Jim Hammond (odborář) - Jim Hammond (trade unionist) - Wikipedia

Jim Hammond (7. srpna 1907 - 30. března 1980) byl a britský vůdce odborů a komunistický aktivista.

Narozen v Wigan v Lancashire Hammond opustil školu ve věku třinácti let a začal pracovat ve Viktoriině dolu. Pracoval v podzemí a zároveň studoval důlní inženýrství na Wigan Mining College. Stal se aktivním v Federace horníků Lancashire a Cheshire (LCMF) a v roce 1933 byl za svou odborovou činnost vyhozen. Několik příštích let strávil prací na mnoha krátkodobých zaměstnáních a během této doby se setkal George Orwell, který zkoumal svou knihu, The Road to Wigan Pier.^[1]

Vzhledem ke svým zkušenostem s těžbou byl Hammond zaměstnán v Důl Garswood Hall na začátku druhá světová válka, a znovu se stal aktivním v unii. V roce 1942 byl zvolen jako agent na plný úvazek pro odborový okres Wigan, kde porazil Edwin Hall a Laurence Plover. V roce 1945 se LCMF stala Lancashire Area of ​​National Union of Mineworkers a Hammond pokračoval ve funkci a zároveň působil jako viceprezident v letech 1944 a 1945. Na začátku roku 1945 se stal generálním tajemníkem svazu, ale při této příležitosti byl Hall poražen. Poté působil jako prezident unie v letech 1946 až 1948 a znovu v roce 1952. Byl také zvolen do národní výkonné moci Národní unie horníků (NUM) od roku 1945 do roku 1947.^[1]

Hammond se připojil k Komunistická strana Velké Británie v roce 1942 a hrál významnou roli při reorganizaci strany v Lancashire, ale rezignoval v roce 1956 a stal se spojován s levicovou stranou Dělnická strana. V roce 1959 ho oblast nominovala ve volbách, aby se stal prezidentem NUM, ale v hlasování obsadil pouze sedmé místo a v roce 1960 byl opět poražen na pozici generálního tajemníka oblasti, tentokrát však prohrál s Joe Gormley. Hammond věřil, že Gormley a Hall se dohodli, aby proti němu sestavili hlasovací lístek, a demonstroval ústředí unie. Gormley rezignoval, ale když se konalo druhé hlasování, Hammond prohrál s podobným náskokem. Navzdory těmto osobním rozdílům pak Gormley a Hammond společně pracovali na podpoře modernizace místního uhelného průmyslu za vlády labouristů. Když však byla zvolena taková vláda, zahájila plán zrychleného dolu pro uzavření okresu a Hammond spolupracoval s Gormleyem na minimalizaci militantní opozice vůči ní.^[1]

Hammond byl znovu zvolen prezidentem unie v roce 1962 a následující rok se stal Severozápadní oblast národního svazu horníků. V září 1967 odešel do důchodu a v příštích několika letech propagoval vzdělávání rodin horníků.^[1]

Reference