Jigme Namgyal (Bhútán) - Jigme Namgyal (Bhutan)

Tento článek pojednává o historické osobnosti Bhútánu Jigme Namgyal. Pro 21. století Tibetský politik Jigme Namgyal, viz Jigme Namgyal. Pro zjevného dědice viz Jigme Namgyel Wangchuck.
Jigme Namgyal
48 Druk Desi z Bhútánu
10. Penlop of Trongsa
Royal Genealogy.jpg
Genealogie dynastie Wangchuck z Bhútánu.
Celé jméno
Desi Jigme Namgyal
narozený1825
Lhuntse Dzong
Zemřel1881 (ve věku 55–56)
Semtokha Dzong, Údolí Thimphu
Manžel (y)Ashi Pema Choki
Problém
Dasho Thinley Tobgay
Dasho Ugyen Wangchuck
Ashi Yeshay Choden
OtecDasho Pila Gonpo Wangyal
MatkaAshi Sonam Pedzom
Wangchuck
Znak Bhútánu.svg
Rodičovský dům—
ZeměBhútán
Založený17. prosince 1907 n. L
ZakladatelUgyen Wangchuck
Aktuální hlavaJigme Khesar Namgyel Wangchuck
TitulyDračí král Bhútánu

Desi Jigme Namgyal z Bhútán (Dzongkha: འཇིགས་ མེད་ རྣམ་ རྒྱལ་; Wylie: jigs med rnam rgyal, 1825–1881) je praotcem Dynastie Wangchuck. Sloužil jako 48 ... Druk Desi (Deb Raja, sekulární exekutiva) ze dne Bhútán (1870–1873) a zastával dědičný post 10. místo Penlop of Trongsa.[1][2] Říkali mu Černý vládce.[3]

Manželství

Syn Dasho Pila Gonpo Wangyal a jeho druhá manželka, Ashi Sonam Pedzom, Desi Jigme Namgyal se narodil v roce 1825 v Lhuntse Dzong[4] a zemřel v roce 1881 v Semtokha Dzong. Byl to vynikající vojenský velitel. Vlastnosti loajality, statečnosti, integrity a podstupování rizika byly rozhodujícími faktory ve vzestupu Jigme Namgjala. Desi Jigme Namgyal pocházel z Kurtoe Dungkar, odkud pochází jeho předci Dynastie Wangchuck pochází.[5] Byl potomkem Khedrupa Kuenga Wangpo (nar. 1505), syna Tertön Pema Lingpa (1450-1521) a jeho druhá manželka, Mňam Bumdren,[6][7] a Khedrupova choť, Wangmo, z klanu Khadro Chodung,[8] který byl potomkem Tertön Guru Choewang (1212-1270).[9]

Kolem roku 1846 se připojil k Trongsa správa, která vládla na východě Bhútán, která se tehdy skládala z Assam Duars. Rychle stoupal mezi řadami a stal se Trongsa Penlop v roce 1853.

Zatímco byl vysokým úředníkem Trongsy, oženil se Jigme Namgyal Ashi Pema Choki, dcera osmého Trongsa Penlop (Rodina Tamzhing Choji), Dasho Ugyen Phuntsho, jeho manželkou, Aum Rinchen Pelmo (dcera Sonama Drugyela, 31 Druk Desi ). Jeho manželství s Pemou Choki dále vylepšilo ušlechtilou linii Jigme Namgyal. Předky manželky Jigme Namgyal se také vrátily Pema Lingpa protože byla dcerou Tamzhing Choji.[5]

Jigme Namgyal a Pema Choki měli tři děti:

Havraní koruna

Zatímco Jigme Namgyal byl Zimpon (Chamberlain) z Trongsy se seznámil se svým kořenem Lamou, Jangchub Tsundru (1817-1856).[11] Lama Jangchub Tsundru měl na něj jako na duchovního společníka významný vliv. Láma navrhl posvátné Havraní koruna pro Jigme Namgyal. The Havraní koruna symbolizoval Králové Bhútánu od té doby.[12]

Duarské války 1864-65

Jako Trongsa Penlop Od roku 1853 do roku 1870 byl Jigme Namgyal znepokojen hnisavým napětím mezi Britská Indie a Bhútán přes Assam Duars a Bengálští vévodové, které byly v té době nejúrodnější částí Bhútánu. Z ekonomických důvodů a pro zajištění hranic své říše britský se pokusili rozšířit své hranice až k podhůří Bhútánu.[13] Assam Duars byli připojeni v roce 1841, ačkoli formální smlouva, která ji postoupila, se uskutečnila až v roce 1865. V roce 1864 Britové jednostranně prohlásili, že kromě Assam Duars, kteří již byli připojeni, budou Bengálští vévodové připojeni trvale. V návaznosti na to vyslali Britové síly, aby obsadili životně důležité průchody do Bhútánu, jako např Deothang, Sidli a Buxa. Jigme Namgyal zahájil protiofenzívu s asi 5 000 muži a podařilo se mu vytlačit britské imperiální síly v Deothang.[14]

Byl úspěšný v lednu a únoru 1865 útoků na britský základna v Deothang. Později téhož roku Bhútán byl nucen podepsat Smlouva Sinchula Smlouva přinesla stabilitu vztahu mezi oběma zeměmi. The Duars byly trvale začleněny do Britská říše a od toho roku byla zavedena roční dotace Bhútánu 50 000 Rs.[14]

Tři dědictví Desi Jigme Namgjala

Nejdůležitější příspěvek Desi Džigme Namgyal se stal nastolením míru prostřednictvím omezení místních sporů mezi nejvyššími představiteli postupným sjednocováním státu během tří desetiletí, od 50. do 70. let. Snížení vnitřních konfliktů, zejména po roce 1878, umožnilo položení základů monarchie, která zase přinesla mírové období v Bhútán.[5]

Pokud jde o vnější vztahy, zejména s Britskou Indií, Desi Jigme Namgyal zanechala identifikovatelné centrum moci, které umožnilo konstruktivní revizi smluv a zlepšení zahraničních vztahů v průběhu času. Jeho syn, první král Bhútánu, Ugyen Wangchuck později tuto roli dostatečně splnil. Po panování Džigme Namgjala mohly být zahraniční vztahy vedeny systematicky a koordinovaně, protože bylo možné zabránit fragmentaci moci mezi nejvyšším vedením.[15] The Smlouva Sinchula, 1865, který se vrátil do doby Jigme Namgyal, se stal rozhodujícím a řídil bilaterální právní nástroj Bhútán a Britská Indie a později Independent Indie. Byl aktualizován a revidován v letech 1910, 1949 a 2007.[16]

Jigme Namgyel měl nejen politické, ale i architektonické dopady. Obnovil Tongsa Dzong a postavil v něm chrám Sangwa Duepa. Založil Palác Wangducholing v údolí Choekhor v roce 1856. Palác Wangducholing byl hlavním sídlem královské rodiny z Desi Čas Jigme Namgyal na čas korunního prince Jigme Dorji Wangchuck (1929-1972). Bylo to politické epicentrum země po více než století, od konce 50. let do počátku 50. let.[4]

Smrt

V roce 1881 Desi Jigme Namgyal zemřel ve věku 55–56 let v Semtokha Dzong v Údolí Thimphu (poprvé postaven v roce 1629) z pádu z jaka. Jeho 21letý syn, poté Paro Penlop, Ugyen Wangchuck (1862-1926), provedl největší pohřeb Bhútán kdy viděl pro svého otce.[17]

Pozoruhodní potomci

Jigme Namgyal je otcem prvního Druk Gyalpo Král Ugyen Wangchuck, který založil Bhútánská monarchie v roce 1907 poté, co porazil své soupeře, Penlop z Paro a spojenci, ukončení dlouhotrvající občanské války. Jigme Namgyal je tedy praotcem všech následujících králů Bhútánu: Jigme Wangchuck, Jigme Dorji Wangchuck, Jigme Singye Wangchuck, a Jigme Khesar Namgyel Wangchuck.[Citace je zapotřebí ] Několik panovníků z Dům Wangchuck nese Jigme Namgyal jména.

Titul tradičně získávají korunní princové z Bhútánu Penlop of Trongsa (také nazývaný „Chhoetse“ Penlop), odrážející dědičné postavení a historický význam kanceláře Jigme Namgjala.[18]

Jigme Namgyel Wangchuck, současný korunní princ Bhútánu, je pojmenován po něm.

Původ

Viz také

Reference

  1. ^ Dorji, C. T. (1994). „Dodatek III“. Dějiny Bhútánu založené na buddhismu. Sangay Xam, přední vydavatelé. str. 200. ISBN  81-86239-01-4. Citováno 2011-08-12.
  2. ^ Dorji Wangdi (2004). "Historické pozadí Chhoetse Penlop" (PDF). Tibetská a himálajská knihovna online. Thimphu: Sekretariát vlády. Archivovány od originál (PDF) dne 14.02.2011. Citováno 2011-02-20.
  3. ^ Bhútán
  4. ^ A b Karchung, Gengop. „Wangdü Chöling Dzong: Mistrovské dílo Gongsara Jigme Namgyela“ (PDF). Journal of Bhutan Studies. Centrum pro studia Bhútánu. 28: 73–89. Citováno 12. června 2015.
  5. ^ A b C Ura, Karma (2010). Vedení moudrých, králové Bhútánu. Thimphu: Dasho Karma Ura. ISBN  978-99936-633-2-4.
  6. ^ Bhútán studia
  7. ^ Archiv
  8. ^ Carchu
  9. ^ Chos kyi dbang phyub (1979). Gu ru chos dwang gi rang rnam dang zhal gams. Paro: Ugyen Tempai Gyeltshen.
  10. ^ Královský rodokmen
  11. ^ blama byang chub brtsun ‘grus kyi rnam thar. Thimphu: KMT Printing Press. 2008.
  12. ^ Michael, Aris. Havraní koruna: Počátky buddhistické monarchie v Bhútánu. London: Serindia Publications. ISBN  978-193247-621-7.
  13. ^ Rennie, D.E. (1866). Bhútán a příběh Dooarské války. Londýn: John Murray.
  14. ^ A b Ura, Karma. „Vnímání bezpečnosti“ (PDF). Journal of Bhutan Studies. Centrum pro studia Bhútánu. 5: 113–139. Citováno 12. června 2015.
  15. ^ Kancelář bengálského sekretariátu (1970) [1865]. Politické mise pro Bootana, zahrnující zprávy Hon'ble Ashley Eden, 1864; Kapitán R.B. Pemberton, 1837, 1838, deník Dr. W. Griffithssa; a účet Kishen Kant Bose. Kalkata.
  16. ^ 1907 až 2007 - Bhútán po dobu 100 let
  17. ^ dpel „brug zhib“ jug lté ba (2008). Gong sa ‘jigs med nam rgyel gyi rtogs brjod dpà bo gé rgyangs bzhugs so. Thimphu, Bhútán: Centrum pro studia Bhútánu.
  18. ^ Rennie, Frank; Mason, Robin (2008). Bhútán: Způsoby poznání. IAP. str. 176. ISBN  1-59311-734-5. Citováno 2011-08-10.

externí odkazy