Jeshua ben Judah - Jeshua ben Judah

Jeshua ben Judah[1] byl Karaite učenec, exegete a filozof, který žil v jedenáctém století Irák (nebo Persie, podle některých zdrojů) nebo na Jeruzalém.

Byl žákem Joseph ben Abraham ha-Ro'eh. Jeshua byl považován za jednu z nejvyšších autorit mezi Karaity, kterým se říká „velký učitel“ („al-mu'allim“).

Stejně jako všichni vůdci Karaite byl velmi aktivní propagandista; a jeho veřejné přednášky o karaismu přilákaly mnoho tazatelů. Mezi nimi byla i Kastilský Rabbinit pojmenovaný Sidi ibn Ibrahim al-Taras, který se poté, co přijal karaitské učení, vrátil do své rodné země, kde organizoval silnou propagandu šířením Jeshuových spisů. Největší službu, kterou Jeshua poskytoval karaismu, však bylo jeho uskutečnění reformy příslušných zákonů incest, reforma, kterou prosazoval jeho učitel.

Tak jako Biblický exegete

Jeshuova činnost v oblasti biblické exegeze byla velmi rozsáhlá. Přeložil Pentateuch do arabština, a napsal k nim vyčerpávající komentář, ke kterému v roce 1054 učinil zkrácenou verzi. V tomto komentáři Jeshua využil všech exegetických děl svých Karaitských předchůdců a děl Saadia Gaon, často na druhého velmi energicky útočí. Citováno je několik pasáží Jeshuova komentáře Abraham ibn Ezra. Fragmenty překladu Pentateuchu a vyčerpávajícího komentáře k části Leviticus, s téměř celou zkrácenou verzí, jsou v rukopise zachovány britské muzeum (MSS. Or. 2491; 2494, ii; 2544-46). Oba komentáře byly brzy přeloženy do hebrejština; a jejich části jsou v Firkovichova sbírka na Petrohrad. Jeshua napsal další dvě biblická díla, arabský komentář k Desatero (který reprodukoval ve zkrácené podobě); a filozofický midraš s názvem „Bereshit Rabbah“, ve kterém pojednává, v duchu Mutazilit „kalam“ tvorba, existence a jednota Boha, božské atributy atd. Fragment hebrejského překladu zkráceného komentáře Desatera, který vytvořil Tobiah ben Mojžíš pod názvem „Pitron 'Aseret ha-Debarim,“ je v rukopise stále existující („Cat. Leyden“, č. 5 a 41, 2). „Bereshit Rabbah“ již neexistuje; ale pasáže z něj jsou často citovány Aaron z Nicomedia v jeho „Etz Hayyim“ a dále Abraham ibn Daud, který ve svémSefer ha-Qabbalah „(konec) tomu říká a rouhačský práce.

Pravidla vztahu

Jeshua byl také autorem díla o předpisech s názvem „Sefer ha-Yashar“, které se nezachovalo. Z toho byl pravděpodobně odvozen jeho pojednání o stupních vztahů, v nichž je manželství zakázáno, citovaný pod názvem „Al-Jawabat wal-Masa'il fi al-'Arayot“ a známý v hebrejském překladu Jacob ben Simon pod názvem „Sefer ha-'Arayot.“ Fragmenty jak arabského textu, tak hebrejského překladu stále existují v rukopise, první v Britském muzeu (H. Or. Č. 2497, iii.) A druhé v knihovnách v Leydenu („kat. Leyden,“ č. 25, 1; 41, 16) a St. Petersburg (MS. Č. 1614). V tomto pojednání Jeshua pojednává o hermeneutických pravidlech, která mají být použita při výkladu těchto zákonů, poskytuje kritický pohled na principy, na nichž jsou založeny různé zákazy, cituje úřady Karaite, jako například Anan ben David a al-Qirqisani, na toto téma, a vytváří názory rabínských Saadia a Simon Kahira (autor „Halakot Gedolot“). Dalším pojednáním Jeshua o stejném tématu byl „Teshubat ha-'Iḳḳar“, publikovaný na Eupatoria v roce 1834 pod názvem „Iggeret ha-Teshubah“.

Jeshua byl také autorem následujících filozofických pojednání, pravděpodobně přeložených z arabštiny: „Marpe la-'Etzem“, ve dvaceti pěti krátkých kapitolách obsahujících důkazy o stvoření světa, o existenci Boha a jeho jednota, vševědoucnost, a prozřetelnost (MS. Paříž č. 670; MS. Petrohrad č. 686); „Meshibot Nefesh“, o zjevení, proroctví a pravdivosti Zákona; a tři doplňující kapitoly k „Sefer Ne'imot“ („Cat. Leyden“, č. 172) Josepha ben Abrahama ha-Ro'eha, ve kterém Jeshua pojednává o odměnách, trestech a pokání. Arabský původní rukopis poslední z těchto tří kapitol je v Britském muzeu. Nese název „Mas'alah Mufarridah“ a autor v něm ukazuje, že opakování zákazu musí mít nutně vliv na trest v případě přestoupení.

Poznámky

  1. ^ Joshua ben Judah, Heb. Yeshua ben Yehuda nebo Yehoshua ben Yehuda, Arab. Abu al-Faraj Furqan ibn Asad.

Zdroje

  • Tento článek včlení text z publikace nyní v veřejná doména: Zpěvák, Isidore; et al., eds. (1901–1906). „Jeshua ben Judah“. Židovská encyklopedie. New York: Funk & Wagnalls. Obsahuje následující bibliografii:
  • Pinsker, Liḳḳuṭe Ḳadmoniyyot, s. 71 a index;
  • Fürst, Gesch. des Karäert. ii. 162 a násl .;
  • Gottlober, Biḳkoret le-Toledot ha-Ḳera'im, str. 195;
  • G. Margoliouth, v J. Q. R. xi. 187 a násl .;
  • Steinschneider, Hebr. Uebers. 459 942;
  • idem, Die Arabische Literatur der Juden, § 51;
  • Schreiner, Bericht der Lehranstalt, 1900;
  • Neubauer, Aus der Petersburger Bibliothek, str. 19 a násl.