anys 1701 a 1713. Ambunt ambunt Eduard Martí. (Generalitat de Catalunya, 2007, s. IX-XXXV).
• La Guerra de Sucesión de España (1700-1714) (Crítica, 2010, 2012).

Albareda je autorem Història de la Catalunya moderna (Pòrtic, 1999) po boku Pere Gifré. Režíroval také „Desfeta política i embranzida econòmica. Segle XVIII“, ročník 5 de Història, política, societat i cultura dels Països Catalans (B. de Riquer dir., Enciclopèdia Catalana, 1995).

Je autorem kapitoly „Societat i cultura en la Catalunya del Set-cents“ z Història de la cultura catalana. El set centů, svazek III, režie Pere Gabriel, (Edicions 62, 1996, s. 85–120) a kapitola „La vida política“ v knize Pierre Vilar i la història de Catalunya (Redakční základna, 2006, s. 189-215).

Albareda koordinovala kolektivní práci Del patriotisme al catalanisme. Societat i política (segles XVI-XIX) (Eumo Editorial, 2001) y Una relació difícil. Catalunya i l´Espanya moderna (Editorial Base, 2007) a ve spolupráci s M. Janué i Miret, El nacimiento y la construcción del Estado moderno. Homenaje a Jaume Vicens Vives (Publicacions de la Universitat de València, 2011).

Studoval politická díla publikovaná od konce 17. století do první poloviny 18. roku v:

• Escrits polítics del segle XVIII. Tom I. Despertador de Catalunya i altres textos (Eumo Editorial, 1996).
• Escrits polítics del sgle XVIII . Tom V. Escrits del moment republicà de 1713-1714 (Eumo Editorial, 2011).

Články

Napsal také pro mezinárodní publikace:

• „Il movimento filo-asburgico, il progetto di una Spagna alternativa (1705-1741)“, Cheiron, 39-40 (2003, str. 79-104).
• „La Catalogne et Philippe V d´Espagne dans la guerre de Succession d´Espagne: des espérances de 1705 à la perte des libertés de 1714“, Revue d´Histoire Diplomatique (2007, s. 231-247).
• „La Corona di Aragona durante la guerra di Successione alla corona spagnola (1705-1714)“, Annali di Storia Moderna e Contemporanea, 13 (2007, s. 9-24).
• „Das Fortbestehen des Austrazismus ve Wien nach dem Vertrag von Utrecht (1713-1727). Der Schatten des marqués de Rialp ”, Hispania-Austria III. Der Spanische Erbfolgekrieg. F. Edelmayer, V. León Sanz, J.I. Ruiz Rodríguez (eds.), Institut für Geschichte der Universität Wien (2008, s. 319-339).

Další práce související s politickými dějinami:

• „Vias de participación política del hombre común en Europa (siglos XVII-XVIII)“, María Luz González Mezquita (vyd.), Temas y perspectvas teóricas de Historia Moderna (Universidad Nacional de Mar del Plata, 2011, s. 55-76).
• „Cataluña en la España del siglo XVIII: represión, acomodación y disidencia“, J. Arrieta, J.Astigarraga (eds,), Conciliar la diversidad. Pasado y presente de la vertebración de España (Universidad del País Vasco, Fundació Ernest Lluch, 2009, s. 55-75).
• „El debata sobre la modernidad del absolutismo borbónico“, Revista HmiC, č. X, 2012, http://webs2002.uab.cat/hmic (str. 6-19).

Další publikace

• 11 de setembre de 1714, amb A. Garcia Espuche (Generalitat de Catalunya, 2005).
• 1714. La guerra de Successió explicada per Joaquim Albareda i Joan Escúlies (Pòrtic, 2008).
• „La Diputació del General i els Comuns catalans: representació i modernitat política“, L´Avenç, 339. 2008, s. 28–33.

Reference